Zpráva dnešního dne! Dal jsem zkoušku z ITILu. Kdysi už jsem psal o metodice, podle které se snaží jet drtivá většina IT firem. Je jí právě ITIL. V něm jsou tři úrovně vzdělání: základní, střední a expertní. Základní zkoušku jsem dělal už kdysi před lety a dneska jsem dostal papír na první z pěti modulů střední úrovně. Jmenuje se Service Design a ve zkratce popisuje, jak efektivně navrhnout IT službu tak, aby plně uspokojila zákazníka i firmu, aniž by stála o halíř víc, než je nezbytně nutné. Takže Max má dnes bod k dobru!

itil-service-design

Druhou skvělou novinkou může být naše nové bydlo, které jsme převzali minulý týden. Byt mě nadchl už při prvním letmém setkání za účasti paní realitní, bere mě stále. Netypicky řešená dispozice, ve které je třeba toaleta hned za vstupem, koupelna mezi ložnicí a pracovnou, okno přes celou výšku obyváku a prostornej balkon. To víte, hned jsem ho testl s kafem a cigem a hlásím, že takto by to šlo. Velmi v pořádku. První noc v novým bytě byla klidná, nezdálo se mi nic. Takže asi dobrý. Jen ta postel… Ta je měkká, až mě po dvou nocích začlo loupat v kříži. Nelenili jsme a v pátek dovezou novou. Pátek bude vůbec dnem novot. Postel, lednice, gauč, internet. Drahý se vychrtil a všecko to poskáče sám, pač já budu mít první denní ze tří, v Ostravě. Víkend v Prcce mi silně osvěžil dávný vzpomínky na leta nedostatku, kdy jsem jedl jako dobytek. Všecko instantní, hlavně že pók plnej (bříško). V Prcce nemáme zatím čím chladit, takže jsme dovalili tunu konzerv a pytlíků. No. Su upřímně rád, že se jednalo o pouhou epizodu z provozních důvodů. Guláše a gluta polívky mi zvedly kufr, že jsem pak s láskou vdechl párek na Benzině. Romantika se svíčkou a Lambruscem, při které jsme zapili náš plac a Drahého další dvě složený zkoušky, mi ale v hlavě zůstane. Podobně jak když jsme v Ostravě spali první noc na zemi. Bylo to v červenci 2016, skoro tři roky. Ani se mi nezdá, že bychom tu byli tak dlouho…

V práci klid, minulej týden jsem měl to školení, pak jeden den zkrácenou šichtu. Ale jebu si to, kudy chodím. Nadřízenou jsem požádal, jestli by mě pustila o metr dřív, tj. ke konci června. Souhlasila. Celej nadšenej jsem cestou do Prcky málem zůstal viset kdesi před Prahou, pač Edgar má nemocnej motor. Kontrolka blikala jak nedovřená, Edgar razantně ztratil na tahu a jeďte na trojku po dálnici… Na nejbližší benzince jsem zastavil, bylo po deváté. Vypnul jsem motor, dal cigo a přemýšlel, jak se z té prdele dostanu. Nastartoval jsem a hle ho. Všecko v pořádku. Silou vůle jsem dojel do Prcky a měl celej víkend stres, jak se dostaneme do Ostravy. Nakonec jsme vyrazili už v sobotu. Menší provoz, říkal jsem si. Každejch sto kiláků jsme zastavovali, kontroloval jsem olej (maličko někde utíká, mám totiž v garáži flek na zemi). Dojeli jsme do Ostravy, Edgara jsem pochválil, obrátil zraky k nebi a děkoval všem svatým, že mě nenechali stát třeba v zúžení u Humpolce. Ve středu jde Edgárek k panu doktorovi, udělají diagnostiku a uvidíme. No ale. Jak jsem chtěl skončit v červnu, tak tohle mi dramaticky změnilo plány. Netuším, kolik si operace auta vyžádá, ale tuším, že love, co jsem měl na prázdniny, skončí kdesi v zapalování nebo řídící jednotce… Takže všechno zpět, zpátky na stromy. Psal jsem znovu Nadřízené, že pardon, ale curyk, nemůžu skončit dřív, pač budu potřebovat každou kačku. Neřekla mi to přímo, ale nechce se jí do toho. Už poskládala plán na prázdniny. V tom plánu je mimo jiné o tři lidi míň. Jeden kolega byl odejit pro nadbytečnost, já jsem dal výpověď a další přešel do jinýho týmu. Inu, uvidíme.

