Dnes další otřes. Pracovní. Jak jsem rozeslal svoje resumé do firem, začínají se mi objevovat pozvánky na pohovory.

Jedním telefonickým kolem s dámou v Německu jsem prošel už minulý týden. Ještě týž den mi volala, že by mě ráda pozvala do kola druhého, tentokrát s přijímajícím manažerem ze Států. Včera v 5 odpo mělo proběhnout avizované popovídání s panem budoucím šéfem. Max si nažehlil košili, přičísl pěšinku, vyladil obyvák tak, aby si v daleké Americe netrhl ostudu. Nastudoval firmu od A do Z, nachystal se na všechny možné záludné otázky a dvě minuty před pátou se připojil k telekonferenci. A hle ho. Nedělo se nic. V 17:05 Max začal vadnout, protože se v seznamu účastníků jeho jméno krčilo samotinké. V 17:07 Max poslal mail kolegyni německé s dotazem, zda schůzka platí. Obratem přišla zdvořilá odpověď, že pan řídící na poslední chvíli potvrzený míting zrušil. A tak Max stejně zdvořile odpověděl, že v pořádku, nic se neděje, že počká na jiný termín.

Ne dlouho po tele fiasku volal jiný budoucí nadřízený. Tentokrát z podstatně bližší lokality. Sotva pár ulic od Maxova domu. Bylo půl šesté a pan boss navrhl druhý den v devět ráno. Inu, je to sice krapet v ajfru, ale proč ne. A tak si Max vyžehlil další košili, gatě, přeleštil botky. Ráno si přivstal, aby se stihl dát do pucu. S desetiminutovým předstihem už Max stepoval před firmou, do pracovny ředitele ho uvedla milá recepční. I kafe a vodu mu donesla. A nastalo dlouhé čekání. Prý dopravní komplikace, jak nečekané v centru velkýho města v tuto dobu. Max stihl prolistovat firemní časopis a abonentské číslo odborného tisku. Pohovor začal jen s malým zpožděním. U stolu ve tvaru T seděl Max vlevo od manažera, který na svém místě měl před sebou monitor, do kterého stále hleděl a něco si psal. Během 40 minut padly otázky jak ze seznamu HR příručky. Dostalo se i na BBSI metodu (Behavior-Based Structured Interviewing, tj. pohovor založený na pozorování chování a reakcí), jinými slovy na oblíbené proč naše firma, co plánujete dál v kariéře, jaké jsou vaše dobré a špatné vlastnosti. Na tohle všechno už je Max dostatečně ostřílenej (díky drahá Nelo). Po shrnutí praxe, představení firmy a pozice se hovor stočil jakože k neformálnímu tónu. Max se ovšem nedal ukolébat a dál držel linii uchazeče o práci. Když ovšem přišla řada na rodinu, Max přemýšlel, jestli nemá odejít.

Manažer: A co vaše rodina? (nasadil jsem neutrální výraz)
Max: Žiju s partnerem. (všiml jsem si jeho lehkého stáhnutí rtů a přikrčení nosu)
Manažer: Aha, tak to budete znát mého bratra, on je z téhle skupiny lidí. (usmíval se)
Max: To určitě nebudu, protože nejsem z Ostravy. (dával jsem najevo, že se o tomhle bavit nechci)
Manažer: Aha, myslel jsem, že se tak nějak mezi sebou všichni znáte… (důrazněji jsem dal najevo, že téma je pro mě vyčerpané)
Max: To určitě ne, protože je nás moc. A i kdyby, nejsem součástí komunity. (odvrátil jsem zrak kamsi z okna)
Manažer: No, on se bratr stejně přestěhoval do Peru. (nezúčastněně jsem se podíval na něho)
Max: Hm, tak tím víc je jisté, že se neznáme!

Perlička Maxe ale teprve čekala. Dost Maxovi zamotala hlavu, neboť na pozici odpovídal především proto, že v její anotaci bylo jasně napsáno, že znalost projektového řízení je výhodou. Naopak podmínkou bylo umět se pohybovat v mezinárodním korporátním prostředí napříč kontinenty, ochota naučit se něco nového a pracovat na sobě. A to Max má. Taky proto Max odtušil, že ho na pohovor zvali. Ale:

Manažer: Máte ještě nějaký dotaz?
Max: Ano, měl bych ještě jeden. Kdy mohu očekávat zpětnou vazbu?
Manažer: No, podívejte. Budu mluvit otevřeně. Mám lepší kandidáty, ale dnes jsem začal s pohovory. Pokud bych nenašel lepšího, ozvu se vám. Tak na konci měsíce.
Max: Aha, dobře. Děkuji.

