Minulej týden byl jakejsi v křeči času a hromady schůzek, setkání, plánovaní a zasunutýho stresu z přijímaček. Po státnicích jsem se vrátil do Brna, pár dnů jsem měl ještě volno, tak jsem intenzivně odpočíval a věnoval se Mazlovi a sobě. Byli jsme dvakrát u tchyně v Holešově. Grilování mi přišlo víc než vhod, ale tuším, že můj kardiovaskulární systém není z přívalu hovězích steaků, špekáčků a kuřecích křídel nadšenej. V Holešově jsem si jednak způsobil vnitřní klid, ale taky jsem utrpěl pocit, že nutně potřebujeme dům se zahradou (nebo aspoň byt s balkonem), protože se mi náramně zamlouvá posedávat na vzduchu, pít kafe, tiše bafat cigo a pozorovat nenucenou scenerii.

V sobotu jsem musel svoje snové nicnedělání přerušit, anžto jsem byl povolán na noční do práce. Nebudu ani moc psát, jak moc jsem se vytočil nad maily od nadřízenýho z Německa. Už několikrát jsem kvůli jeho chování seriózně uvažoval, že si najdu něco jinýho. Tuto sobotu jsem sice o výpovědi nepřemýšlel, ale proaktivně jsem nám dvěma naplánoval na středu telefonní hovor. Mám v úmyslu se ho na férovku zeptat, o co jde, jestli se mě chce zbavit a jen neví, jak do toho.

V neděli ráno po noční jsem nešel spát a rovnou jsem vyrazil do Brna. U našich jsem strávil celý dopoledne a kus odpoledne. Po státnicích jsem se totiž odměnil a koupil jsem si novej jablečnej telefon (ano, ano, jsem marnotratník). Svůj zánovní jsem přenechal Manželovi a jeho jsme dali matičce. Kupodivu se ani moc necukala, že se zas musí naučit ovládat novej stroj. Takže teď si posíláme denně desítky imessage (obdoba chatovací aplikace v podání Apple). Odpoledne jsem se viděl s kamarádem Romanem, musel jsem vypít dvě kafe, abych vydržel přívaly únavy. Když jsem už vykoupaný seděl na terase u Martičky a popíjel chardonnay, bylo jasný, že dýl při vědomí nevydržím. O půl deváté jsem zalehl a vzbudil se až ráno před osmou.

Včera jsem se šel historicky znemožnit k přijímacímu řízení. Svůj obor si pamatuju od státnic, tam jsem si docela věřil (nervy ale byly i tak). Test mě nepřekvapil, spíš moje odpovědi v něm. Jak jsem třeba Terku učil MMI podle Gibba (multimedia, mixmedia, intermedia), tak sám jsem je v testu prohodil (kovářova kobyla, no…). Jedna otázka za hodně bodů mi dala zabrat, protože v ní bylo hafo jmen, ke kterým jsme měli napsat, čím se daná osoba zabývala. Jako ehm, půlku z oněch dam a pánů si vůbec nevzpomínám, že bych kdy o nich slyšel nebo četl (to bych asi neměl vůbec říkat). Zahojil jsem se až na otázkách přímo z oboru a na stručném nástinu diplomové práce. Zmínil jsem ten nápad, kterej vznikl asi před dvěma týdny na hřišti u nás, když Manžela vzali do Hradce. Magisterskou práci bych rád napsal o remediaci propagandy posledních sta let. Téma jsem stihl už i konzultovat s Laurou. Ta mi sice řekla, že se jí to zdá na diplomku málo, ale jako nástin prej super.
Hned po tomto testu jsem šel o tři patra výš na další, na učitelství estetiky. A jakože cože. Pedagogicko-psychologickej test byl jednoduchej, nekonal se žádnej teror. Ovšem poslední část… Tam jsem si připadal jak kretén. Kdo režíroval tento film, kteří lidi zastávali funkci ministrů kultury, kteří skladatelé tvořili v době klasicismu, jací umělci a tělesa vystoupili na Pražském jaru… Děcka. Mozek se mi vařil, protože jsem nebyl schopnej v tu chvíli spočítat ani století, natož pak třeba počet ministrů.

Ještě před testy jsem se ale zastavil za vedoucí své bakalářky. Přinesl jsem jí květinu a konečně poděkoval osobně. Byla, myslím, trochu dojatá. Nechtěl jsem se moc vybavovat, abych nevzbudil dojem, že se snažím vlísat do přízně a získat nějakou výhodu. Sám totiž tohle chování v práci od kolegů nesnáším. Kdyby ale vedoucí nebyla současně mojí vyučující a potenciálně i znovu zkoušející u státnic, pozval bych ji na oběd, protože tuším, že je moje krevní skupina.

Včera jsem po zkouškách v rychlosti přejel do Ostravy. Skočili jsme s Mazlem na jedno a večer jsem ulehl znavenej. Dneska ráno jsem se ze zvědavosti mrkl do systému školy, jestli se náhodou už neobjeví výsledky. A hele ho. Jsou tam! Přijat. Přijat. Na oba obory. Haluz nejvíc! To učitelství jsem si podal v rámci plánu B, kdybych náhodou nedal svůj obor. No tak teď mám zas o čem přemýšlet. Moje umčo je super zajímavý, super rozsáhlý, ale nevidím v něm ve srovnání s učitelským oborem tolika možností uplatnění. Kdybych se totiž třeba již tuto středu se šéfem chytl, tak můžu jít učit (a výměna názorů se blíží, protože mám akorát tak dost všech drzostí a chování mimo mantinely šéf vs. podřízený).

TIMUEV

No. Zápis je ještě daleko, budu si do té doby házet korunou. :)) Každopádně mi na dva měsíce skončily nervy, učení se, dramata s cestováním, přehazování směn v práci a vůbec všechno to kolem, o čem furt píšu.

Tak. Školu do září věším na hřebík a hurá do manažerských radovánek. Přeju vám všem červenec a srpen jak dva korálky. Moc se mi nespalte u moře, hodně pijte, abyste neměli bolení hlavy, dejte si skvostný papání… Grandiózní léto všem!

Váš Max

Reklamy

One thought on “Double test, šok, radost a dilema

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s