Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jako červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní;
srdečně přijat, každým odmítán.

François Villon

Prvně chci poděkovat všem svým věrným čtenářům za ohlasy na můj poslední blog. Člověk si najednou nepřipadá jako kat s rozštěpem osobnosti (pozor!, neplést se schizofrenií).

Usilovně teď doma v Ostravě (pozor!, říkám už doma v Ostravě, ačkoli jsem tohle město ještě dva týdny zpátky proklínal) přemýšlím, co to do mě vjelo!? Co se mi v hlavě přeskupilo, že jsem napnul všechny svoje síly a hromadu peněz na pošetilou cestu za učitelstvím ku Praze. Jak mě mohlo vůbec napadnout, že budu spávat na zemi u cizí holky, že zvládnu pendlovat iks hodin mezi Prahou a Ostravou každý týden, že zvládnu vyplatit závazky v Ostravě a uhradit nové u Prahy. Čert ale vem prachy! Jak jsem mohl ale tak nutkavě chtít vstoupit do vod falše a podceněné profese, ve které jsou veškeré vyhlídky na jakýkoli postup rovny místu zástupce ředitele? Proč jsem se sakra tak hnal do podmínek, který jsou hluboko pod současným stavem ve všech ohledech? Proč jsem se chtěl nechat šikanovat systémem, který nemůžu změnit?

Mám rád poezii, to víte. Mám zejména rád francouzské prokleté básníky, to pro jejich poněkud neotřelé životní příběhy. Kupříkladu kolega Villon a jeho slova mi jsou víc než blízko. Já jsem taky u pramene a přesto si ho sám zacpávám balastem, také je mi zima, ačkoli mě doma hřeje Manžel a psice a kocour. A tak dále.

Jednoduše. Su pako! Na entou! Proč? Protože jak jsem dal výpověď v Prcce, tak jsem furt nepochopil, že takhle měnit všechno en block není to pravé. A protože jsem to nevěděl, volal jsem znovu řediteli do Prahy. Řekl jsem mu, že jsem k dispozici pro jeho školu. Dokonce jsem mu pak později ještě poslal zprávu s tím, že jsem přijat na univerzitu do Ústí… No hotovo. Jednou jsem tu práci odmítl s tím, že nastupuju do Prcky. On to vzal sportovně a popřál mi hodně úspěchů. Až později jsem se dozvěděl od našeho společnýho známýho, že jsem na pana řídícího udělal velký dojem svými neotřelými názory na výuku jazyků, svým přístupem ke vzdělávání vůbec – což moc nechápu, protože jsem jen trval na tom, že jazyk je živý organizmus a nelze ho vyučovat konzervativně – naopak jsem furt opakoval, že jazyk je všude tam, kde jsou jeho mluvčí, což je v případě angličtiny kdekoli mimo území České republiky! No nic. Tak pan řídící pražskej mě tehdy chtěl do svojí školy, já jsem řekl bohužel, pak se to podělalo v Prcce, načež jsem mu volal, že su debil a že jsem jeho, bude-li chtít, načež jsem mu poslal ještě pro sichr SMSku. A teď su doma, u pramene, a vnímám, že prostě učitelství, jakkoli bych se mu rád věnoval, je nad moje možnosti. Už jsem to jednou psal. Nejeden z vás, čtenářů, mi napsal, že su rozmazlená městská pička, která utrácí love ze debility. A víte co? Jo! A su rád, že nepotřebuju kontokorenty a další cizí peníze na prima zubařku, na letní pneumatiky, na výlet do Olomouce k výročí s Mazlem… Nepotřebuju si na to půjčovat! Proč? Protože prostě mám práci (měl jsem), která mi dala na tohle všechno a taky na odyseu ve Středočeským kraji, když jsem se momentálně rozhodl učit. Drobný detail, že jsem pro tu práci musel za těch hafo roků už kde co obětovat a překousnout, ani snad nemusím zdůrazňovat! Tedy ne, nic nebylo a není zadarmo! A tahle práce taky nebyla! Snad ani nebudu psát, kolik mě tahle sranda týdenní stála (hodně, jen na benzin padla pětka!).

