Tak dnes jsem oficiálně třetí den nezaměstnaný. Divnej pocit po letech směn, přesčasů, všech těch přechozených chřipek a nekonečné únavy. Najel jsem do režimu dovolené, ačkoli mi v hlavě straší vzpomínka na přijímací kancelář v krajské pobočce úřadu. Nebylo to nic tak hroznýho, jak kde kdo říká. Paní docela milá, měl jsem s sebou všechny doklady předem, takže to šlo raz dva. A protože je Max šikulka, připravil se o 55% budoucí podpory, protože prej stát trestá ty, kteří se sami připraví o práci. Což jsem v Prcce udělal svojí výpovědí. No jo. To bych nebyl já, abych neměl něco extra.

Jinak musí říct, že tenhle novej stav je dost záhul na hlavu. Denně sjíždím internet a inzeráty práce, denně jsem na LinkedIn a hledám, kde bych se vrtnul. Ze školy v Praze mi přišlo psaníčko, že pohovorovali jinou uchazečku a místo nabídli přednostně jí a teď čekají, jak se rozhodne. Pokud prý kolegyně odmítne, osloví mě.

Vlna radosti, že jsem našel dobré místo, poslal hezký mail a svůj nově vyšperkovaný životopis, mi po kliknutí na tlačítko ODESLAT vydrží tak minutu. Pak se znovu bořím do myšlenek, co budu dělat, když nebudu dělat. Dostal jsem rady, abych se snažil udržet si denní rytmus, jako bych chodil do práce. Což je opravdu prima vědět, když jsem do roboty chodil jednou na ráno, jindy na noc, že. Takže poslední týden vstávám kolem jedenácté, v noci si užiju ticha do dvou.

Zatím dobrý, zatím bych řekl, že je to všechno brzy, že je potřeba ještě nějakej čas, aby všichni personalisté, kterým jsem se nabídl, projeli svoje agendy. Zatím mi taky pomáhá myslet na školu, která mi brzo začne. Jo! Poslal jsem žádost o ukončení toho učitelství estetiky. Takže mi v Brně zůstalo jen umčo. A v Ústí to vidím tak, že pokud se Praha rozhodne pro kolegyni, pošlu jim děkovný dopis za přijetí a snahu, ale bohužel z Ostravy do Ústí jezdit na přednášky jaksi nedává smysl… Taky si říkám, že když teď mám čas, mohl bych konečně na nějakou tu jazykovku a dodělat si státnice.

Sedím teď na svým kanapíčku, piju kafinko, odpověděl jsem asi na deset pozic po Ostravě a okolí, bývalá kolegyně v nové firmě, která převzala část zaměstnanců, mi slíbila, že posune moje sívíčko do správného mailu, pojím a vyrazíme na rozhlednu kousek za Ostravou.

Děcka! Tenhle novej, jinej stav mě léčí a ničí současně! Vůbec nechápu, jak někdo dobrovolně žije v tomhle status quo měsíce, roky. Mně by hráblo, fakt, protože mi malilinkato hrabká už teď!

P.S. Na prcáku jsem dostal pořadové číslo 1, ale nemyslím si, že by jednička byla předzvěstí něčeho přebornýho.

Reklamy

2 thoughts on “Prcák, den třetí

  1. platilo, že když máte odstupné – podpora se nekoná. Takže ve finále prasť jako uhoď.
    njn – pracák – tři dny, říkáte? Někdy je to nechtěně i pár let, a to člověk může nabídnout víc než ZŠ. Stane se. Ty pocity jsou nanic, ale Vydržať :)

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s