Ano, ano. Chybělo málo a stal jsem se učitelem. V dubnu mi přišla do cesty řádková inzerce v Učitelských novinách. Svět internetu mi ji šikovně podstrčil, aniž bych o ni nějak extra usiloval. Odpověďěl jsem na jednu z poptávek a brzy mi přišla odpověď.

Příhraniční obec velikosti poštovní známky (800 obyvatel) kdesi v kopcích u Polska, nejbližší něco je městečko osm kiláků daleko (tam maj čtyři tisíce domorodců). Tak přesně v téhle obci jsem byl na pohovoru na základní škole. Pan řídící mne vřele přijal, zajímal se o praxi, možnosti nástupu, co všechno bych zvládl učit. Emailem jsem annoncoval angličtinu a informatiku, k obému mám jaksi blízko, jednak pracovně a druhak osobně. Dodělával jsem umění na MUNI, tak se nabízela i estetika.

Teacher_Character-512.png

Do obce jsme jeli den předem, abychom si trochu zrekognoskovali terén. Prostředí jak z románu, všude kopce, táhlý údolí s dramatickou říčkou vprostřed. Nikde žádnej komín nebo důl, žádný zplodiny z koksoven či rachot festivalu. Tamější klid, až letargie, mne dostávaly do kolen.

V den D jsme si šli dát do místní putyky oběd. Bodrá výčepní před náma utekla dozadu a poslala nám paní šéfku. Nejistě jsem se zeptal, jestli mají meníčko, i když jsem viděl, že maj, pač ostatní hosté jedli. Po chvilce trapností nám paní donesla maso na mrkvi a kofolu a dodala, že si myslela, že jsme z okresu z hygieny, tak nevěděla, co nám honem říct. Doznal jsem, že jdu na pohovor do školy na místo učitele. A to byla chyba! Pan učitel na tisíc způsobů a úslužnost, který následovaly, mi byly až proti srsti. Zaplatili jsme a rychle vypadli.

Po asi hodině a půl kafíčka v ředitelně jsme se domluvili na angličtině a informatice pro celý druhý stupeň, češtině pro šestou třídu a pár hodinách estetiky a mediální výchovy. Později se přidaly pozemky a nabídka učit němčinu. Tu jsou negoval, pač třebaže jsem z němčiny maturoval (za 3, tuším), dnes bych byl tak o půl lekce napřed. Sotva si pamatuju, že existují předpony odlučitelný a neodlučitelný a silný a slabý slovesa.

Mimo úvazku hodin jsme probrali i možnost, že bych byl třídním. Musel jsem se v duchu smát, když jsem si sám sebe představil coby kantora, kterej dbá na morálku ve své třídě. Ausgerechnet já, kterej tajně kouříval na gymplu (už na nižším stupni) v parku za školou, ředitel našeho ústavu objížděl náměstí (ten park je vprostřed) ve své bílé škodovce 105 a křičel naše příjmení s tím, že nás osobně vyloučí! Nevyloučil, ale hulit jsme tam chodili i tak. Pak taky jsem si vzpomněl na svoji chabou docházku na vyšším stupni gymnázia. Miloučká profesorka francouzštiny v jedné z hodin, na které jsem se vyskytl, vtipně podotkla, že víc nechodím, než chodím, že se ze mne stává chronický nechodič. Tak zrovinka já, vzor toho, jak chování ve škole vypadat nemá a majitel několika snížených známek s chování, bych měl psát poznámky za pozdní příchody a chybějící úlohy. No, svolil jsem i ke třídnictví. Nakonec proč ne, naše školství potřebuje i pedagogy osvícené, kteří přehlídnou nejednoho vajgla nebo chybějící rodičovský podpis pod slohovým cvičením.

Do školy jsem jel uvolněnej, nevěřil jsem, že bych vůbec mohl projít ke katedře. V tomtéž duchu jsem řediteli na rovinu řekl, že koktám a žiju s chlapem, se kterým budu rozhodně viděn na vsi. Minimálně cestou do obchodu nebo se psem. Nic nebyl problém, děti prý potřebují rozmanitost v praxi. To mne navnadilo, cítil jsem se uklidněnej, že pan řídící není stará struktura.

