Je jasný, že jak se po kamarádech rozkřiklo, že Max s chotěm zvedají krovky a pozvolna berou směr západ, narhnuly se přání navštívit moravskoslezskou metropoli. A tak jsme minulej víkend po drahné době přivítali pančelku Danu i se skorochoťem a příští týden přijede samotná bohemistická hvězda Miluš. Náš budoár už sice zví staveniště, ale přespat a podřystat u nás furt jde celkem v klidu.

No že co Dana. Minulej týden mi psala hned v pondělí, že co děláme o víkendu, že by přijeli na kus řeči a na čumendu místních krás. Neměl jsem směnu, Drahý byl rovněž ušetřen povinností, takže slovo dalo nastartování dvou motorek a páteční jízdu Praha-Ostrava. Je jasný, že jsem ty dva nenechal ani vydechnout a už seděli na našem hřišti u Ostravaru a dvojitýho kávovýho. Ale bo bylo i večer mega horko, tak jsme nic nepřeháněli. Původní plán pražáci měli jet se podívat na motorkách do Osvětimi, což z Ovy není tak daleko. Jenže v sobotu byl mega parník a tak jsme naznali, že prochajda do ostravské ZOO bude daleko lepší. V naší ZOO jsem už jednou byl a zanechala ve mne moc prima pocity. Všude hafo místa, člověk se nemusí nikde tlačit (na rozdíl od ZOO Praha), aby se podíval na faunu, osvěžení na každým půlkilometru, kuřácký koutky. Hlavně ale! Maj tam hrocha!!! Moje nejoblíbenější zvíře! Dana byla ze začátku exkurze malinko nesvá, prej dívčí záležitosti, ale brzo se dostala do tempa, takže jsme ze ZOO šli ještě mrknout na nejznámější ostravskou haldu Emu, ze které je boží výhled daleko do kraje, na město, do Polska. Hlavně ale Ema uvnitř stále žhne, podle informací prý až 1500 °C, a taky se z ní kouří. Na jejím povrchu nikdy není sníh a ani v nejdrsnějších mrazech nelze nevidět zelenou trávu…

Tento týden je zas pro změnu pracovní. Už ten minulej jsem robil denní a bylo jich pět v řadě. Hnus! Donutit svých sto kilo krásy, aby již v 05:50 přenesly moji maličkost z říše snů na ranní toaletu a kávu, toť úkol nadlidský. Povedlo se ovšem a ani jednou jsem nezaspal. V pondělí a úterý, pro změnu, opět denní. V pondělí jsem to dal, v úterý už toho asi bylo dost, takže jsem se o čtvrt na devět celej zpocenej dovolal Nadřízené, že jsem zaspal. Děcka, takhle rychle jsem se jaktěživ do práce nedostal (a stihl jsem sprchu, cigo a vyvenčit Meggie!). Včera jsem si sjel do Prciny pro novou občanku a hned poté jsem na poště nechal skoro péťo za ověřený podpisy a doporučený psaníčka na všechny možný strany, že Max má novou adresu a nový číslo dokladu. Netuším sice, proč v roce 2019 není možné poslat prostý obrázek (třeba vyfocenej mobilem), ale na mnoho míst to takto nejde… Nj, aspoň mají pošťáci co papat.

Teď sedím ve vlaku do Ostravy, fajne to tu je. Oproti té bídě, co přijela minule (cosi cosi Opavan), si tu člověk může dát nabít počítač, nepaří se jak v sauně a ještě bude kafe – doufám. Zítra mě čeká první noční ze tří a první směna z posledních deseti v Ostravě! No a pak? Pak přijede Miluš! Byl tu naposled ten den, co jsme se stěhovali z Brna, to jsou tři roky. Tehdy ještě pod vlivem tlumících léků, dnes již v plné síle a rozpuku! Těším se, těším, jak ho vyvedu na radnic, k Ostravic, na náměstí, na Emu a tak vůbec! A samozřejmě, abychom to neměli příliš jednoduchý, tak v pondělí odpo, před Miluš příjezdem, jde Edgar honem honem na STK, aby v úterý ráno (na sedm!!!) šel znovu (už potřetí) do servisu. Tentokrát ale snad závadu s kontrolkou motoru opravdu vyřešíme, protože minule už jsem na pana přijímajícího technika nebyl milej. Už mě vytočil, protože poprvé našli závadu zapalování ve válci II. a III. a závadu lambda sondy za katalyzátorem. Řešilo se to výměnou svíček. Podruhé našli závadu lambda sondy za katalyzátorem (tedy tutéž co prvně) a řešilo se to tak, že se to vyřeší samo. Takže teď už ne e e e, teď už mi sakra tu sondu vyměníte, pač auto je furt v záruce a to, že je to levnej model, neznamená, že záruka neplatí! A tak jo, tak příští týden. Kéž by jen ta sonda fakt vyřešila blikání na dálnici a ztrátu výkonu v zúžení, ve kterým jsem se málem počural hrůzou, že vytvoříme s Edgarem překázku odpoledního provozu na D1.

Děcka. Krátí se to. Krátí se to velmi! Už jen desetkrát do roboty, vrátit počítač a mobil a vstupovou kartu, vymalovat byt, vrátit ho a garáž a nazdar Ostravo! Teď, v tom vlaku, kdesi před Pardubicema, mi to tak nepřijde. Když jsem ale doma a představím si, že za tři neděle budu sedět na hromadách krámů v novým bytě, shánět Lítačku do Prahy a tak vůbec, tak je mi malinko smutno. No ale co, říkám si. Do Brna jsem taky jezdil, když mi po něm bylo v Ostravě smutno, do Ostravy můžu jakbysmet, až mi bude v Prcce hrabat, že potřebuju maličko smogu do plic.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s