Už asi tisíckrát jsem si řekl, že nebudu brát za nikoho směny, že nebudu dělat přesčasy a nasyslený love pak utrácet za večeře a benzin na výletech. A tak jsem se po víkendových dvou ranních navíc dneska slastně vzbudil až v poledne. Pálení v krku nenuceně přešlo v ucpanej nos a bolest na hrudi (ne, cigama to není) a v u mě obligátní ucpaný všechno v hlavě. Včerejší předsmrtný stavy, ve kterejch jsem přišel z té druhé extra ranní domů po třetí hodině, jsem natáhl do čtyř do rána, během nichž jsem zkoukl prima artovej film Šílení a návazně dva další český kousky – Díra u Hanušovic a Návrat idiota. S očima ve tvaru půlměsíce jsem ulehl zpocenej a v minutě usnul.

Ráno, v poledne, jsem našel Příťu v pokoji, měl home office a ještě z noci rozdělanej vigvam na gauči, prej jsem chrápal… Spolkl jsem prášek na tlak a vlítl konečně do sprchy. Sedl jsem si do vany, otočil kohoutkama a pak se to stalo. Ještě v doznívajícím spánkovým rauši se o mě pokusila smrt. Vybavuju si ten moment jak ze zpomalenýho záběru. Já sedím ve vaně, slunce už jen krajíčkem dopadá na kachličky za vanou, kapky vody se chvatně blíží k mé kůži a já se taaak těším, jak ze sebe smyju pot z noci. Vyjekl jsem řetězec zřetelně artikulovaných jadrných slov (většina z říše pohlavních orgánů), vylítl jsem splašeně z vany, až jsem si o její hranu narazil koleno a o pračku vedle ní uvalil pravej bok. Voda stále tekla. Manžel se vylekal, co se děje. S tlakem vysokohorskýho lezce jsem se svěřil s tím, že neteče teplá voda!!! Ona cosik říkala kolegyně, která bydlí ve stejné ulici, že bude odstávka. Cosik takovýho minulej týden prohodila a mně se to jaksi vypařilo z hlavy. Stejně jak ta ledová voda se odpařila z mojí rozpařené kůže.

No takže nic. Měl jsem málo času už, takže jsem si aspoň ošplouchl podvozek a hrdinně umyl vlasy. Na víc mi chyběla odvaha a taky zdraví. Někdo, a my víme kdo, totiž neustále v práci drbe klimatizaci proklatě nízko, takže zatímco venku se kroutí betonový sloupy teplem, u nás v ofisu je třeba mít svetr. No, a k tomu jsem se jednu noc nahej nezakryl před spaním u otevřenýho okna v průvanu…

A tak to teď doma děláme jak kdysi u babičky nebo na chatě. Na šporheltu hrnce a konvice, spotřeba plynu narostla tak tisíckrát. A pak v pěti centimetrech vlažné vody provést to, co se běžně děje pod tekoucí vodou dvacet minut… No chuťka totok. Ale vydržím to, su přece velkej kluk.

P.S. V příštím životě si přeju mít jako doprovodný jev nachlazení cokoli jinýho, jen ne prosím záněty vedlejších dutin. To je totiž bolest jak kráva. A nepomůže nic, ani bušení hlavou do zdi, natož pak nějakej růžovák! Jo, a na punkci znovu nejdu! Nikdy! 😜

P.P.S. Koupel se mi teď jeví jako značně přeceňovanej luxus, protože sedím v kuchyni na sofa a su zas splavenej jak po maratonu. Ráno ale do sprchy už ne, nechám to do práce. Tam snad teplá teče. A jestli ne, tak hrnce jsou furt na plotně. 😜

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s