Zažili jste někdy stav, ve kterým jste si nebyli jistí, co se děje jinak, že se vám druhá strana přestala ozývat? Jsem velmi citlivej na i sebedrobnější změny v intonaci, proto mi pochopitelně neunikne, že se původně velmi přátelské rozhovory omezí na pár slov týdně. Stejně tak si nemohu nevšimnout, když prvotní svěřování se (směrem ke mně) skončí ze dne na den.

Hovořím teď o dvou lidech, které nechci jmenovat, kteří mi pletou hlavu. Oba byli svorně až ne-uvěřitelně nadšení, že jsme skrze všemožný povídání a setkávání se skoro neměli čas na nic jinýho. Oba se zdáli býti aspiranty na mé nové přátele. Uplynulo pár neděl a z dříve až extenzivní komunikace všemi dostupnými cestami se stalo jednostranné psané doprošování se. Ano. Nazval bych to tak, že se doprošuju tím, že ještě sem tam pošlu zprávu „Jak se Ti daří?“.

Jednoho z těch lidí znám delší dobu. Druhého z oněch dvou znám krátce. Hned na prvním setkání jsem nabyl dojmu, že toto by mohla být persona ke mně vhodná, moje krevka, jak říkáme doma. Jako jo. Trochu mě zarazilo, jak se mi ten člověk otevíral, aniž by mě znal. Trochu mi taky cinkalo v uších, jak mluvil o jiných společných známých.

Buď jak buď. Oba dva mi teď dávají najevo, že nemají čas (zájem). Jeden to balí do únavy, moc práce, zimní depky, nemoci. Druhý to moc nebalí, prostě se mi vyhýbá.

A tak se ptám sám sebe, za doprovodu zpytování svědomí. Dělám něco špatně? Řekl, udělal (či neudělal) jsem něco špatně? A pokud ano, pak co? Nevím. Za sebe si totiž nevybavuju pochybení, kterým bych mohl urazit, ublížit, dotknout se. Ba naopak. Snažil jsem se, a vlastně vždy a s každým se snažím, pomoci a vyhovět. Což, jak už se mi párkrát potvrdilo, může být odpovědí.

Zrovna tak jako graf níže. Vzpomněl jsem si na něho při rozjímání nad těma dvěma. Graf o nabídce (modrá čára) a poptávce (červená linka). Ekonomové už dávno zjistili, že čím vyšší je nabídka, tím menší je poptávka. Respektive zájem roste, avšak jen do bodu (rovnovážného), ve kterém je poptávka nasycena (to je ten bod, ve kterém se obě křivky protnou).

2000px-Supply_and_demand_curves.svgKdyž si tuhle myšlenku z ekonomie půjčím, vidím v ní paralelu. Čím víc se snažím (nabízím), tím méně jsem v kurzu (dostávám). Skoro se mi chce říct, že jsem si právě vysvětlil, proč ačkoli pošlu tutéž zprávu jako na podzim, nedostanu tutéž odpověď jako na podzim. Když ono mi furt něco říká, že na pozadí je ještě něco dalšího, že takhle jednoduchý to přece nemůže být.

Jako jo. Kecal bych, kdybych řekl, že mi to není líto. Je. A taky si uvědomuju, že méně je více a že je to zlatý pravidlo. A taky ale vím, že nebudu jinej a ani nechci být jinej.

Je to prostě tak, že raději dávám, než dostávám. A je to taky tak, že čas od času se mi stane, že jsem jako nádražní hala. Tou taky většina lidí jen projde, aniž by se zdržela dýl než do odjezdu vlaku.

1.jpg

Celá ta ekonomická rovnice se dá vyložit i obráceně. Nedívat se na věci optikou nabízejícího, nýbrž zkouknout to pohledem poptávajícího. A v tom případě chápu, že nabídka určuje poptávku, a proto tedy někteří lidi ztratí zájem mne dál vídat. Škoda jen, že podobně jako v obchodě, svoje ne neřeknou zřetelně. Jejich škoda. Každopádně. 🤣🤣🤣

P.S. Zlobím se v zásadě sám na sebe. Za to, že jsem si vůbec myslel, že by zrovna tihle dva mohli býti mými přáteli. A je docela jedno, jaké mají důvody k tomu jimi nebýti. Důležitý je výsledek – to je, nejsou jimi. Dobrá lekce pro příště – o moc pečlivěji a opatrněji postupovat v kontaktu s lidmi. Ruku na srdce, Maxi. Nebudeš, ale můžeš se o to snažit, řekl Max.

P.P.S. Tím víc mě těší, že jsou i tací, kteří se mi sami od sebe ozvou. Je fajn vědět, že ani dvě vlaštovky jaro nedělají.

16396-vlastovka-653x367

 

Reklamy

1 komentář: „Vlaštovčí ekonomie

  1. Nepochopila jsem, zda se ti dva znají a případně se ovlivnili.
    Myslím si, Maxi, žes chybu neudělal, resp. udělal: nabídka přátelství na dlani?
    Co se týká lidí, kteří se začnou svěřovat (dosud) neznámé osobě, může to být i nervozitou, plácat cokoli, za každou cenu, jen aby nebylo trapné ticho. Ale ta mnohomluvnost může také znamenat, že ten člověk chce slovy něco zamaskovat, nedat protějšku prostor na zamyšlení. Má zatím KAŽDÁ zkušenost byla, ale to se tedy týkalo věcí kolem rekonstrukce domečku, že jak to mlelo a mlelo, byl to hochštapler, který nás buď podvedl, a nebo podvést chtěl a my ho stihly vykopnout.
    Možná… možná nelituj, jdi si dál. Kdo chce jít s Tebou, dohoní Tě.

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s