Vážení čtenáři, hlásím se s reportem třetí třetiny zápasu mezi Prahou a Ostravou. Jak jste již bystře poznali z názvu dnešního blogu, époque nouvelle (pro frániny neznalé překládám: nová epocha), bude ze mě úča. Jak by řekla moje matinka: Já jsem možná úča, ale nejsu vyučená úča! Ano, ano. Budu nevyučená úča. Již brzy. Velmi, velmi brzy! A to tak brzy, že příští týden v pátek ráno skončím poslední noční v IT, v Ostravě, na Moravě, která je mi domovem a na které jsem tolik lpěl, když jsem se stěhoval z Brna, abych v pondělí 3. září krokem nejjistějším z nejistých vstoupil do školní budovy coby učitel v kraji mně neznámém – Středočeském.

Dneska jsem šel do práce na další přesčasovou směnu, odpolední. Nadřízená mě odtrhla od počítače, ani jsem si nestihl otevřít outlook. Schůzka proběhla rychle. Prej jak jsem se rozhodl, že jsem se zatím nevyjádřil, ale podle všeho jsem se nezajímal o jiný pozice ve firmě, ani jsem neprojevil jiné rozhodnutí. Ohradil jsem se, že není mojí povinností hledat si jinou pozici ve firmě za situace, kdy firma pro mě nemá práci. Naopak. Čekal jsem, že budu osloven s konkrétní nabídkou, ideálně na papíře. Firma, ústy jednoho z manažerů, vyjádřila přání, abychom zůstali a pomohli k dalšímu růstu. Tak jaktože tatáž firma nepředložila rukama jiného manažera písemnou nabídku? Proč by měl zaměstnanec, který nic neporušil, sám vyvíjet úsilí a hledat si pozici v jiným týmu? Bez mrknutí oka jsem řekl, že chci vyplatit, že to vidím takto. Nadřízená taky nehnula ani brvou, vytáhla z desek připravenou dohodu. K 30. srpnu nejsem manažer, ani nepracuju v IT. Smlouva v Ostravě tím končí. A protože jsem do Ostravy šel především za prací, končí tím i celej tenhle ostravskej příběh. Jak jsem podepsal ten papír, roztřáslo mě. Fakt. Cítil jsem se prázdně, vykořeněně, bez základů. Jedním tahem propisky jsem svolil, že tohle všechno končí.

Včera jsem si ale dal výlet do Prahy a okolí. Nejdříve základka na kraji Prahy. Pan řídící a paní zastupující, oba mě svorně odrazovali od práce ve školství. Z pohovoru jsem odcházel s pocitem, že tahle škola ne ne, že tohle není místo, kde by o mě měli zájem. Následoval pohovor v další škole v té prcce za Prahou. Nebudu prozrazovat přesnou lokalitu, protože je to opravdu malá obec a malá škola a člověk nikdy neví, kdo ho čte. Abych ale nemluvil o svém budoucím působišti hanlivě, budu psát o Prcce. Pohovor v Prcce probíhal v duchu přátelském. Poprvé v životě někoho, mimo jiné, zajímalo moje vzdělání. To se mi za celý roky v IT nestalo, aby se někdo pídil, co že jsem to vystudoval.  A poprvé v životě jsem se podepsal s Bc, protože tak to bylo vyžadováno. Slovo dalo slovo a já jsem jel do blízkého města pro výpis z rejstříku trestů. Než jsem se vrátil, byla napsaná smlouva, kopie diplomu, rozepsanej úvazek, nachystaný evidenční list… Podepsal jsem to s tím, že prd o učení ve škole vím, ale jsem absolutně odhodlanej být nejlepším učitelem v okrese, kraji, zemi, světě. Pančel Max.