Děcka. Jako měl jsem větší očekávání. Malá firma, bližší vztahy a hlavně pracovat na kde čem novým! Ale! Šéf pobočky je zelenej (tj. z jedné metodiky tzv. Mr. Green/Analyst, tj. analytický a technický typ)… Doma jsem se pak musel smát, jak si se mnou vytřel sedinku. Nejdřív si mě honem honem zve, že ho velice zaujalo moje CV, který jsem mu osobně odprezentoval. Pak mi řekne, že má lepší lidi (ačkoli jsem byl úplně prvním, s kým mluvil)… Tak nevím, co si o tom myslet. Druhej manažer si se mnou ústy své německé náborářky dá rande, aby mě pak nechal čekat jak trubku online na něco potvrzenýho, co krátce předtím zrušil.

Angry Birds Interview

Mám ale i dobré příklady. Jiná firma je přesná jak hodinky. Minulej týden hovor s HR (pre-screening) a slib, že v pondělí dají vědět. Dnes hovor od téže HR osoby, že mě chtějí vidět, hned domluva termínu. Tak to má být. Zatím mají velký plus! I když budou 4 kola pohovoru a nakonec kávička u pana generálního (ne, nehlásím se na pozici ředitele zeměkoule, ale chtějí to takto).

Celkově mě moje situace začíná bavit. Je dobrý sledovat, jak se firmy (a lidi v nich) snaží navozovat dojem něčeho lepšího. Tentýž dobrý dojem se snažíme vytvářet i my uchazeči. Je tak komické, že obě strany mají dobro v nadpisu a přesto se dějí přehmaty. Jediná nevýhoda v téhle hře je fakt, že uchazeč je ve slabší pozici a musí si kde co nechat líbit, pokud tu práci chce. Vím už teď, že až se někde na práci domluvím, budu ještě pečlivější v dodržování termínů a slibů, které učiním. Fakt!

Každopádně, prosím, pokud někdo děláte pohovory s lidmi, neptejte se na jejich rodinný život a nedávejte najevo svoje předsudky (ne, všichni gayové se vzájemně opravdu neznají). Ideálně se na věci, který nesouvisí s nabízenou prací, neptejte vůbec. Na co je vám taky znát důvody změny předchozího zaměstnání nebo nejlepší/nejhorší vlastnost?  Každej přece uhodne, že lidi odcházejí kvůli šéfovi, kolegům, penězům, krachu firmy… Nejsou tyhle otázky náhodou tak trochu projevem nesebedůvěry vás a firmy, kdy se potřebujete ujistit, že berete dostatečně servilního an.al.pinistu, kterej vám neuteče ze lepším platem nebo za zajímavější prací? Jestli by nebylo lepší ptát se na zkušenosti, znalosti, cíleně zkoumat, jak dotyčný řeší to či ono. Nota bene v dnešní době, kdy si schopnější uživatel googlu najde návody na všechny ty rádoby behaviorální nesmysly.

A už vůbec neříkejte, že daný člověk je pro vás plánem B, někým, koho vezmete, když všichni ostatní budou horší. Každej ví, že i jednooký může být králem, bude-li mezi slepými, no ni?

P.S. Pro slovo servilní máme v češtince krásný synonymum: patolízalský. No a dnes bych si býval fakt líznout patiček mohl, pač pan pohovorující měl rozvázaný boty, ze kterých mu co chvíli vyklouzla nožka.

asskisser_gum_final.jpg

P.P.S. Příště si raději do kabelky šupnu Kinedryl a Gastrogel. Ten první proto, aby mi z kmitavého pohybu hlavou dopředu a dozadu nebylo zle od žaludku, ten druhej proti postprandiální nevolnosti.

Reklamy

2 thoughts on “KPZ – Kinedryl a Gastrogel!

  1. :) vo idiota nezakopneš .. pár postřehů, když dovolíte – chybu udělala Němka, nikoli Amík (a to se jich nerada zastávám); co si nechá uchazeč líbit – je vždy na něm. Něco jiného je chlap/žena, co musí živit rodinu – a něco jiného vaše pozice – jste na tom líp, vo tom žádná. Když má lepší kandidáty – zeptal jste se V čem? (mohli se mu přihlásit mailem… jen s nimi ještě nemluvil.. a je dobré o konkurenci něco vědět) atd. PS: otázky na soukromí, bývalé zaměstnavatele… víte, že jsou povolání, kde je rodina „nežádoucí“? Lidi s a bez totiž jinak myslí a jednají.. Co řeknou o bývalé práci a kolezích.. podle toho odhadnete priority lidí, přístup ke kolektivu, loajálnost.. Vydržte, to dáte :)

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s