O vojácích, kteří tuto neděli zemřeli v misi, už se popsalo moc a moc. Patří jím dík a úcta! O tom ale psát dnes nechci.

Zaujalo mě, že v takových situacích pamatuje zákon na pozůstalé, zejména na rodinu. Chvíli jsem hledal a našel jsem zákon, který jasně definuje kdo má na co nárok. A ani jsem nebyl moc překvapenej.

Představil jsem si, že můj registrovaný partner pracuje v armádě. Je vojákem z povolání. A stane se tragédie podobná té z uplynulé neděle. Nějakej magor se někde odpálí a zabije i mého partnera. Už tahle samotná představa mi nahání husí kůži a slzy do očí. No ale pojďme dál. Přetrpím zájem médií o buzna ženu hrdiny, budu dál nějak žít. A ačkoli chlapa nemám na peníze, přece jen žijeme spolu a naše domácnost a další věci jsou zajetý na naše dva příjmy. Kdybych byl třeba zelinář, musel bych si rychle najít levnej byt, musel bych najednou řešit, jak v už tak hrozné době přežít. Nedej bože, kdybychom měli dítě (kdyby bylo biologicky jeho, měl bych jednoduše smůlu a dítě bych už nemohl dál vychovávat…, o tom ale zas třeba jindy).

Proč to takto píšu a proč se vrtám ve smrti vojáků? Protože zákon č. 221/1999 Sbírky a jeho § 141, ve kterém se píše o úmrtném.

§ 141

Úmrtné
(1) Zanikne-li služební poměr vojáka úmrtím nebo prohlášením vojáka za mrtvého, má pozůstalý manžel a každé pozůstalé dítě, které má po zemřelém nárok na sirotčí důchod, nárok na úmrtné ve výši jedné poloviny odbytného. Nárok na úmrtné pozůstalému dítěti vznikne i později, splní-li dítě podmínky nároku na sirotčí důchod po zemřelém vojákovi, nejdéle však do dvacátého šestého roku věku dítěte.

(2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem uvedeným v odstavci 1, a to každému dítěti rovným dílem. Nárok na úmrtné vznikne i dítěti podle odstavce 1 věty druhé, a to ve výši, která by mu náležela v době úmrtí vojáka.

(3) Není-li pozůstalého manžela ani pozůstalých dětí, náleží úmrtné v úhrnné výši jedné poloviny odbytného rodičům vojáka.

(4) Jestliže služební poměr vojáka trval po dobu kratší než 2 roky, náleží úmrtné ve výši průměrného měsíčního hrubého služebního platu.

Vidíte to taky? V takové situaci bych nebyl pozůstalým manželem. Rodičem logicky být nemohu, dítětem také ne. Co k tomu dodat. Buzní voják po sobě prostě nechá svoji rodinu a nikoho netankuje, že třeba ta rodina se ocitne v tíživé situaci.

A dál pak paragraf o důchodu. Ten teda nenáleží pozůstalému partnerovi ani při úmrtí nevojáka, protože ani ostatní zákony nepamatují na registrované partnery. U vojáka partnera vidíte, že v odstavci 3 je opět jen slovo manželce. Což samo o sobě vylučuje nejen partnera, ale i manžela vojáka ženy… Milé ženy, budete muset neumírat ve službě nebo do armády raději vůbec nechodit. Asi.

§ 142

Organizace a řízení
(1) Výsluhový příspěvek, odchodné, odbytné a úmrtné přiznává a vyplácí příslušný orgán ministerstva.

(2) O výsluhovém příspěvku, odchodném a odbytném se rozhoduje na žádost vojáka.

(3) Manželce a dětem s nárokem na sirotčí důchod se úmrtné přiznává a vyplácí bez žádosti. Rodičům vojáka se úmrtné přiznává a vyplácí na jejich žádost.

(4) Není-li v této části zákona stanoveno jinak, řídí se organizace a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplata ustanoveními zvláštních právních předpisů o organizaci a řízení ve věcech důchodového pojištění a výplatě dávek důchodového pojištění41).

Možná teď vypadám jako hamty chamty, ať mám víc než tamty. Jenže tak to vůbec není. Žádnou smrt nespasí peníze, ani moře peněz. Smrt je stále smrtí. Avšak předobraz samoty po padlém hrdinovi, mém partnerovi, který se nevrátí domů, mi dělá smutno na duši. A stejně tak smutno mi je, že náš stát slepě razí pouze a výhradně postavení manželů v rámci zákonů. Jak kdyby mezi vojáky nebyli lesby a gayové. Jak kdyby tito vojáci byli méněcenní proto, že nejsou manželi ale jen partnery, byť úředně registrovanými podobně jako se registruje auto.

Co z toho plyne? Kdyby můj partner padl v boji, nedostal bych nic. A ještě jako bonus by nemálo lidí na internetech pitvalo, že buzny v armádě nemaj co dělat a tak dááále. Známe to. Známe.

Co dodat? Rodinám oněch třech bojovníků přeju hodně sil a brzké zacelení ran. A přiznávám, že s děsem a touhou změnit systém jim tiše závidím, že se narodili jako heterosexuálové a mají tak navrch proti nám ostatním. Gay vojákům, partnerům a dětem, na které se zapomíná. Těm, kteří mohou kdykoli položit život za nás ostatní bez ohledu na to, s kým žijí, a jejichž život je současně zákonem postaven mimo hru.

Apeluji tímto na svého zákonodárce, na všechny zákonodárce a na všechny z vás, kterým není lhostejná rovnost před zákonem, aby Česko bylo zemí, ve které jsou si všichni (vojáci) před zákony rovni. S dětmi, bez dětí, s ženami, bez žen, s muži, bez mužů. Všichni!

P.S. Tento blog pošlu na patřičná místa a budu žádat o jasnou odpověď, jak s mým zjištěním naložit. Dám vědět výsledek.

depositphotos_86396200-stock-illustration-lgbt-army-soldier

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s