Posledních 48 hodin bylo jak z lacinýho filmu. Ve středu jsem přišel do práce na první noční a byl jsem překvapený, že jeden kolega nebyl přítomen. Zrovna ten, s nímž se znám dlouho z předchozí firmy. Prý mu odpoledne bylo zle a tak šel domů.

Jak jsem si rozjel směnu, jal jsem se volat nebohému lazarovi. Hlásil bolest na hrudi, mělké dýchání, které ho bolelo, pulzující bolest směrem do rukou. Ajajajajaj, infarkt!, proběhlo mi hlavou. I přes mé naléhání ale kolega odmítal jet, nebo se nechat odvézt, na pohotovost. Domluvili jsme se, že když to bude horší, zavolá a já pro něho přijedu.

Bylo skoro deset, když mi zvonil mobil. Už už jsem čekal, kdo ze zákazníků volá, že mu stojí fabrika. Ale kdepak! Volal kolega, prej se nemůže bez velké bolesti ani otočit na posteli. Bylo to, jak když do mě střelí! Hned jsem všeho nechal, telegraficky spravil Nadřízenou, instruoval kolegu, ať mi pošle adresu a počká, pokud možno, před domem.

Děcka, myslel si někdo, že pohotovost v Ostravě je tam, kde byla ještě vloni? No, není! Bývala zboku špitálu na Fifejdách, každej tam o ní věděl a ví. Sotva jsem dosmýkal metrák chlapa do chodby nemocnice, zprdl mě vrátnej, co tam jako děláme! Překonal jsem nutkání skočit po jeho krkavici a švitořivě jsem opáčil, že jdeme na pohotovost.

Vrátnej: Ta tu ale už není.
Max: Aaaha, a kde tedy je? Snad ne v Porubě? (přes celý město jinde špitál)
Vrátnej: Ne ne, musíte objet barák a hlavním vjezdem sanitek do areálu, pak doleva, doprava, doleva a jste tam.
Max: Aaaha, tak děkujem.

stažený soubor.jpg

Dorval jsem kolegu zpátky do auta, projel zákazem vjezdu k díře v plotu pro sanitky a nastala panika, protože po tmě hledat v mega bludišti jeden barák, ve kterým je doktor…

No. Po třech hodinách a tuně konverzací na téma, že černochovi brát krev je porod, pač v jeho černé kůži není vidět žíla, že je dobře, že jsem přijel taky, pač anglicky by se nedomluvili…, jsme celí  zničení odjeli s tím, že kolega měl hned ráno pokračovat se sonem břicha, dalšími testy a neurologií. Hodil jsem ho domů a odkvačil zpátky na směnu.

No jo. Jenže v sedm mi končila noční a na ranní měl přijít právě ten kolega, kterej se zrovna budil, aby odjel na to sono. A tak, ani nevím proč, mi napadlo, že vezmu i denní. Celej den v práci, slovy: dvacetčtyři hodin. Únavu jsem nejvíc cítil kolem poledne, kdy to bylo skoro k nevydržení. Jinak cajk. Odpoledne jsem musel přetrpět další kolo těžko uvěřitelnýho hnusu ze strany jiného kolegy, který se už jako buran projevil a který ve své fekální jízdě jen pokračoval. Třeplo mě až v momentě, kdy ze mne mámil vyjádření k čemusi, co bylo už dávno uzavřeno. Jednou jsem mu odpověděl, že nemám víc, co bych dodal. Podruhé, když narážel na to, že by ho zajímalo, jak mě doma vychovali, když se nechci vyslovit k něčemu, co jsem předtím komentoval, jsem už cítil zlost, ale přesto jsem jen zopakoval, že nemám nic, co bych k oné věci řekl. Dodal jsem, že netuším, jak moje rodina a výchova v ní souvisí s nějakým pracovním mailem, a že se mi nelíbí jeho tón v naší konverzaci. Sotva moje slova dozněla skrze internetové linky, kolegovi se najednou vzbudilo dítě, takže se chvatem rozloučil a zavěsil. Musel jsem si jít zakouřit, abych zpracoval prvotní várku blitíčka.

Co z toho všeho plyne? Krom skutečnosti, že můj kolega tmavé barvy pleti je stejnej zabejčenec jako já a doktora jen v případě smrti, hlavně fakt, že musím ještě lépe ovládnout svoje emoce. A taky to, že méně je vždycky více. Vím to na beton, protože kdybych na ty dvě výzvy k hádce během týmového hovoru přistoupil, klesl bych tam, odkud bych se hrabal dlouho a celej zabahněnej.

Včera jsem po té dlouhé šichtě přišel domů, s gustem si nalil rulandu, zbodl kousek papuša a slastně jsem upadl do peřin. Dneska jsem se probudil docela brzo, plnej sil a elánu. Jsem totiž teď u Miluš v Hradci a náramně se těším na krb, již tradiční aspikovou misku s dalamánkem, povídání o češtince a další východočeský laskominy.

Vám všem, mí milí, přeju prima únor, pevné nervy a emoce na uzdě. A taky nějakej bezva výlet, třeba zrovna do Hradce Králové. Maj to tu totiž fakt moc pěkný, kluci jedni orlickolabečtí!

hotel-cernigov-location2hotel-cernigov-location3hotel-cernigov-location4

P.S. Kolega ani dnes ve špitále nedostal odpověď na to, co mu je. Pokračování příští týden. Tak mu držím pěsti, to je štěstí!

Reklamy

3 komentáře: „Emergency HK

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s