Mnoho mých známých, kamarádů a přátel, kteří mě sem tam čtou, aniž bychom byli v denním kontaktu, jsou učiteli. Vyučenými učiteli. A včera mi taková jedna vyučená úča volala z Británie, kde trvale žije. Matematika a prc. činnosti jsou jejími obory. Kočena učila dva roky a pak šla radši dělat letušku, kde se seznámila se svým manželem. A přesně tahle kočena mi volala a ptala se mě, jestli jsem se náhodou nezbláznil! Líčila mi svoje zkušenosti z učiliště v Brně, ze základky v Kuřimi. Do toho jsem mluvil s jinou kočenou, taky účou, která mi unisono říkala, že po cirka pěti letech musí na rok nebo dva odejít do civilu pracovat pro soukromníka, aby se nezbláznila. Moje máti je taky bývalá úča… Jak říkám, teď u pramene doma nechápu, kam jsem dal rozum…

Proč to ale všecko takhle píšu. Protože jsem se do toho zamotal. A to tak, že fest! Řídovi v Praze jsem dal víc než najevo, že u něho chci dělat. Udělal jsem kvůli učitelství dokonce i přijímačky na univerzitě v Ústí, najel jsem za pár dnů 2.000 km, utratil půlku průměrnýho platu v Česku, nasral nespočet lidí. Ale hlavně, prošel jsem si vnitřním očistcem. Tolik jsem se v bývalé práci soustředil na to, abych nezůstal bez práce, že jsem zapomněl sledovat další parametry: Jak bude nová práce placená, jak mi v ní bude, budu v ní spokojený, bude mě naplňovat, budu ji dělat rád, bude lokalita vhodná i pro partnera a naši zvířenu…? Normálně jsem se posral děcka. V kině. Mám jediný štěstí, že mám fakt tolerantního chlapa. Jinej by mně dávno dal po tlamě, co mi jebe. Takže. Teď se modlím, aby mi z Prahy přišlo negativní stanovisko, protože znovu říct ne, po tom všem, by mě pasovalo do pozice óbr dementa. V Ostravě mám dost možností, kde se můžu realizovat. A jakkoli je tady smrad a je to daleko ode všeho, je to furt v tomto modus operandi moje doma. Do Brna hodinu a půl, do Holešova k tchánovcům hodinu a tak dále. Kde bych se já třepal bydlet kamsi do drahýho okresu Mělník, na kterej bych si navíc musel dřív či později začít půjčovat love!

Tímto chci, opět, smeknout přede všemi učiteli, kteří svoji práci dělají poctivě, kteří se denně snaží naučit děti, že svět není jen o poučkách a písemkách! A za mementa osobních zkušeností děkuji Jitce do Anglie, Haně k Praze a mamince do Brna! Dámy, jsem rád, že jsem na tom přišel včas!

6038_ostrava.jpg

P.S. Tím pádem je jasný, že do Ústí nenastoupím, v Brně škrtnu učitelství estetické výchovy a budu pokračovat ve svým novo umču. Budu prostě magistra novomediální. Nakonec, s bakalářem téhož mě nechali učit angličtinu, češtinu, hudebku a mediální výchovu, tak proč by mě příště (snad za hodně dlouho) nenechali učit totéž znovu!

P.P.S. Nevylučuju, že může nastat ostravskej exodus. Ovšem pokud přijde, pak jedině proto, pro co přišel ten brněnskej. Pro výrazně lepší nabídku, což v případě učitelství kdekoli v naší zemi neplatí.

P.P.P.S. Pro srovnání a po hovoru s Jitkou uvádím, že učitel v Británii začíná na 1.700 liber, což je i na tamější poměry velmi slušný výdělek. Rozhodně takovej učitel Její Výsosti nemusí řešit, kde vezme na dovolenou nebo nedoplatek za plyn.

P.P.P.P.S. Protože su rejpal a protože jsem svoje dilema HAVE vs. HAVE GOT konzultoval s mnoha kolegy angličtináři a ti jsou téhož názoru, že HAVE GOT je anachronismem, napíšu ze své báječné datové schránky na ministerstvo školství psaníčko. A v něm navrhnu, abychom naše děti přestali učit viktoriánskou angličtinu a napnuli všechny pedagogické síly ku skutečně užívanému soudobému jazyku anglickému, tedy k tomu, kterej běžně slyšíte v televizi, písníčkách, v rádiu a kde všude jinde!

hv.PNG

Zdroj: https://dictionary.cambridge.org/grammar/british-grammar/common-verbs/have-got-and-have


