Loňský říjen přinesl krom nové práce též mnoho zkušeností. A hádejte, o čem píšu v nevydaným blogu. 🤗🤗🤗

říjen 2018

Asi si z lidí dělají prdel. Nebo se nudí. Nebo je to banda neschopných debilů. Nebo všechno dohromady.

Máte vidět ty dojemný vzkazy na LinkedIn a kde jinde, jak usilovně hledají posilu do týmu, jak nejvíc touží po čerstvé krvi do firmy, jak toužebně chtějí najít buď absolventa nebo zkušenýho mazáka.

Dost možná, že HR lidi za svoji prohnanost nemohou. Dost možná, že jsou vedeni jednotlivými manažery. Co ale na tom z pohledu uchazeče. Mně je docela jedno, kterej kretén nečetl můj životopis a přesto si mě pozval. Je mi taky docela šumák, kterej neznaboh si neumí naplánovat svůj čas a musí tak schůzku/hovor/skype dvakrát přesunovat. Však se nic neděje, já klidně počkám, je přece nemám na práci nic lepšího než ausgerechnet zdvořile kývat, že změnu plánu oznámenou deset minut po začátku chápu.

Zrovna jako nedávno. Byl jsem na pohovoru v jedné firmě. Profilem jsem odpovídal beze zbytku. Osobní dojem jsem udělal výborný, manažer neskrýval svoje sympatie. Z kuloárů jsem se dozvěděl, že jsem první na seznamu, že mi práci nabídnou, protože jsem tím, koho hledají. To by se ale nesměl někdo v té firmě pokakuškat předem. Jinak si neumím vysvětlit, že vypsali výběrko, pozvali si desítky lidí, až nakonec po skoro třech týdnech mi zavolala slečna osobní, že dali přednost internímu uchazeči. Nasralo mě to! Velmi!

Jiná firma. Z Prahy. Kočena ze mě byla nadšená, moc se jí líbil můj příběh. Na prvním skype hovoru jsme pro mě nenašli u nich ve firmě vhodnou pozici. Přesto mi řekla, že posune moje resumé dál. Pak jsme dva týdny ladili okýnko na půlhodinovej videohovor. Až jsem se nakonec dorval ke zmatenýmu člověku, kterej o mně nevěděl nic, dokonce ani netušil, že žiju v Ostravě! O bože! Kéž bych si takhle kdy mohl dovolit být (ne)připravenej… No nic. Panáčka jsem uvedl do obrazu. Ne, opravdu neumím programovat. Ne, opravdu nikdy jsem nepracoval ve vývoji. To jsem ale říkal vaší kolegyni, napsal jsem to jasně do průvodního dopisu a životopisu. Doposud bodrá Kateřina z Prahy, která mě familierně v mailech i po telefonu oslovuje Maxmiliáne a tyká mi, mi po všech těch dvacetiminutových omluvách, jak nemá čas, věnovala dvě minuty, během nichž mi sdělila, že hledají někoho více zdatného v programování!

No ty vole! Tak su mimo já, nebo co se děje? Jakože fakt jsem vedl hromadu pohovorů. A ačkoli se mi sem tam stalo, že jsem nedodržel slíbený termín odpovědi, vždycky jsem věděl, jestli chci nebo nechci člověka zvenku, znal jsem profily všech, kteří za mnou přišli, byl jsem ready. Nikdy, opravdu ani jednou, se mi nestalo, abych z paní se zkušeností z administrativy tahal cosik o síťových technologiích nebo serverech. Na co taky, jen bych v ní vyvolal pocity, že je blbá kráva. Pokud jsem chtěl síťaře, vybíral jsem podle papírů síťaře. Když jsem chtěl holky na reporty, vybíral jsem podle praxe sekretářky nebo účetní. Co je proboha na tom tak složitýho? Co je tak nepřekonatelnýho na přečtení si pracně vypocenýho motivačního dopisu a sívíčka? A výmluvy, že personalistům projde denně rukama stovky lidí, neberu! To je přesně jejich práce, přehrábnout se v těch stovkách lidí! Navíc, když je takovej mega hlad po lidech, tak bych čekal, že o to precizněji si dají recruiteři záležet na předvýběru!

Tak jak se sakra může stát, že jakejsi Svatopluk z Prahy vůbec neví, kým jsem a co umím, přestože má moje podklady? A jak se může stát, že firma hodí na svůj web volné místo, několik týdnů z externích kandidátů dělá lojzy a nakonec vybere někoho zevnitř?

Nejslušnější popis, kterého jsem nyní schopen: …!

Řeknu vám, že jsem nečekal, že se kolem mě slétnou davy firem, který se budou přetahovat, abych nastoupil. Zas takový eso nejsem, nebo se spíš neumím takhle prodat. Nečekal jsem ale ani nefair jednání, absolutní nepřipravenost, chybějící základní návyky práce s časem (svým i druhých), výběrka na oko, který se zaplácnou interním zaměstnancem. Tohle se dělo, když jsem v branži začínal, tak před patnácti lety.

Jsem zas znechucenej, otrávenej, demotivovanej! Zas mám pocit, že jsem se zúčastnil čehosi, co bylo vytvořeno v rámci zákonné normy (veřejný výběrko), třebaže výsledek byl znám dávno před mým příchodem do zasedačky!

