Mám teď volněji. Práci jsem dopsal a odevzdal a státnice jsou ještě daleko. Tak jsem si dopřál zahálku a zkouknul jsem asi deset dílů Výměny manželek. A to je vám teda síla! Dneska jsem se u popelníku potkal s paní uklizečkou, jejíž dentice mi připomněla několik vyměněných manželek. A námět na blog byl na světě…

Jako chápu, že se lidi bojí zubařů, že na ně nemají peníze, čas, náladu… Je ale fakt normální, že má někdo v ústech čtyři a půl černýho zubu? A když se takovej člověk usměje, tak se děti rozpláčou?

Vy, co čtete můj blog, dobře víte, že před návštěvou zubního oddělení bývám nervní, v křesle pak celej zpocenej a že obvykle odcházím s o dost lehčí peněženkou. Proč to tak je? Protože jsem na svoje zuby pár let sral. Proto se mi udělalo hodně mezizubních kazů, který teď postupně s paní doktor spravujeme. Čili, čí je to chyba? Odpovím si sám: moje! A věřte, že pokaždý, když tam jdu, tak si nadávám do debilů, anžto kdybych býval byl chodil pravidelně, tak bych jednak ušetřil ranec korunek a druhak bych se vyhnul vrtání. Co už ale teď…

Fakt. Mám teď skvělou stomatoložku. V její péči oprava zubu vůbec nebolí (ani injekce ne). Naučila mě čistit si zuby (ano, po 33 letech to konečně umím), používat mezizubní kartáčky a zubní nit. Poprvé jsem u ní zažil, že se není čeho bát. Teď se víc než bolesti bojím, že se mi navalí, pač mám silně vyvinutej dávící reflex. Když mi tudleva dávala koferdam (to je blána, kterou navleče kolem ošetřovanýho zubu tak, aby byl v absolutním suchu), polykal jsem jak o život a snažil se to prodejchat nosem. Zvládl jsem to a cestou domů jsem se odměnil v antikvariátu (měli Skácela, ach). Za jeden spravenej zub platím patnáct set, za dentální hygienu péťo (chodím jednou za půl roku). Minule mi slečna hygienistka nabídla i pískování zubů (silnej proud směsi vody a jemnýho písečku), kterým mi sundala nánosy kafe a cigaret. A víte co? Stálo mě to tolik, kolik utratím v hospodě za večer s Manželem.

A tak jsem dneska stál u toho popelníku, prohodil pár slov s paní uklizečkou, která na svoje zuby evidentně nedbá, a přemýšlel, proč to tak je. Proč si lidi nedojdou roky na kontrolu, nenechají sundat zubní kámen… V několika dílech Výměny byly maminky po dvacítce, který mají zuby jak noty na buben. Ošklivej úsměv a nechci vědět, jaký odér se line z jejich úst. A není to o penězích, bo ty maminky kouří jednu od druhé, jsou ověšený zlatem, mají značkový hadry… Moje mamka tomuhle říká „nahoře huj a dole fuj“. Asi v tom hrají roli priority, výchova, úcta k sobě sama. Moc tomu nerozumím, protože mě doma učili, že čistý boty, čistý nehty a čistý zuby jsou mojí vizitkou, že na tyto tři věci se lidi dívají a proto musí být v absolutním pořádku. Jako jo, taky se mi někdy nechce a tak si zuby před spaním nevyčistím tak důkladně, jak bych měl. O to víc jim ale dopřeju ráno. A úplně nejvíc nemám rád povlak na zubech, kterej je cítit jazykem. Takový to u dásně, co se blbě sundává a člověk si kartáčkem musí zajet skoro až do krku. A mezizubní kartáček, to je kapitola sama pro sebe. Dost mě ze začátku bolelo, jak jsem si ho rval do maličkých mezer. Tekla mi taky krev a vůbec to bylo veselý. Ale teď už to dávám docela levou zadní (taky tedy ne denně, že).

Proč tohle píšu? Jen tak, že mi to přišlo na mysl, že se mi dneska ta milá paní u špinky zdála prima, až na hnusný zuby. Tak pokud taky míváte panickej strach ze zubařů, nebojte, je to jen chvilička napětí a slastnej pocit vítězství vzápětí. Což mi připomíná, že slastnej pocit vítězství musím připomenout Manželovi, kterej se už půl roku objednává ke svojí paní zubní. :-)

drum_key

P.S. Nedám dopustit na kartáčky Curaprox (ty nejjemnější), protože nedřou dásně, skvěle odstraní plak ze zubů a dlouho vydrží. Ačkoli stojí trochu dost peněz (přes stovku za kus), fakt se oplatí. Doporučit můžu taky zubní nit z Lidlu (tu oranžovou). Jinou nepoužívám, protože ta jejich je tlustší a ve styku se slinami nabude na objemu, čímž spolehlivě odstraní sajgec z mezizubních míst.

stažený soubor

P.P.S. Hodně mě překvapila moje paní dr, když mi říkala, že na pastě vůbec nezáleží. Ani kartáček nehraje až tak zásadní roli. Základem je prej technika čištění. Učila mě, že je potřeba nasadit kartáček těsně pod zub, aby se štětinky dostaly i pod dáseň, a klouzavým pohybem přejet zub směrem k jeho korunce. Tento pohyb opakovat několikrát na každým zubu zvlášť. Takže žádný zuřivý ježdění zleva doprava. Pěkně jeden po druhým. A víte co? Funguje to tak! Ten pocit, když si pak jazykem zkontrolujete, že po nánosech není ani památka… Ten je boží!

curaprox-cs-5460-ultra-soft-toothbrush-pack-of-7__518Pa9UjxhL

P.P.S. Výmluvy, že to celý stojí moc peněz, neberu, protože kdo má na cigarety a hospody a další nesmysly, má taky pár stovek na svoje zuby.

Reklamy

1 komentář: „Noty na buben

  1. Když se dítkovi stal úraz – zjistila jsem (zcela nááhodou), že jsou ve třídě 4 (každý pátý), kdo má „svého“ zubaře ?? K tomu – jsem kuřák, ale na zuby se ušetřit dá. Protože ono se Opravdu musí šetřit. Osobní zkušenost – když mi 5 ze 6 lékařů řeklo, co si účtují – mno – 4členná rodina by z toho žila měsíc – tudíž je tady něco špatně. Co se týče „kvality“ ošetření – zřejmě je Vaše mudra jednou z výjimek. Syn je de facto „neošetřitelný“ – ale jakou já dostala sodu!! Tudíž chápu, že lidi z nich dostávají fobie .. Ale přesto všechno – jsem na Vaší straně. Jednoznačně. PS: na boty si nosím kapesníčky :)

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s