Takže je to tak, vážení. Max manažerskej, řídící byznys za miliardy končí. Končí taky rajzy kolem Ostravice, k soutoku Olše a Odry, do Oderských vrchů a kde jinde. Díval jsem se na mapu nového bydla. Kousek autem je taky soutok, Vltavy a Labe, nedaleko budeme mít rajzy kolem Labe a řídit budu třídy dětiček (doufám, že je budu řídit já a ne ony mě).

Pančel Max bude učit češtinu šesťáky, angličtinu osmáky, hudebku taky osmáky a mediální výchovu deváťáky. A už teď plánuju, že uděláme mega performance před školou, protože média. Dostal jsem školní vzdělávací plán a k mé velké úlevě není nikterak zevrubný. To mě motivuje, že si učitel může hodiny udělat dost po svým. A to taky provedu. Třeba angličtinu. Už teď vím, že nebudu trvat na znalostech slovní zásoby na nic, ani mě nebude trápit sem tam gramatická chyba. Naopak, budu chtít, aby děcka mluvily, aby klidně mlely já byla přijela na bílý kůň. Taková je totiž moje zkušenost coby přijímajícího pracovníka ve firmách. Mnohokrát jsem měl pohovory s čerstvými produkty našeho základního a středního školství. A nebyl jsem nikterak zákeřný. Ptal jsem se What are your expectations in your career?, Do you have any working experience?, Are you willing to work on shifts?. Nic extra, normální slovní zásoba, jednoduchá gramatika. A výsledek? Většina uchazečů skončila právě na angličtině, třebaže odborně v IT měla výrazně navrch. Bohužel, ale bez angličtiny v IT pracovat nemůžete. A tohle přesně bych rád svoje žáky naučil. Mluvit! On totiž budoucí klient po telefonu neřeší gramatiku, ale chce informace, chce vědět, co pro něho aktuálně děláme. Klidně úplně blbě, ale obsahově hutně. V češtince budu naopak trvat na tom, aby mě/mně, s/z/vz, i/y přesně lícovaly, protože je skandální, když člověk hledá stah z heskou holkou, kerá bi mněla umnět vařyt. Škoda jen, že v šesté třídě se ještě nemluví moc o poezii, to bych se vyřádil. No a hudebka? Jako pardon?! Roky jsem hrával na trubku, baryton, zpíval… Křížky a béčka sypu po dvaceti letech bez zaváhání (fis, cis, gis, dis, ais, eis, his – bé, es, as, des, ges, ces, fes). Ale ani takhle to nevidím. Myslím, že je potřeba hudbu učit jako médium, který nese poselství, jako zážitek, kterej ježí chloupky na pažích, kterej rozpláče, rozveselí, nabíjí a taky uspává. Takhle vidím svoji jednu hodinu hudebky týdně.

Děcka. Konec totok! Zástupkyně v Prcce, když slyšela můj mluvený projev, spráskla ruce: Bože, konečně někdo, kdo mluví česky! (Jako jo, dával jsem si záležet, abych mluvil spisovně a bez bo, pyčo, šalina, špinka a dalších lokálních výrazů). Bude to masakr, protože sem tam se zakoktám, protože su teplej, protože jsem nikdy tuhle práci nedělal, protože tu práci mám a nemám k ní bydlení, protože já budu v Prcce nad Prahou a Manžel v Ostravě, protože neumím větný rozbor… Protože. A já na tohle všechno vyzraju! Jen teda už teď vím, že se budu muset česky po školsku znovu naučit! Takže žádný moravismy, žádný nespisovný koncovky, nebo, nedej bože!, vulgarismy, kurwa!

Vážení čtenáři, hlásím se s reportem třetí třetiny zápasu mezi Prahou a Ostravou. Jak jste již bystře poznali z názvu dnešního blogu, époque nouvelle (pro frániny neznalé překládám: nová epocha), bude ze mě úča. Jak by řekla moje matinka: Já jsem možná úča, ale nejsu vyučená úča! Ano, ano. Budu nevyučená úča. Již brzy. Velmi, velmi brzy! A to tak brzy, že příští týden v pátek ráno skončím poslední noční v IT, v Ostravě, na Moravě, která je mi domovem a na které jsem tolik lpěl, když jsem se stěhoval z Brna.

