Jsem teď doma na péence, cosik mi sedlo na plíce. A to víte, kucílek a hleníčky, teplotka a bolístky. Pro nás muže se jedná o smrtelný stav, o život ohrožující moribundus. Su doma teprve pár dnů a jak se mi ulevilo, už bych zas fičel do prc. procesu. Kontrola u mudryně až příští týden. Takže hromada času na čtení, seriály (nejraději mám z produkce České televize – Detektivové od Nejsvětější Trojice, v něm září Klára Melíšková v roli major Výrové), kolegyně se na mě obrátila ve věci bakalářky, proto se vracím o rok zpět, do dob, kdy jsem sám několik mnoho nocí strávil formátováním textu, laděním citačního aparátu, abych ho posléze (po připomínkách vedoucí práce) musel celej předělat – kdo to někdy zažil, jistě chápe, že přepracovat stopadesát odkazů pod čáru včetně citačních záznamů není prdel. Dneska jsem mluvil s jinou kolegyní. Doneslo se k ní, že jsem úča anglická a ptala se, jestli bych hodil oko na její dítko, prej ji chce rozmluvit.

uni.jpg

Taky jsem se zvolna pustil do jarního úklidu. Ne, neděste se. Nešůruju, nesmejčím, nešukám po bytě. Spíš si tak dělám cajk v knihách, papírech, účtech. Seděl jsem dneska na svým sofa, popíjel kafinko a ztuha bafal cigo, aby můj zrak spočinul na lince. Kuchyňské lince. Máme ji v tmavě hnědém odstínu se stříbrnými úchyty. A zrovinka z pozice vsedě na kanape pod úhlem dopadajícího světla byly na dvířkách vidět mastný otisky a šmouhy. Zavřel jsem oči a doufal, že se mi to zdálo. Vstal jsem, stoupl do kupky psích a kočičích chlupů, abych si vzal z lednice vincentku, když jsem na mě v rožku u stropu vykoukl pavouk velkej jak dvacka. Drze tam visel na svým celodenním předivovým díle, mrkal na mě, já na něho. Zhnuseně jsem zabouchl lednici. V otočce o 90° doleva pro sklinku jsem se skoro sesunul k podlaze, protože mi ujela nožka na rozstřiku vody u Meggieovic misky. Dynamika pohybu nabrala na síle, moje smysly se zostřily ve snaze nepoškodit si obličej o lino, když jsem uzřel drobky a cosik lepkavýho ve škvíře mezi sporákem a linkou.

Se sodovkou v ruce jsem se posadil zpátky na otoman, pozoroval Exiho líně se rozvalujícího na stole, Meggie odpočívající na pelíšku, venku poprchávalo, bylo sotva po poledním. Pojedl jsem, dopil vodu a šel si lehnout. Pod peřinou s Exim u podpažní jamky jsem listoval vzpomínkama. Kdysi, když jsem ještě bydlel u našich, jsem byl zvyklej uklízet pravidelně. Máti dbala na čistotu. Pamatuju si, jak jsem jednou dostal za úkol umejt vanu. Drbl jsem ji jen tak, šup šup. Mátino oko ale odhalilo ojebávku hbitě ostřelhbitě. Drapla mě tehdy za chrtáň jak králíka, ohnula nad tu vanu a ze vzdálenosti cirka 2 centimetrů mi ukazovala ulpělé mýdlo na smaltu. Cedila mezi zubama, že tak blbá, jak já su chytrej, je ona taky. Od té doby, a je to bratru 25 let, myju vanu poctivě (díky, mami). Podobně jsem si později cídil svoji první domácnost. To jsem ještě neměl doma psa ani kočku. Savem jsem myl všechno, včetně nábytku a květin. Žehlil jsem i spodní prádlo a ponožky. Když přišel první kocour, po každým pohlazení jsem si šel umýt ruce. Taktéž později u první psice.

