Byl jsem už zarostlej. Tata mi dycky říkává nemáš na žiletky?, jak kdyby nevěděl (po 20 letech, co se holím), že se žiletkou roky neholím, pač mi po ní oteče tvář a naskáčou boláky, že venku straším děti. Kdeže žiletky! Jediný, co má velejemná pokožka snese, je elektrickej strojek na vlasy. Jistě, oholení není do hladka jak z reklamy na džilet, ale vydrží tak týden. No a tak jsem si v robotě místo pauzy na jídlo skočil na toaletu pro handicapové, odložil jsem mikinu a tričko, sjel si ksicht, pečlivě po sobě umyl celý prostor. A v tom jsem se zadíval do zrcadla. Doma taky máme špigle, ale ty spíš jen leštím, než abych je používal. Ponejvíc mi slouží, když jdu na pohovor nebo do divadla, tak hodím čučku, jestli mi někde nekouká cenovka, jestli je límeček cajk, nebo zda mi košile ladí k botům a opasku. Nikdy jsem se nepozoroval, nestál nahej před odrazivým sklem, neprohlížel si záhyby svýho těla. Mám ho skoro třicetpět let a moc o něm nevím, přišlo mi dnes na té toaletě na mysl.

Moc se pozoruješ, je moudro, který jsem slýchal, když jsem jako děcko měl tu bebíčko, onde bolístku. Nepozoruju se. Nevím proč, ale nedělám to. Nikdy mi ani nenapadlo fotit si selfí nebo kroutit se před kouřovým oknem. Dneska jsem se ale viděl. V textilní nouzi jsem musel vzít na milost šortky kratší, než jaký nosím obvykle. Odhalují mi kolena, tak na tři prsty když stojím, na dlaň, když se posadím. Na můj vkus nemravně příliš moc kůže trčí skrze vlákna ven. No jo, ale ostatní šortky visí na šňůře.

Stál jsem tam, v místnůtce kachličkované ze všech stran, hleděl na obraz před sebou, na svůj obraz. Neměl jsem brýle, ale viděl jsem (se) ostře, protože jsem stál dost blízko, hned u umyvadla. Viděl jsem hezkou linii klíčních kostí, měkký přechod v ramena, která se plynule ve směru nahoru zužují v krk, opačně plynou v paže. Bílá pokožka tam, kde mívám rukáv, snědá na bicepsech a předloktích. Se zájmem jsem zrakem spočinul na hrudi. Široká, lehunce se klenoucí nad břichem. Do stran, pod paže, mi prsa neutíkají, ale mohl bych v nich maličko shodit. Žebra dobře schovaná v hrudníku a pod nimi, tam kde tuším bránici, nastupuje břicho, pupek a pod nimi lem těch nestydatých šortek. Břicho dobrý, když nesedím, nejsou na něm pneumatiky, už ani dokonce nemám červené linie zleva doprava od toho, jak se mi před časem bauch přelíval přes opasek. Dobrý, ale chtělo by to ještě něco shodit, ještě kapku utáhnout, abych i v sedě vypadal tak, jak když nesedím.

Spoko jsem byl, když jsem hodnotil. Evokovalo mi to hodnocení psů na výstavách: Vlasy zlehýnka prokvetlé stříbrem, ale nic hroznýho, v barvě pochcané slámy to beztak není vidět, jen hodně zblízka. Symetrický obličej, v němž je levé oko menší než pravé, vysoko nasazený stop nosu, od něhož jako běhouny kráčí dvě klenby obočí. Nos výrazně oddělen nosoretní rýhou od tváří. Kolem očí, ke skráním, vějířky vrásek, které spolu s rýhou vystoupí na scénu nejvíc, když se směju. Uši s dobře znatelnými boltci, na jednom lalůčku piha, která připomíná vpich po náušnici, kterou jsem nikdy neměl. Pod nosem, do kterého neprší a který není ani orlím, rty. Spíše světlejší odstín, aniž bych nosil bělobovou rtěnku, jsou vždy světlé. Za nimi se ve dvou řadách šikují zpoza koutků do rohlíku incisivi a canini, které jsou nyní pro absenci zásahu hygienistky potažené suknem nikotinu a kofeinu. Brada zavírá sestavu tak, že od ní do konvexní elipsy vybíhají linky tváří. Koukám zrovna na fotku v nové občance a popisuju, co vidím. Tvar jako z matiky – parabolický tvar. Křivka, jež opisuje moji hlavu, je ve spodní části oblá, bez ostré špičky, a ve svém oboustranném průběhu se rozšiřuje tak, aby v oblasti vlasů přešla v část paraboly jiné, jejíž dno je osově obrácené a jejíž dno je dosti prostorné, aby se do něho pohodlně vešla mozkovna.

Často odpovídám mladým gayům, a nejen jim, na komunitním serveru na jejich dotazy a trápení. Necítím se být povolaný k tomu, abych někomu radil (co já taky můžu komu poradit, že), ale všem, co se trápí se svým exteriérem, píšu, ať se mají rádi zrovna tak, jak jsou. Nebudou jiní, nikdo nebude jiný. Nechat si přiříznout víčka, vycpat rty, botoxovat čelo nebo nafutrovat prsa silikonem… Jo, člověk pak jinak vypadá, ale rád se mít nebude ani o tečku víc.

V umělém světle na záchodě, čerstvě oholen, do půl těla nahý, došlo mi, že se sám sobě líbím. Že jsem spokojenej s tím, jak vypadám, že bych nic neměnil, že mám rád svoje prsa velikosti dvě, svoje břicho, který se krabatí, pidlooko i vlka ve vlasech. Nejsem narcisem a i tak se mi chtělo se obejmout a říct si: Hustě dobře Max! Začnu to psát i všem těm klukům, co se bojej, že je nikdo nebude chtít, protože jsou malí, velcí, tlustí, tencí…

Jak jsem domyl vousy z umyvadla a vlhkým ubrouskem stáhl podlahu, šel jsem si udělat kafe. Venku jsem se posadil, položil si strojek a ciga vedle sebe, dal si nohu přes nohu (mimochodem, hezký mám i nohy) a vnitřně nabitej sex-appealem jsem si labužnicky zapálil. V tom se kdesi za mnou ozvalo: Hej draku, nemáš voheň? Docela fešnej kocór naštrádoval rovnou ke mně, mlčky jsem mu podával zapalovač. Ježiš, dík, ale já si potřebuju nejdřív cigo ubalit, řekl omluvně. V naprosté tichosti jsem mu zcela samozřejmě nabídl retko z krabičky, jen jsem ji zvedl a posunul k němu. Ty mi dáš i cigo? Dík teda!, vzal si jednu elemku, zapálil ji a když mi vracel krabku, podotkl: Si tu holíš nohy, jo? Neee, sorry, to byl blbej vtip. Dík a čau. Ještě než se otočil  k odchodu, tichounce jsem špitl: Ne, koule vole, zdar. Usmál se a zmizel tam, odkud prvně přišel.

v4-728px-Stop-Being-Insecure,-and-Just-Love-You-Step-2-Version-3

P.S. Náramně se mi k tématu dnešního blogu hodí tento vál, především pak video k němu.

Reklamy

1 komentář: „Hej draku! Si tu holíš nohy?

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s