Hej draku! Si tu holíš nohy?

Byl jsem už zarostlej. Tata mi dycky říkává nemáš na žiletky?, jak kdyby nevěděl (po 20 letech, co se holím), že se žiletkou roky neholím, pač mi po ní oteče tvář a naskáčou boláky, že venku straším děti. Kdeže žiletky! Jediný, co má velejemná pokožka snese, je elektrickej strojek na vlasy. Jistě, oholení není do hladka … Pokračovat ve čtení Hej draku! Si tu holíš nohy?

Roztoužená, rozkojená, citronová!

Povedlo se někdy někomu zbodnout pecen chleba? Myslím ten poctivej, kilo dvacet mouky a kvásku! Povedlo se někdy někomu na posezení vdechnout půltuctu kaiserek (tmavých) a čtyři větší bagety (ty na obložení do práce na noční)? A povedlo se někomu po tom všem nemít furt dost a hodit tam ještě půl piksle citronových sušenek? Ne, … Pokračovat ve čtení Roztoužená, rozkojená, citronová!

Ostrava rajzy na poslední chvilu

Je jasný, že jak se po kamarádech rozkřiklo, že Max s chotěm zvedají krovky a pozvolna berou směr západ, narhnuly se přání navštívit moravskoslezskou metropoli. A tak jsme minulej víkend po drahné době přivítali pančelku Danu i se skorochoťem a příští týden přijede samotná bohemistická hvězda Miluš. Náš budoár už sice zví staveniště, ale přespat … Pokračovat ve čtení Ostrava rajzy na poslední chvilu

MUNI umčo klapka #2(3)

Je to tam! Před pár minutkama přišel mail, že jsem byl přijat! První pololetí letošního roku tedy uzavírám. Bylo velmi úspěšné! nová práce novej byt dokončená ITIL zkouška přijetí do školy a mrak dalších 👍👍👍 Mám radost jak Brno! Tak píšu, abyste ji měli při začátku prázdnin se mnou. P.S. Milé Brno, těš se na … Pokračovat ve čtení MUNI umčo klapka #2(3)

Vážená paní snoubenko, nastávající paní manželko, mami – zdarec Lauro!

Před časem jsem psal o své dlouholeté kámošce, dnes již rodinné přítelkyni, Lauře z Brna. Kočenu znám drahně let, ani nebudu mluvit. No ale! Dnes. Dnes je ten den, kdy se má naplnit dávné spojenectví, který jsme uzavřeli v průběhu naší rozvodové epizody v Potrefené Huse ve Vaňkovce po třetím panáku na kuráž! Tehdy jsme … Pokračovat ve čtení Vážená paní snoubenko, nastávající paní manželko, mami – zdarec Lauro!

Nikoho nelituju

Hana mi mluví z duše. Rád ji čtu, je mi dlouhodobě inspirací. Třeba dnes jsem rozepsal žlučovitou filipiku o hlouposti a nadmutosti, která ovšem v záři těchto slov postrádá jaksi na lesku.

Hano, dík, někdy je dobře si připomenout, že nikdo neřekl, že to nebude bolet. ;-)

Prima pondělí,

Váš

Max

Hana Pejřimovská

Lidí zásadně nelituju. Lítost ještě nikdy nikomu nepomohla. Lidé jsou silnější, než si sami myslí.

20190522_201833

Člověk se v životě musí vyrovnat s nejednou životní ránou. Ať je to úmrtí blízkého, trauma, rodinná tragédie, vážná nemoc, nevěra, zrada. Všechna témata, která se stále opakují v literatuře a filmech. Láska, nenávist, žárlivost, smrt. Existenciální myšlenky. Krajní situace a meze. Snaha pochopit proč. Přijmout svůj úděl.

Život je nespravedlivý. Bouřit se proti tomu znamená jít proti zdi. Vždy tu bude někdo, komu osud dopřává a někdo, koho z neznámých důvodů uzurpuje. Nevíme, proč se někdo narodí do dobré rodiny a žije bezstarostný život a jiný do nuzných podmínek a potýká se s hladem a bídou.

„Proč já?“ ptají se lidé, když se jim stane něco hrozného. Dopadá na ně nespravedlnost, cítí zlost, že jsou vedle nich ti, kterým se snad nikdy nestalo nic zlého, jsou zdraví, spokojení, daří se jim. Srovnávat se s ostatními je cesta do pekel.

„Vždycky…

View original post 370 more words

Soutok

Vím, že už zním jak pomatenej patriot, kterej imrvére jede to svoje. A nemůžu si pomoct, ale tudleva minulý pondělí jsem vnímal chvění a nervozitu. Že jakože takový to, když máte před sebou mega zkoušku, prezentaci na konferenci před plnou aulou, nepříjemnej zákrok u doktora. V pondělí dopo, spal jsem u Martičky a konečně jsme … Pokračovat ve čtení Soutok