To říkám furt, že musím blogy psát hned, protože už po dvou dnech si nepamatuju detaily. Akorát se teď tolik nedostanu v klidu k počítači a ani si nedělám průběžně poznámky… Smutnej příběh toto, smutnej.

No ale. O víkendu jsem byl u Miluš v Hradci. Hezky bylo, moc hezky. Už v pátek na nádraží v Pardubicích, kde mě vyzvedl, bylo jasný, že dva dny mimo běžnou realitu mi prospějí. Sjeli jsme na honem do Globusu nakoupit a něco natlačit do hlavy, abychom za chvíli seděli u krbu a po více než půl roce si mohli popovídat. A tak poslušně hlásím, že Miluš je frajer, pač svoje téměř dvouleté nové směřování drží a lepší se v něm! Dřystali jsme skoro do čtyř a tak není divu, že jsme si v sobotu krapánek přispali.

Po velmi pozdní snídani jsme se šli projít kolem Orlice k jezu. A už to slovo jez začalo naši obvyklou debatu o jazyce. Na Moravě, respektive v mém okolí, totiž splavu jez nikdo neřekne. U nás je to splav; tedy to místo, ve kterém řeka překonává výškový rozdíl směrem dolů a které bývá nebezpečné pro vodáky. Po rajzu jsme to vzali přes Aupark, kterej se mi náramně líbí, domů. Maličko jsme si dáchli a večer opět krb. Ve scrabble jsem vymyslel slovo vrkot, což mě přivedlo k myšlence, zdali takové slovo je přípustné. A nebyl by to Miluš, kdyby nepřinesl slovník afixů, v němž jsme nalistovali -ot sufix. Velmi zajímavé čtení, velmi. Brzo budu mít ten slovník doma a přidám celé znění onoho -ot odstavce.

Neděle proběhla hladce a na můj vkus moc rychle. Ráno kafe, pak cesta do Pardubic, kratinká procházka, protože mrholilo a byla kosa. V kavárně nedaleko nádraží jsem narazil na jakejsi plátek, v němž bylo ženám razeno, jak si mají udělat místo v kabelce. Přišlo mi to celý hloupý, jak návod pro pětiletý děcka. Jen s tím rozdílem, že tenhle text byl míněn zcela vážně; a obávám se, že dospělým. V tomtéž tisku jsem taky narazil na článek o cukru. A ten mi vybavil dávno nevyřešenou otázku, co je v češtině správně/lepší:

Cukr je bílý jed.

Cukr je bílým jedem.

Mi logicky víc sedí druhá možnost, protože cukr je v té větě podmětem, je přísudkem. Miluš se při mém dotazu zeširoka usmál a ujistil mě, že přesně tento jev přináší vášnivou debatu i mezi akademiky, lingvisty. Prý má nachystanou celou kapitolu o nominativu vs. instrumentálu (1. pád vs. 7. pád). Na jiném příkladu jsme se ale dobrali, že užití pádu může změnit význam věty.

Otec je lékař.

Otec je lékařem.

První věta obecně říká, že otec je profesí lékař, tedy vystudoval medicínu a má tak titul MUDr. Druhá věta říká totéž, avšak přidává, že otec má praxi, že někde jako lékař působí. A v tom spočívá onen rozdíl. Nebudu moc zabrušovat do detailů, protože si je už tak přesně nepamatuju. Ale příště se na to zeptám znovu a tentokrát si udělám zápisky, protože mě to enormně zajímá.

Cesta do Ostravy byla veselá. Mazel mě namotivoval, abych udělal výjimku a jel s Českými drahami, Pendolínem. A tak jsem si koupil místenky a těšil jsem se, jak zažiju luxus. A víte co? Cestou tam, tj. do Pardubic, jsem seděl v tak malém prostoru, že jsem musel mít kolena a nohy do uličky, abych se vešel. Naproti, přes uličku, seděly čtyři ženský, který stihly do Olomouce vypařit každá sedmičku bílýho, takže o nich věděl celej vagon, ba celej vlak. Byl jsem rád, že jsem měl sluchátka a knížku. Byl jsem tak ušetřen toho nejdrsnějšího. Cestou zpět se na odjezdové tabuli v Pardubicích u mýho vlaku skvěla poznámka, že vlak je vypraven náhradní soupravou. Miluš nelenil a hned se šel ptát, jakou soupravou a jestli dostanu slevu. Prej ne, prej je ta náhradní souprava rovnocenna Pendolinu. No, rovnocenna. Přijel dobytčák přelakovanej do roku 2019, wifi žádná, moje místenka v sedmém voze byla k ničemu, protože náhradní vlak měl vozů jen šest, namísto separé místa jsem byl usazen do narvanýho kupé… Takže za mě první a poslední cestování pinďou. Žlutý vlaky jsou mi jednoduše sympatičtější.

V pondělí mi začal dlouhej pracovní týden. Dvě ranní, dva dny volna, tři noční. Su jakejsi nakřáplej, pobolívá mě hlava a mám furt sucho v puse. Ale vydržím dneska ještě ranní, abych si mohl dva dny číst ten stoh knih, co mi Miluš dal. Už u něho a pak ve vlaku jsem stihl Roberta Musila a jeho Zmatky chovance Törlesse, což je útlý příběh o hodnotách, vnitřním světě a tak. Temné je to jak dehet, těžké a těžkopádné a slibovaná linka homosexuální zápletky se objevila jen v homeopatickém množství. A tak si dneska ordinuju knižní předlohu jiného homo příběhu, který jsem kdysi viděl v předpremiéře – Zkrocená hora. Tehdy jsme s mamkou šli z kina uslzení, tak doufám, že kniha bude lepší, jak to často bývá.

0028.jpg

P.S. Fakt je někdo tak blbej, že žere výrobci jeho kecy o chytré vodě – smart water? Já mám tak nějak v hlavě, že voda je vodou. Dva vodíky, jeden kyslík. Někdy je voda teplá, jindy studená. Ale furt je to voda. No, asi su už starej. 🤣

2 komentáře: „Enigmatický Hradec a Piňda k ničemu

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s