Ostrava prohrála před koncem hrací doby kontumačně 3:1. Nejsu vyučená úča, ale budu, za dva roky! Nemluvím spisovně česky, ale naučím se to, respektive oživím si hezkou češtinu, kterou tak obdivuju. Nemám státnici z angličtiny, ale brzy si ji opatřím. Nebudu blbá úča, která melduje v hodinách ten svůj mega nejvíc důležitej předmět. Nejsme přece všichni stejní. A jen pro to, že já mám rád jazyky, hudbu a umění, nebudu dusit budoucího jadernýho fyzika duší i tělem v diktátu nebo hudební nauce! Anebo možná budu, ale jen tak, abychom oba splnili ten školní vzdělávací plán. Já si totiž taky z matiky nebo občanky pamatuju velký kulový, ačkoli se pedagožky tolik snažily. Mě škola dlouho nebavila, nechodil jsem tam, trápil vyučující, rodiče i sebe. Mám tak z čeho vycházet a zkusit přerušit linku školskýho utrpení, třeba se pančel Max nakonec stane Zlatým Ámosem.

img_0310.jpg

P.S. Bydlení… Dnes jsem v návalu zoufalství začal hledat i kanceláře k pronájmu, že bych tam ty dva metry přežil. A víte co? Kancly jsou, ale smlouva a platba je vždy na rok + DPH… Paní řídící se při osobním setkání vyjádřila, že pokud nic neklapne, přestěhuje syna do obyváku a mě k němu do pokoje. Nebo prej bych mohl bydlet ve sborovně, kolegové by mě ráno budili, takže rozhodně nezaspím! Fajn, fajn. Su klidnej, nějak to dopadne.

P.P.S. Docela reálně se jeví možnost bydlet u kočeny, kterou jsem kdysi dávno doučoval angličtinu. Ona sama učí na základce u Prahy, jen jiným směrem. Prej u nich můžu dva měsíce v klidu zůstat, prej mi pomůže s plánem hodin a didaktikou. I když je to 50 kiláků do školy a 50 zpátky, vidím to nadějně, už jen pro tu didaktiku a plány hodin… Díky Hano! Vinčisko bude, jak za starejch absinthovejch hodin angličtiny!

P.P.P.S. Pan řídící z Prahy mi poslal mail, že mě bere. Ani ne 12 hodin poté, co jsem podepsal smlouvu v Prcce. A jakkoli by Praha byla Prahou, slíbil jsem, že už žádnýho ředitele (nebo ředitelku) znovu nepodělám. A nabídku jsem odmítl.

P.P.P.P.S. Na mysl mi přišlo i označení mého milovaného Edgárka. V Ostravě mu brněnská značka 1BI neudělala dobře a stal se obětí šikany. Tak teď krom všechno jinýho řeším, jestli 1Tx xxxx na jeho čumáčku bude u Prahy pěstí na oko nebo ne… Zas si ale říkám, že kdyby měl mezi očičkama xSx xxxx, mohl by dostat na držku v Brně, jak budu jezdit za našima a za Martičkou a na Fildu na přednášky. Tak mám dilena. Zas… Nejenomže ze mě bude cajzl, ale i káru budu mít oblepenou polabským kódem. Snad mě nebo mýho brouka benzinovýho v Brnisku nikdo nezabije. 😂😂😂

P.P.P.P.P.S. Kdyby někoho napadlo, že píšu jen o sobě a na Manžela prdím, tak dodávám, že Manža se těší, až vypadneme z Ostravy, bo zdejší klima mu oživilo astma, takže kašle jak tuberák. Navíc se prej těší na pivo na náplavce a na Petřín… Proto udílím Praze o bod víc.

1 komentář: „Konec práce: PHA vs. OVA 4:1: Époque nouvelle

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s