Jak jste si zajisté všimli, delší dobu jsem nenapsal ani čárku. Měsíc utekl jak důlní voda v řece Ostravici a tak už můžu s novinkami ven.

Tak za prvé jsme v dubnu oslavili s Pokladem pětileté výročí. Již tradičně ve Špindlu, vysoko v kopcích, daleko od ruchů a puchů. Skoro týden se více než povedl a líčení zážitků by vydalo na samostatnou brožuru. Snad jen, že Kryštofovo údolí nedaleko Ještědu je kouzelný, viadukt spínající jeho dva svahy vám ovšem zatlačí bulvy do důlků. ZOO Liberec mě nenadchla. Legendární bílí tygři mi přišli jak v posledním tažení. Za to Jelení Hora (město v Polsku) ve mne zanechala hezké pocity.

IMG_0141IMG_0146IMG_0173IMG_0347IMG_0366

Ještě před odjezdem do Krkonoš se ve firmě svolal mítink, na němž nám bylo oznámeno, že z provozních důvodů bude ostravská pobočka muset propustit několik set lidí. Bylo vyhlášeno měsíční moratorium, během něhož se měly doladit seznamy jmen těch, kteří budou odejiti. Asi tušíte, jak velmi jsem si rozvzpomněl na události vloni minulé, jak nám v předchozí ostravské firmě suše oznámili,  že náš tým bez náhrady končí. Tehdy se tak stalo v polovině prázdnin s účinností ke konci daného měsíce. Nyní se tak stalo v dubnu s efektem k poslednímu červnu. Na nic jsem nečekal a chopil se iniciativy. Za žádnou cenu jsem nechtěl znovu tvořit frontu na prcáku, jakkoli tam byly dámy na mě hodný. Ťukl jsem tak do pár inzerátů, poslal několik motivačních dopisů. Ze dvou firem se mi ozvali.

Tak první, jistá veliká modrá banka, poptávala člověka, který by měl dělat zhruba to, co teď dělám já – krizového manažera IT. Mail jsem jim poslal den před odjezdem, druhého dne cestou na hory mi volali. Hned schůzka, hned termín. Kdepak. Až po dovolené. Jel jsem tak do Prahy na pohovor. Již objekt a kancl v něm se mi nelíbily. V zasedačce mne přijala potenciální nadřízená a její kolega z týmu. Vše probíhalo hladce, dokud se pan kolega neprobral k životu (bylo to po Velikonocích a měl jsem pocit, že měl ještě dvojku v žíle).

Kolega: Aha, tak nám povězte, jaké pracovní vlastnosti, které máte, myslíte, že budou na pracovním trhu cool i za pět let? (svezl se na židli a přes brýle přimhouřil oči do kočičích škvírek).
Max: Inu, nerozumím asi otázce. Ptáte se mě, jaké jsou moje nejlepší a nejhorší vlastnosti?
Kolega: Ne, ptám se vás, jaké vaše vlastnosti budou podle vás cool i za pět let?
Max: (malinko dopáleně, pač mě ten člověk popuzoval od okamžiku -1) Aha, tak netuším, čemu vy říkáte cool vlastnost, ale řekl bych, že existuje cosi jako soubor vlastností, které byly, jsou a budou, jak vy říkáte cool, vždycky.
Kolega: (viditelně neuspokojený mou odpovědí) No a ty jsou?
Max: Podívejte, ja sice nevím, co chcete, abych vám na tuto (řečí těla jsem dodal debilní) otázku řekl, ale za sebe vím, že na rozdíl od některých kolegů z praxe mám například zájem opravdu pracovat. Tedy přijít do práce a pracovní dobu strávit prací, nikoli po kávičkách a u fotbálku.
Kolega: (značně jízlivě) Takže nám sdělujete, že vaší nejlepší vlastností je, že chcete pracovat?
Max: (vítězoslavně) Tak přece jen to byla ona obligátní otázka na sebehodnotící popis dobrých a špatných rysů mé povahy. Ale jinak k vaší otázce: Ano, myslím, že mimo jiné je pracovitost jednou z mých nejlepších vlastností.

Kolega se se mnou dál moc nezdržoval, zvedl svoje neforemné tělo v ošklivé košili, podal mi ruku, cosi zablekotal s tím, že musí odejít. Nadřízená pak ještě asi deset minut držela linku pohovoru, ačkoli nám bylo oběma jasné, že ne. Na konci jsem zdvořile zašvitořil, že mi bylo potěšením a že se nemůžu dočkat dalšího setkání (toho blba jsem si chtěl podat). Po dvou týdnech přišel mail, že děkujeme ale ne. Ještěže tak!