Po dřystání na kanapíčku jsem byl proveden budovou. Dýchly na mě starý časy. Barák tipuju na konec 19. století. Učebny opravený, vybavený vším možným – půlku z toho jsem nikdy neviděl, třeba interaktivní tabuli. Počítačová učebna na úrovni, připojení má prej škola mikrovlnkou, takže všechno cajk. V šoku jsem byl, že v jídelně se ani po dvaceti letech nic nemění. Smrad zatuchlých ubrusů s pruhama na stolech, skleničky durit a jídelníček jak vystřiženej ze školního roku 1991/92, kdy jsem začínal já. Po exkurzi vevnitř mě vzal pan ředitel do venkovního výukového prostoru (pod pergolu), ve kterým jsou lavice a stoly jak v letní zahrádce. Postávaly tam dvě kuchařky a za mohutného potahování z retka úslužně zdravily svoji vrchnost. Dali jsme cigo a já jsem se odporoučel.

Pan řídící mi nabídl možnost obecního bytu. Po několika komplikacích nakonec vyšel ten větší 2+1. Cena nájmu se od letoška zvýšila na nehorázných 1900 Kč za měsíc, nebo tak nějak. Dostalo se mi ještě omluvy, že s tím nejde nic dělat. V duchu jsem se musel opět smát, pač za dvaplusjedna kér po opravě dáte v Brně klidně patnáct táců jen nájem… No nic, to já jen tak pro srovnání.

Všechno bylo domluvený, smlouvu jsem měl podepsat v průběhu července. Poslal jsem i svoje nacionále a podklady pro výpočet praxe. Za úkol jsem měl dodělat svoji školu a doložit, že jsem přijat na navazující magisterské studium (oboje je teď splněno). Asi měsíc se nedělo nic, v práci v Ostravě se to maličko uklidnilo. Nadřízené jsem o svých úmyslech řekl. Kupodivu nebyla nikterak překvapená nebo jinak znepokojená. Mluvili jsme o učení v horách jako dva známí. Řekla mi, že kdyby bylo potřeba, vrátit se můžu kdykoli, bude-li moje místo volné. A pokud by nebylo, najdeme mi něco jinýho. To mi dodalo odvahy, že pro případ krachu mám plán B (ten já mám vždycky).

Nějak na konci května jsme s Mazlem měli ošklivou výměnu názorů. Padlo i slovo rozvod a vůbec to bylo celý na kočku. Jednoho dne, jak jsme spolu nemluvili, jsem si spočítal, že kdybychom se fakt rozešli, tak bych sotva s platem učitele vydržel někde v prdeli daleko od Brna a Ostravy. Těžko bych našetřil na cokoli víc než na fakturu za vodu a teplo. Nápad učit jsem vzal za svůj proto, že kdybych fakt učitelem byl, pokryl bych svoje náklady a domácnost a něco maličko by mi zbylo pro radost. Mazla by se tahle změna nedotkla nijak, pač plat učitele, jakkoli je směšnej, by pokryl všechno to, co platím z platu ajťáka.

Seděl jsem u kalkulačky a počítal jsem výdaje za podmínky, že jsem sám se psem.

1900 Kč nájem
1500 Kč inkaso
500 Kč telefon
500 Kč internet
5500 Kč splátka auta (dá se snížit)
1000 Kč pojištění auta a domácnosti
500 Kč pes (což je mááálo, ale i tak)
4000 Kč jídlo, léky
3000 Kč benzin+doprava do Brna (do školy minimálně)
===============================================
18400 Kč / měsíc

Tuhle sumu plus minus jsem vypočítal jako svoje náklady. Bez úspor, bez toho, že kouřím a rád cestuju. Přišlo mi, že částky jsem psal nižší, než ve skutečnosti budou, ale počítal jsem s alternativou drsnýho přiškrcení výdajů. Zaokrouhlil jsem to na dvacet tisíc měsíčně tak, abych byl v klidu, že všechno poplatím a nebudu mít hlad a budu moct jezdit do Brna na přednášky.

Podle tabulek bych byl v 11. platové třídě, podle praxe krácené jako nepedagogické bych mohl dostat nejvýše 3. platový stupeň, suma sumárum základ vyšel na 26.250 Kč hrubýho, což je po zdanění 20.151 korun českých. Z čehož plyne, že by mi zbylo 151 kaček, za což bych šel sotva do kina… :)) V Ostravě za stopade dáte pět piv u nás v hospodě na hřišti s tím, že necháte maličkej tuzér…

Jako jo, uznávám, že za čtyři dny učení je to asi dost peněz. Miluška se na mě obořila, že jsem rozmazlenej fracek, že jiní vyjdou i s menší výplatou a maj k tomu rodinu a hypotéku a tak. – Jak, jak to děláte? Zcela vážně chci vědět, jak se zaplatí bydlení, jídlo, doprava, léky a další výdaje z dvaceti tisíc tak, aby se nemusely dělat dluhy. – Až se mě dotklo, jak po mně vyjel s tím, že si nevážím současnýho dobrýho bydla a vymýšlím kokotiny.

