Su otrávenej! Ale fest.

Vy, co kouříte, jistě znáte stavy, kdy si během dne dáte o pár válců více. Nastoupí na vás sucho v ústech, agitovanost, nekonečný hlad, studený pot a další příznaky.

Já jsem si k tomu šoupl i otravu alkoholem. A to jsem ani nemusel vypít litry. Bohatě postačilo pár kávových rumíků.

Abych svýmu tělíčku dopřál zážitek rozměrů vskutku epických, nechal jsem ho vzhůru bezmála 3 dny vkuse.

risiko_faktoren_osteoporose

No a tak se stalo, že jsem včera skončil druhou (a poslední) denní dvanáctku. Na první jsem moc nespal, pač jsme byli pohádaní. Na druhou jsem nespal, pač mi hlavou běžely seznamy bytů, který teď přebíráme v Praze horem spodem. K tomu toho bylo včera v práci kotel. Nic velkýho, ale konstantní příboj. Do toho byl Drahý na prohlídce v Modřanech a tak jsem měl na jednom uchu jeho, na druhým zákazníka a před sebou rychle chládnoucí oběd. Mezi všechny drobnosti jsem nalil asi tak deset káviček a cestou z práce jsem honem honem šel do bankyše pro hotovost. Scukli jsme se rovnou na hřišti. Po prvním rumiku mne obemkla blažená uvolněnost. Po druhým se dostavila únava, jak kdybych přeházel vagon uhlí. Dalšího už jsem cucal, ani nevím proč. Kvapem jsme zaplatili a doma jsem tak tak stihl své zubožené ostatky oprostit od oblečení, jak rychle jsem padnul do betle.

Motala se celá Ostrava. Ani kotva, kterou jsem pro sichr vyhodil, mi nedodala na stabilitě. Usnul jsem. Mohlo být tak devět hodin. Po půlnoci, když šel spát Drahý, mě probudilo nutkání na blitíčko. Kyselo v útrobách, pulsující stahy v krku. Marně jsem si zkusil lehnout na pravý bok, marně jsem to rozháněl jedlou sodou. Ale co víc! Jakmile jsem vystrčil palec u nohy zpod peřiny, dala se do mě zimnice. Ovšem tím stylem, že jsem nemohl bez opírání se ani stát. Třepalo mi fest, ani rožnout a nalít si vodu nešlo. Pár minut jsem seděl v kuchyni a doufal, že soda neutralizuje nepřátelské prostředí v žaludku. Nestalo se tak. Zkusil jsem znovu usnout. Po dalších asi pěti minutách už bylo jasný, že bez potupného vrhnutí to nedám. Nejvíc jsem se bál, že jak se odkryju, zas se do mě pustí rytmický třes.

V cuku letu jsem se ztopořil na posteli, nevnímal nájezd křečí svalů a rovnou čarou jsem klečel nad mísou. Dál netřeba nic líčit. Chlapsky jsem si odplivl asi tak deset litrů. Udělalo se mi výrazně lépe, dokonce jsem se napil vody. Už znovu pod přikrývkou jsem ještě vnímal, jak mi rapidně teplota letí nahoru. Začínalo to u krku. Jako když si v zimě dáte šálu a její teplo proudí od ohryzku k páteři. Vlna horka postupovala níže. Přes klíční kosti, hrudník až k bránici. Tam se na okamžik zastavila, jak kdyby mozek analyzoval, je-li potřeba ohřát i pajšl. Asi jsem blouznil, protože si pamatuju, jak mě fascinovala práce vládce v lebce. Jak systematicky postupoval tak, aby zvýšenou teplotou urychlil krevní oběh a tím odbourávání toxinů tak, aby zároveň nenadělal zbytečnou škodu. No, nakonec došlo i na var v oblasti břicha. To už jsem ale byl skoro v říši snů, takže to mi dneska říkal Drahý. Prý jsem to popisoval jako vědecko fantastický román z prostředí krizového managementu.

Dneska jsem se probudil až po poledním. Vysušenej jak treska, rozležený záda. Je mi ale o dost líp. Dokonce jsem si zapálil a dal černej čaj s cukrem (jo, já jsem si osladil čaj!). Snědl jsem jeden suchej plátek chleba, nalil tam hrnek toho čaje a znovu mě to táhlo do betle. Prospal jsem skoro celý odpoledne. Střídavě jsem chodil na malou a znovu spát. Teď večer cítím znatelnou úlevu. Mám stále teplotu, bolí mě furt záda v bedrech, ale dnes už nebudu muset zakleknout a volat protinožce.

Co z toho všeho plyne? Maxi, nebuď debil a nestresuj se tak!, mi řekla moje lepší polovička. Malinko jsem totiž rozvinul svůj přirozený sklon k nervozitě, protože už bych moc chtěl vědět, kde budeme bydlet. Výpověď v Ostravě jsem dnes řešil s paní z bytovýho. Volala mi zrovna, když jsem byl při smyslech. Chtěla nějaký potvrzení, že budu opravdu nastupovat do práce mimo Ostravu. Poslal jsem jí nabídku, kterou jsem dostal. Jen jsem v ní začernil budoucí výplatu, to nemusí nikdo vědět, říkal jsem si. No a po asi půl hodině přišel mail, že předběžně nám ukončí smlouvu k poslednímu srpnu. Tedy zaplatíme jen o jeden nájem navíc, což je sice škoda, ale daleko lepší než platit extra nájmů pět.

Tak. Max si jde znovu hajnout, aby byl zítra freš a mohl řídit. Maminka tchyně má totiž dneska narozeniny a jsme zváni zítra na oběd. A bylo by rozhodně vhodné, abych tam neusnul mezi kávou a moučníkem.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s