Ležel jsem tak pod ostravskou peřinou, skoro 15 let v čase dále, v několikátým bytě. Polštář stále voní aviváží, peřina dva dny převlečená, prádla na praní maličko, kytky zalitý, knihy srovnaný, Meggie vyvenčená, Exiho toaleta čistá, já vykoupanej, najezenej, napojenej. Klid. Najednou mi nevadilo, že nemám sněhově bílou vanu, že jsou drobky od krájení chleba od včera na zemi vedle sporáku, že u psí misky je louže vody, že kocour nejdřív lozí kde všude a pak se válí po jídelním stole. Najednou mi to přišlo v pořádku. Stůl totiž před jídlem utírám, drobky vysaje a vytře Manžel, vanu umeju zítra… Najednou mi došlo, že nepotřebuju mít stres z bílé bělejší, z anaseptickýho koupání, z psích chlupů na oblečení i po vyprání.

Pak přišel Manžel z práce, dovalil nákup. Ocet, čistič myčky, sáčky do koše (s příchutí citronu), krtka do odpadu, Dixi kopřivovej šampon (ten vzal sám od sebe, mně pro radost). Máme vytřeno, vysáto, odpady čistý, prádlo od včera poskládám a další pověsím. Zítra, jestli se přestanu zadejchávat, vemu do světa pana pavouka i s jeho pavučinou, přejedu lednici. Dneska ještě vyčešu Meggie a naleštím tu zapatlanou linku.

Teď ovšem ne. Teď ještě blog, Pet Shop Boys do uší, kočičí ouška furt v podpaží (děsně mě tím lechtá). A vám všem přeju, abyste se kvůli (jarnímu) úklidu taky nehnali. Beztak je to tak, že člověk uklízí furt, tak není potřeba to teď v březnu hrotit. Jak tudleva známá, která si u mytí oken přivodila angínu, pač venku bylo mrazivo.

P.S. V pátek jedu do Brna na krev a rentgen plic. Doktorka mi řekla, že prej je na čase vidět, co se mnou ciga dělají. Minule, tak před pěti lety, jsem měl hrudníček čistoučkej jak nemluvně, tak bych spíš řekl, že budeme testovat vliv Ostravy a zdejšího klima, protože ciga, zatím, žádnej velkej vliv na moje plíce a cévy neměly (ano, Martička mě donutila nechat na sebe sáhnout jinýho dr, kterej mi dělal dopplera).

Ještě k té čistotě. Mám za to, že všeho moc škodí. A to, prosím pěkně, říkám já, bývalej obsedantní pučovač. Bydlíval jsem ve sterilitě, že ve špitálech při operacích měli proti mně bordel. Žil jsem s člověkem, kterej byl prase na entou. Teď to mám tak mezi. Nic doma nelepí, není tu smrad ani hromady nádobí nebo prádla. Už ale ani neutírám prach obden a nepoužívám dezinfekci na zdi. A taky je mi dneska buřt, když drbu Meggie a tahám Exiho a pak si dám rohlík. To je velká změna a ta se počítá. 🐶🐈 Takže za mě jarní úklid ano, ale všeho jen tak tak, aby se člověk nepoblil a neposral z výparů detergentů. ✨✨✨

 

P.P.S. Což mi připomíná, že hned, jak se vrátíme ze Špindlu, musím Edgárka objednat na letní pedikúru a do salonu krásy. Po zimě je celej umolousanej od blatiska zvenku i zevnitř, Meggiin kožíšek je taky všude. No, vidím to na hloubkovou péči šamponem a leštidlem. Má někdo nějaký tip na ruční mytí v Ostravě a okolí, nebo v Brně, případně v Praze? Chci kompletní program, včetně tepování sedaček, oživení plastů, péče o podvozek a prostor pod haubnou. Za radu díky!

Reklamy

1 komentář: „Jarní úklid? Jen půl zdraví!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s