Mocná moc

Jak víte, nedávno jsem měl narozeniny. Proběhly nezvykle. V nejužším z úzkých kruhů. Doma s Mazlem a Exim, později online s pár kamarády. Týden na to jsem se letmo viděl s Katjou, domluvili jsme se, že ji přeperu polštář, bo mám pračku na psí pelíšky, takže polštář v ní hravě zvládnu. Přijela po poledni, v … Pokračovat ve čtení Mocná moc

PzP vol. 2 – na chvostu k lepšímu

Ačkoli teď neležím v betli ale sedím u stolu, pokračuju v PzP, Povídání z pelíšku, sérii. Narozeniny, naše oboje, proběhly ve znamení veselí a party a nezvykle jiného mixu gratulantů a gratulací. Ne, ne, kdepak. Na dárky a formality si vůbec nepotrpím, ba naopak. Prezenty rád dávám, nerad dostávám, protože při třesení mé pravice najednou … Pokračovat ve čtení PzP vol. 2 – na chvostu k lepšímu

Pokusný, dobrovolný Max

Dnes jsem měl super zajímavý den. Před nedávnem jsem se přihlásil do klinické studie vakcíny proti lidskému HPV viru, breberce, která ženám umí vyrobit rakovinu děložního čípku, mužům rakovinu žaludu, oběma pohlavím rakovinu konečníku. Ti šťastnější skončí jen s genitálními bradavicemi, který se ale, dle všeho, léčí blbě a dlouho. No a zrovna tahle vakcína … Pokračovat ve čtení Pokusný, dobrovolný Max

PzP vol. 1

Ani přesně nevím, kdy naposledy jsem napsal blog. Ne, že by nebylo o čem; namátkou: Byli jsme na týden v Krušných horách, několikrát u maminky tchyně v Holešově, Drahého nej kámoška bude rodit a snaží se vydržet tak, aby malá byla štírka, začla mi škola, oslavil jsem rok v nové práci. A mnohé další. Ne, … Pokračovat ve čtení PzP vol. 1

Sobotní předdeští

Po drahně týdnech první sobota bez cestování, návštěv, výletů či jiných aktivit. Léto se mocně nachyluje ke svému konci, ze Smraďavky opálená kůže bledne, v práci nastává klasický přechod do drsnobusiness režimu. Ozývají se též myšlenky na školu, poslední ročník magistra, plány diplomové práce, sázky na formu výuky - online nebo osobně? Jak včera si … Pokračovat ve čtení Sobotní předdeští

Bohumín nás potřebuje!

Jistě jste zaznamenali útok člověka, který z prozatím ne zcela známých pohnutek obzvláště trýznivým způsobem připravil o život jedenáct lidí, z nichž mezi nimi byla jeho žena a syn a mezi nimiž byly i děti. Pro zprávy, které bych raději nečetl, klikněte na tento Google odkaz. Jakkoli nechci svůj blog propůjčovat jakékoli agitaci, považuji za … Pokračovat ve čtení Bohumín nás potřebuje!

Jaká je Praha – díl první: Distanční, balanční

Nazrál čas oprášit zapadlou rubriku Max seriálový, v níž jsem před lety psal o Brně a Ostravě a o tom, jaká jsou to města, jak se v nich žije, v čem jsou jiná a v čem stejná. Praha je mi přístavem půl roku, tedy račte vstoupit do Maxovy říše ústřižků myšlenek z metra, autobusů, prostě těch, … Pokračovat ve čtení Jaká je Praha – díl první: Distanční, balanční

Fang das Licht!

Vstoupil do mě klid, pokora, pocit, že vše se odvíjí tak, abych se měl dobře. Dobře nikoli materiálně, protože člověk neví dne ani hodiny, kdy se podělá pračka, kdy mu někdo naboří auto, kdy přijde o práci. Klid a pokora na duši, v hlavě. Moje Alter Ego dnes rukou Maxovou našlo na webu mega vypalovačku … Pokračovat ve čtení Fang das Licht!

Přívozská liša

Dovolená ve Smrádi se přehoupla ke svému konci rychleji než rychle, ani jsem se nestihl zrekreovat a bylo po všem. A jistě, dovolená od slova dovolit si meteorologicky proběhla ve znamení deště a zimy, že jsme s Danou a Mojdou při jejich nečekané návštěvě na chatě seděli ve dvou mikinách zmrzlí jak sobí exkrementy. A … Pokračovat ve čtení Přívozská liša

Užovčí dovolená

Nedávno jsem psal, že se věnuju víc sám sobě. Snad abych dostál nově nastolenému pořádku, dopřál jsem si letní dovolenou. V pátek jsme vyrazili po robotě z Prahy, abychom již po čtyřech hodinách ztýraného Edgara potrápili v kopcu nad Smraďavkou nedaleko Starého Města. Sobota se po páteční welcome party nesla ve znamení dopolední zahálky a … Pokračovat ve čtení Užovčí dovolená