Abych angličtině neznalým vysvětlil, proč tolik odmítám tvar HAVE GOT, uvádím, že všechna slovesa, vyjma sloves modálních (can, may, shall, should, …), tvoří otázky a zápory s pomocným slovesem DO (auxiliary verb DO). Toto funguje v čase přítomném i minulém, bez výjimky (krom těch modálních sloves). Zavedeme-li ovšem HAVE GOT, pak pomocné sloveso DO nelze použít v otázkách a záporech. Je třeba použít obráceného slovosledu (Have you got), případně v záporu užít záporky NOT (I have not got, obvykle ve tvaru I haven’t got). A to nemluvím o tom, že HAVE GOT se užívá jen v čase přítomném, tedy v ostatních je stejně pomocné DO (třeba v minulém je DID). Na co tedy motat dětem hlavu s jakýmsi obráceným slovosledem nebo záporkou NOT, která je beztak ve zkráceném tvaru s apostrofem? Na nic! Anglická mluvnice je už sama o sobě pro nás nerodilé exotikou, tak nevidím důvod to ještě takto komplikovat! Kvůli jednomu podělanýmu GOT, který se navíc ve významu něco vlastnit skoro nepoužívá!

Abych ale jen nepomlouval HAVE GOT, tak dodávám, že v hovorové americké (ale i britské) angličtině se pro změnu vynechává sloveso HAVE. Běžně se tak říká: I got a dog (mám psa) – rozdíl je i ve výslovnosti: got je v Britnáni, gat v Americe. A protože sloveso HAVE TO (pozor, tady vždy s tím TO) znamená také něco muset, tak ještě přidávám, že například musím už jít se spisovně řekne I have to go (vyslovujeme aj hev tů gou), zatímco v hovorové angličtině běžně bez toho HAVE se spojí GOT s TO, tedy I gotta go (aj gata gou). Tohle se ale jistě neučí děti v šesté třídě!

A aby toho nebylo málo, musím zmínit, že I HAVE GOT sice říká, že něco mám, vlastním, ale současně je to také tvar slovesa GET v předpřítomném čase. Sloveso GET znamená dostat (něco), tedy v čase předpřítomném jsem něco dostal a to (něco) stále mám/vlastním, tedy jednoduše mám (něco). Zatímco I HAVE je prosté mám (něco), tak I HAVE GOT v sobě snoubí onu časovou posloupnost od dostat (něco) v minulosti k vlastnictví v přítomnosti, tedy něco jsem dostal a to něco stále mám. Už se vám to plete? Nevadí! Serte na všechno a prostě mluvte anglicky, klidně blbě, ale mluvte! Oni vám budou venku rozumět tak či tak! A kdyby vám nebyl jasný čas předpřítomný, nezoufejte! Na našich školách, pokud si pamatuju a co jsem viděl tento týden, se učí jako minoritní záležitost. U nás se zrovna tenhle čas učí jako něco méně důležitého, přestože drtivá většina promluvy v angličtině o minulosti se vyjadřuje právě tímhle časem. Divíte se? Já už ne. Mě by spíš překvapilo, kdyby to bylo jinak. Škoda je to, škoda, protože zrovna předpřítomný čas v angličtině, pokud se správně užije, v sobě opravdu skrývá vyjádření toho, co my v češtině musíme říct mnoha slovy navíc.

K totálnímu chaosu a doražení mi to nedá, abych nenapsal o tvaru I HAVE GOTTEN, který se užívá v americké angličtině a vyjadřuje ono předpřítomné I HAVE GOT, tedy něco jsem dostal (a tedy to něco stále mám). Můžete tak říct, že jste dostali novou práci (I have gotten a new job). Ovšem, a tím vás ve finále dodělám, I HAVE GOTTEN taky znamená někam se dostat, nebo něčím se stát. Kupříkladu když se letadlo dostane do vzduchu, tak to bude The airplane has gotten into the air. A když se lidi stanou zmatenými novým zákonem, pak to bude People have gotten confused by the new law. Bystřejší z vás si jistě všimli, že se stále bavíme o významu něco dostat (někam dostat, někým se stát a podobně) a to stále mít/tím stále být, což je onen předpřítomný čas od slovesa GET (dostat něco). Tak i proto se mi nelíbí říkat prostinké mám psa jako I have got a dog!

A pak, kdo se v tom má vyznat, že? 😉😉😉

Imagen2.png

Have-vs-Have-got.jpg

Reklamy

2 komentáře: „Ostravský pramen – vím, kým jsem!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s