Tento týden bude mazec. Dvě noční, pak po směně na vstupní prohlídku, po ní na poštu ověřit podpis na plné moci pro Mazla, aby mě přihlásil do Čech, po tom s Edgarem do servisu, ve čtvrtek brzo ráno do Prahy s papírem od doktora a výpisem, že nejsu kriminálník, podepsat novou smlouvu v práci. Pak honem zpátky do Ovy a od pátku tři denní. Do toho si zítra paní přijede pro skříně, který jsem tudleva sehnal od paní z Poruby za hubičku. Včera už jsem je stihl vyklidit (narvat hadry do pytlů na mrtvoly). Retro soupravičku z obyváku si asi necháme, mám ji totiž moc rád. Možná bych ji mohl v Prcce natřít na šedivo a tím získat další místo na naše propriety. Uvidíme.

Rve se mi do plánů ještě i moje škola. Tento čtvrtek bych měl být v 9 na fildě v Praze a předvést svoje excelentní znalosti a zájem o obor. Příští pondělí učinit totéž v Brně. Nemám už ale prostor učit se, tak jsem se rozhodl, že Praze dám vale a zaměřím se na Brno. Projedu si státnicový materiály, osvěžím novoumčo teorie. Do poslední otázky: Zamýšlené téma magisterské práce napíšu koncept, kterej jsme včera s Mazlem porodili u piva na hřišti: Protohuman version 2.0. Nastuduju kapitoly anatomie o jednotlivých soustavách člověka (kosterní, oběhová, nervová…). Dál se ponořím do systémů, který vymyslel člověk (dopravní, energetický, komunikační…). V praktické části navrhnu Protočlověka ve verzi 2.0 tak, aby lidský soustavy seděly na technický a technologický systémy mýho protočlověka. Třeba silnice a dálnice by mohly být kosti nebo cévy, telekomunikační sítě nervovou soustavou a tak podobně. Celý to zarámuju kyborgem, robotikou, transhumanismem. Nadšenej jsem už teď, takže zbývá jen, aby mě vzali, abych udělal všechny zkoušky a dostal se k psaní diplomky. Uvidíme.

Robo

Děje se toho tolik, že nestíhám jednotlivosti moc vnímat. Řekl bych, že mi to všechno dojde, až zastavím. Intenzivně ale cítím, že mi Ostrava zabarvila geny do rudočerna (jako ocel a uhlí), do modra (jako logo města). Mám to tu rád. Vytvořil jsem si síť lidí, kteří mě rádi vidí a se kterýma se rád potkávám já. Je mi jasný, že i v Prcce si najdu svoje lidi, ale zas to budu muset celý prošlápnout od nuly. V baráku jsem potkal nový sousedy, pár s maličkým psem. Zdáli se být fajni, dali jsme se do řeči, když jsem lepil naši jmenovku na schránku a zvonek. Tak uvidíme.

Píšu furt uvidíme, protože fakt netuším, co jak dopadne. Hrubě proti srsti se pouštím do situací, nad kterýma nemám kontrolu tak, jak bych chtěl. O spoustě věcí nemůžu rozhodnout sám za sebe, nemůžu je naplánovat a přivést na svět tak, jak sám chci (to ten ITIL). Musím spoléhat na ostatní, na dobré načasování, plánování času a aktivit. To umím, v tom jsem expert. Ale doposud jsem si svůj čas a úkoly povětšinou psal sám. Jsem patrně zbytečně opatrnej a držící se při zemi. Říkám si ale, že třebaže štěstí přeje připraveným, platí taky, že kdo nic nevsadí, nic nevyhraje. Takže, drazí: Uvidíme!

LottoBalls.0.png

P.S. Metál tomu, kdo vymyslel sdílení kalendářů a poznámek. Dost nám to s Mazlem pomáhá všechno zmenežovat a nedělat nic dvakrát.

Reklamy

1 komentář: „Ne:vidět/slyšet/vědět. Anebo teda jo. Uvidíme.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s