No a pak ta druhá firma. Odpovídal jsem na jejich inzerát, protože mi silně dal přivonět k dávných dobám z Brna. Jasný popis pozice, přihláška poslaná raz dva. Pak se nedělo delší dobu nic, až jsem skoro nevěděl, že jsem jim psal. Den před cestou do Prahy do banky mi volala kočena z osobního, že mě chtějí vidět. Inu, proč ne. Tak jsem druhého dne, po bance, jel do firmy 2. MHD, prosím pěkně! Jen hodinu jsem se jebal ráno na Budějovickou!!! Už při příchodu do baráku jsem cítil: Jo, tohle kurva jo! Prostředí hezký, na recepci milá holčina, recepce firmy nahoře vlídná, hned kafe a posaďte se. Schůzka začala přesně na minutu. Po asi hodině, během níž jsme probrali kde co, jsem odcházel se skvělou náladou a plnej elánu (což proti náladě z hororu po bance byl mega rozdíl). Slíbili, že se do týdne ozvou. No, volali mi hned druhý den, jaký mám pocit. Nadšeně jsem řekl, že výborný. Prej oni též a tak druhé kolo, tentokrát i přes skype s kolegy z centrály. Na druhé kolo jsem jel plnej optimismu, ačkoli online psychologickej test (součást přijímání) mi malinko zamotal hlavu. Bylo v něm potřeba ze tří výroků jeden označit kladně a druhý negativně. Výroky se mi ale často líbily všechny, čili z dobrých jsem o jednom musel říct, že se mi nelíbí, že ke mně nepasuje. A obráceně. Po dotazníku jsem si říkal: Ty vole, jsi ze sebe udělal sociopatickýho necitu. V den druhého kola se opakoval příjemný příchod, skvělý holky na recepci. U pohovoru jsem byl krapet nervózní, až jsem na jednu otázku řekl přesně opak toho, co jsem říct chtěl, takže jsem se do toho začal zamotávat a dementovat právě vyřčená slova… Opět slíbili, že se do týdne ozvou. A opět volali druhý den, jaký mám pocit a jestli můj zájem trvá. No. Teď mám v kapse písemnou nabídku, kterou jsem potvrdil. Od srpna ze mě bude pražská buzina!

Na celé situaci je pár kaněk:

  • současná nadřízená je na dovolené do konce dubna, takže ji buď zastihnu tam a budu muset pokazit volný čas, nebo ji podle obejdu a dám výpověď rovnou na osobní, což se mi zamlouvá ještě méně…
  • nastává další stěhování
  • z čehož plyne znovu změnit adresu a doklady a tak dááále
  • z čehož všeho plynou pro mě nervy, jak a kde budeme bydlet (už jsme se stihli doma rafnout jak dvě piče)
  • z čehož plyne, že se paradoxně na tohle všechno těším

Po Ostravě se mi malinko stýská už teď. Není to tu zlé, vůbec není. Mimo smradu bych skoro řekl, že zdejší kraj je ideálním místem pro klidnej život. Jen práce v IT oboru tu není mnoho. A když člověka z jedné firmy škrtnou, ze druhé mu to hrozí… Tak tím se významně zužují možnosti téměř k nule. Jako jo, jsou tu menší firmy, v nich ale člověk musí mít buď štěstí nebo dobrý známý!

Jsem na začátku nové cesty, na začátku dalšího testu, nové etapy. Martička skoro plakala, když jsem jí řekl, že Ostrava se uzavírá, že brzo bude jezdit na výlet opačným směrem. A já vlastně malinko pláču taky, protože Ostrava a Morava, které jsem před skoro třemi lety řešil a které daly vzniknout tomuto blogu, již brzy zůstanou za horizontem Oderských vrchů a Jeseníků.

139913925

Vám, kterým jsem tuto novinu neřekl osobně, ačkoli jsme se nedávno viděli, se omlouvám. Musel jsem vyčkat na správný okamžik, který právě nastal, že Michale. 😉😉😉

P.S. Mám v hlavě plány na výlety na západ od Prahy. Tam to neznám. Od Chebu po Děčín, těšte se na ostravskou strelu!

VOL_1644.jpg

P.P.S. Včera jsem poslal výpověď z nájmu a modlím se, aby nám povolili odejít dřív, bo jinak budeme muset zaplatit ještě i nájem za listopad!

P.P.S. Opět řeším kardinální otázku: Nechat Edgarovi na čumáčku a prcině T (jako Ostrava), nebo ho popražštit? 😉

P.P.P.S. Kdybyste někdo měl tip na hezkej byt v Praze a okolí pro dva lidi, psa a kocoura… Díky.

P.P.P.P.S. Šéfové jsem teď volal a řekl jí, jak to je. Vzala to dobře a su za to rád! Myslím, že takto je to správně.

1 komentář: „Konec: Moratoria, Moravy, Ostravy. Nový, český, začátek!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s