Pikantně pak vyznělo přání hezkého víkendu v půl šesté večer v pátek při hovoru, během něhož mi bylo telegraficky sděleno, že bohužel… Vážně si protistrana myslí, že je pak víkend hezkej? Fakt tomu ten hlupáček na druhé straně věří, nebo jen mele kraviny, aby řeč nestála??? Myslet hlavou by to chtělo, častěji!

Jinej pohovor. Byl jsem v konkurenční firmě tady v Ově. Ano, v té, kam mě dva roky nechtěli. Najednou mi volala paní z HR, že je volná pozice, která by byla vhodná. Oka, proč ne, říkal jsem si. Přišel jsem obligátně s předstihem, všichni byli na obědě… No, nevadí, počkal jsem. Recepční mě vyvezla do haly pro hosty, kde jsem čekal na manažera. Shodou okolností člověka, kterej dělal ve stejné firmě, ze které jsme na konci prázdnin museli odejít. Pan manažer mě třikrát hulvátsky přehlédl jak žitný lány, skoro váhal, jestli je tam správně. Nakonec se po čtvrté podíval do mých očí a říká: Je, vy asi budete ten na pohovor, že? Ty vole! Ne asi, jen jsem si sem šel dát kafe z matu, ty vole (běželo mi hlavou). Vykání po dvou letech tykání mě drobně vyvedlo z míry, ale oka, to dám. Po krátkém zmatkování mě uvedl do kanclu a furt mě pobízel, ať se ptám. Chápete to? Měl jsem se ptát na něco, o čem jsem věděl jen tolik, že je to práce pro mě vhodná… No ale protože jsem děvče pohovory zocelené, měl jsem otázek na 40 minut. Po nich jsme se dostali k platu, o kterej jsem si musel rovnou říct, a k tomu, že neví, jestli dostanu služební mobil a počítač (jistě, že dostanu, pač v téhle firmě je kromě uklizeček mají všichni). Odcházel jsem s pocitem, že se po mně povozil další z řady manažírků, kteří ví akorát tak hovno, jak se chovat k lidem, echt k potenciálním podřízeným! Pak se nedělo dlouho nic, až jsem zavolal (zcela proti pravidlům sám od sebe) HR kočeně, která mne v začátku ujišťovala, že mi v nástupu do firmy rozhodně v minulosti nebránila a nebude bránit ani nyní (proč o tom sama mluvila, když mi tolik fandila a nebránila, že…). No, ta mi řekla, že ještě mají hádejte koho… Bingo! Interního uchazeče. A prej se ozvou. Nepoděkoval jsem s nezdvořilým dovětkem jen proto, že mě zajímá, jak to dopadne. Hezky jsem namísto jadrných přívlastků zaševelil poděkování a víru, že se určitě potkáme coby kolegové… A všichni asi tušíme, že přednost dostane právě kolegyně interní, o tom žádná…

Děcka! Práci mám domluvenou, takže mně takovýhle NE spíš vadí než silně sere. Přesto si ale do deníčku musím zapsat, že jsem za skoro dva metry zapsal jen jednotky normálních lidí, kteří byli na svých místech správně! Byli to lidi, kteří přesně věděli, koho a co hledají, měli o mně přehled, ptali se k věci (a ne, kraviny psycho se neřešily). Takoví lidé se mnou mluvili o práci, o mé představě budoucnosti a o tom, jak bych chtěl na dané pozici posunout firmu. Přesně tak, jak bych se ptal já sám… Takoví lidi byli dohromady 2, slovy: dva. Jedna HR manažerka z Prahy a jeden manažer ze Států. Oba shodou okolností cizinci, což jen potvrzuje moji zkušenost, že my Češi prostě manažery být neumíme a být nemáme. My to prostě dojebeme ještě předtím, než se něco začne dít. Fakt!

Moje rada: Milé firmy, milí PR mágové, milí HR odborníci! Strčte si svoje vyfešákovaný fotky z Casual Fridays, Relax Hours, nekonečný nářky nad nedostatkem lidí a blazeovaný updaty na všech sítích do Outlook složky SPAM! Normální lidi, včetně nás zvenku, nezajímají slevy na Leo Express a firemní školky. Normální lidi zajímá, že dostanou včas plat, že se hraje rovná hra, že co je psáno, to je dáno. Včetně inzerátů! Nás externí zajímá především to, jestli cesta přes půl republiky není pouhým splněním vypsanýho výběrovýho řízení, jestli máte fakt zájem o někoho, kdo se musí a chce vaší firmu naučit znát… Přece nečekáte, že kuchařka ze školky bude hned první den vařit jak z Alcronu (a naopak)!

P.S. Jo. Hodně trapně taky působí, když každou buňkou těla říkáte NE, ale nahlas vyslovujete naději, že po vyhodnocení dáte vědět. Průměrně inteligentní člověk si jistě spočítá, že vaše uhýbání pohledem, nesledování konverzace, čtení mailů nebo SMS během pohovoru a další nade vše jasný signály, říkají že ne.

P.P.S. Začínám si fakt myslet, že chyba je na mé straně. Že snad vyzařuju nějakou auru nebo fluidum, který sice udělají dobrej dojem, ale nepřesvědčí dost nad interní kolegy, neujistí dost o nevím čem, abych slyšel: Máme pro vás nabídku!

Tough-HR-Interview-Questions.png

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s