Den volna! V poslední době řídký jev, který jsem se rozhodl vetkat klínovým písmem do své buněčné schrány! Takže jsem se vyhajal opravdu královsky, vstával jsem po jedné odpoledne, líně jsem si udělal kafe, hodil prádlo do pračky, polkl prášek na srdce, napsal Pokladovi do práce (provokativně), abych po šálku a dvou špinkách blaženě ulehl zpátky do kanafasu!

Okno ložnice ústí na západ, takže kolem druhé, není-li inverze, mě ležícího v posteli hladí oranžová paráda. A protože jsem dneska měl ten den válečky a zahálky, dovolil jsem si poddat se teplu pod peřinou, která stále silně voní aviváží. Pseudobuzi knížku jsem dorazil, a tak jsem si vytáhl jinou teplou věc. Přebal jak od grafika s šestima třídama základky ale název Zkrocená hora mě nadchl, protože jsme kdysi s mamkou byli na premiéře stejnojmenného snímku, po níž jsme oba svorně buleli jak dvě malý holky. Jak jsem svazek otevřel, polilo mě horko, protože původní předloha k filmu tvoří jen malinkou část stránek. Jen jednu povídku. No ale neva, třeba i ty ostatní budou dojemný.

large.jpg

Jak skončil Manžel v robotě, šli jsme mu s Meggie naproti, aby nás později trajf odvezl na poštu. Včera mi totiž přišlo emailové avizo, že Xerox Czech Republic mi posílá psaníčko do vlastních tlapiček. Dost jsem nechápal, co mi tak asi ausgerechnet Xerox může chtít, když jsem s nima nikdy nic neměl. A tak jsem si vyzvedl na jediné (z osmi) přepážek potvrzení smlouvy s Vodnímfénem. Neptejte se mě, proč mi VF psaní poslal Xerox, netuším, ale su rád, že dopis přišel.

Z pošty jsme vyrazili všichni tři k Ostravici, není to daleko, stačí se jen protáhnout uličkama staré Ostravy. Sešli jsme na dotek vody a pokračovali náplavkou proti proudu. Pozornější z vás už vědí, že je to směrem k Sýkorovo mostu, který spíná Moravskou a Slezskou Ostravu a který je nejhezčím ostravským mostem vůbec. Museli ho nedávno vylepšit, protože i v pozdním odpoledni už moc hezky zářil do dáli, dnes fialovými odstíny. Moji oblíbenou vinárnu u mostu jsme minuli a prošli přes náměstí a nákupák Karolina (kam nesmí psi) na jedno na hřiště. Hezky se nám cupitalo v zmrzlým sněhu v kulise hučícího živlu. Jen kosa byla, že když jsme dorazili, bolely mě uši. A těší mě, že si s místníma většinově tykáme, že se kočena zpoza baru už neptá, co si dáme, že rovnou nese kofolu a kávovýho dvakrát. Venku u ciga jsme se zdrbli a já jsem si připadal málem doma…! Zdá se, že ajťáckej hovno robi synek zapadl do koloritu strejdů a tet úderných. Vlastně je zajímavý pozorovat, jak se nedůvěra vůči dvěma chlapům se psem během dvou let pozvolna proměnila ve více či méně otevřený projevy náklonnosti. Jednak jsem furt pančel, druhak máme hezkýho a milýho psa, hlavně ale nikdy nepijem na futra a platíme hotově. Co jsem tak viděl cechy magnetem připnutý k lednici, tak jsme jedněmi z mála, kteří nemaj počkej mi do výplaty móresy.

Doma jsme, ani nevím proč, zapnuli jakousi službu na přehrávání hudby. A Mazel chtěl Karmu. No a ta mne inspirovala k dnešnímu blogu. Chorvatští umělci totiž převzali vál naší národní ikony, dnes již téměř mrtvé, Heleny Von Dráčkové. Tvrdá výslovnost českého textu, jakkoli dobře rytmizovaného, mi vykouzlila úsměv na rtu, až jsem z toho měl dobrou kartu a vyhrál několikrát po sobě v sedmě!

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s