Řeknu vám, posral jsem se. Přiznávám, že jsem zpanikařil při představě sebe sama daleko od všeho a všech, s platem akorát tak na základní věci a maličkou radost (furt bez úspor), kterak trávím dlouhý večery sám v malé obci bez možnosti úniku, protože na něho bych neměl peníze. Představil jsem si, jak Meggie onemocní, jak se něco pokazí na autě, nebo jak já budu mít neschopenku… Děsilo mne jen pomyšlení na to, že bych zas měl žít z ruky do huby, jak kdysi, když jsem žrával psí konzervy, abych neměl hlad. A pak jsem si vybavil, proč jsem šel do Ostravy, proč jsem bral furt přesčasy a několikrát prošel kolapsem. Právě proto, abych už nemusel tak drasticky šetřit, hledět na korunu, kupovat ten škrábající toaleťák a furt počítat, jestli mám na pivo nebo nemám.

Izolace a nedostatek prostředků (a s nimi i svobody) mne postupně přivedly k rozhodnutí učitelský místo odmítnout. Slabošsky jsem poslal mail, aniž bych řediteli aspoň zavolal. Hanba mě fackovala, protože jsme se osobně domluvili úplně jinak. Do emailu jsem napsal důvody pravý, ty který teď čtete, jen jsem to usměrnil do několika řádků.

Někdy mi je líto, že jsem to ani nezkusil a nechal se pohltit návykem pohodlnýho života ve velkým městě. Teď mě třeba čeká odvézt Edgara k panu doktorovi servisnímu a počítám u velké garanční kontroly a výměny brzd a kde čeho tak dvacet táců. A to si zas říkám, že je dobře, že je mám na účtě, že nemusím přemýšlet o kreditní kartě nebo kontokorentu nebo jiné cestě do pekel (ano, můžu nemít Edgara, ale já ho chci mít).

Do mailu řediteli jsem nakonec napsal, že je mi nesmírně líto, že měním svůj názor jen pro peníze, který, ačkoli s tím nesouhlasím, důležitý jsou a do práce chodíme mimo jiné i pro ně. Dodal jsem, že až budu konečně magistr učitel a budu tak moci postoupit do vyšší platové třídy (rozdíl je asi 1400 korun), budu o učitelství znovu uvažovat. Mamka mi na to pak řekla, že jsem asi ještě nedospěl do stádia, ve kterým budu schopen se natolik omezit, abych neřešil hmotný statky (a to jsem si myslel, že je neřeším).

No. Max byl skoro učitelem, jakože reálně. Angličtinářem, češtinářem a němčinářem. Dobře, že je Max zatím tam, kde je. Pač Max ještě není dost velkej kluk na to, aby někomu radil, že se má učit, aby se měl dobře, a sám počítal drobný na ciga.

2018-07-08 18_03_48-PEDAGOGICKÁ KOMORA_ Nová tarifní tabulka pro pedagogické pracovníky.png

P.S. Tímto se klaním všem pedagogům a jejich kolegům, kteří za svoji práci berou platy podle tabulky, kterou vidíte. Po pěti letech magořiny na fakultě dostat méně než prodavačka v Lidlu musí být řádná ťafka mezi oči… :-(( Naprosto chápu, že radši jdete překládat, dělat ty pokladní nebo cokoli jinýho…

P.P.S. I po navýšení částek loni jsou platové poměry ve školství z pohledu soukromýho sektoru tristní, pač ajťáci (středoškoláci) nemusí řešit nekázeň dětí, za který v hodině odpovídají. Nemusí se ani ponižovat před rodiči a nechat si srát na hlavu od chytrých lidí, kteří učit nikdy nezkusili. Jste prostě esa, jen by bylo potřeba vám skokově přidat tak, abyste se esy i cítili!

Reklamy

2 thoughts on “Max (málem) učitelem

  1. 1900 nájem, jo? hmm … btw: myslím, že váš rozpočet patří do jiné reality .. Vaše přítelkyně má pravdu, bohužel. Třeba jen nájem pohltí polovinu mého platu atd. atd. (jo – a žiju sama s pubošem), a to jsem na tom v porovnání s jinými „slušně“

    Liked by 1 osoba

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s