Sedím akorát na balkoně a pařím se, abych vám napsal tento blog. Novej byt se pomalu proměňuje v bydlo, obydlí, ulitu. Ostrava ještě není zcela připravena k vrácení (omítka padá a padá). Mám teď týden a kousek volna před začátkem v nové práci, tak jen tak pošontávám po kéru, po novým městě. V hlavě se mi stále honí stovky drobností, na který nechci zapomenout. Tudleva mě včera Mazel upozornil, že jsem na jeho myšlenku navázal čímsi, co ještě musím zvládnout. Prej su zanořenej sám do sebe tak moc, až má pocit, že ho nevnímám. A až dnes mi přišlo na mysl, že má pravdu. Snažím se to všechno zvládnout na první pokus, správně, bez nutnosti něco dělat znovu či lépe.

V pondělí jsem měl úplně poslední den v práci v Ostravě. Doma jsem pobral posledních pár věcí (oka, něco tam ještě zůstalo) a vyrazil k mamince tchyni do Holešova. Ještě týž den jsem učinil veliké rozhodnutí, o kterém zatím nechci psát, ale předesílám, že je pro mne zcela zásadní a jeho dopady se promítají do všeho, co mne obklopuje a čím jsem. V úterý jsem se hrdinně vydal na pouť přes Brno do Prcky. Edgar, jakkoli je po třetí opravě, na mě zas blikal očičkem diagnostiky motoru, což mne nahněvalo, protože jsem doufal, že to kolegové fiatové dali do pořádku. A zatímco v Ostravě jsem měl servis 10 minut chůze od domu, tady to mám 30 minut autem a pak nějak MHD, o které ani netuším, kde zastavuje. Ale to zjistím.

Včera jsem mluvil s Martičkou, po delší době jsme se ponořili do ezo-filo roviny. Pil jsem rulandu v letní noci, mezikrajsky špital s Martou a do duše se mi vnořil klid. Všechno je tak, jak má být. Úsměvně působí, že zatím netuším, co ono „všechno“ přesně zahrnuje. A přesto jsem jaksi vyklidněnej. Možná i proto, že Drahý dostal super nabídku práce, kterou přijal. Je dítětem štěstěny, protože na novej džob mu stačily tři neděle a dnes byl podepsat smlouvu. Od srpna tedy nový start pro nás oba. Silně se mi evokuje doba před bez měsíce třemi lety, kdy jsme podobně dychtivě šli oba do nových robot v Ostravě. Onoho prvního dne po úvodních školeních jsme si dali piknik před benzinkou, zmrzku a povídání. I tentokrát jsme se domluvili, že prvního srpna odpoledne se potkáme a dáme zmrzku a podřystáme. Milá reminiscence na milej den. Těším se.

Píšu: OO. Myslím: Ozdravná Ostrava. Vzhledem ke klimatu v Ostravě se OO může jevit jako protimluv, ale opak je pravdou. Do Ostravy jsem odešel pro mnoho důvodů, z nichž všechny měly svůj účel. Třeba i proto, abych poznal víc sám sebe, abych si udělal pořádek ve vztazích a lidech kolem sebe, abych našel to, co hledám a co jsem plně stále nenašel. Ani v Brně, ani v Ostravě. Třeba tu v Prcce najdu další dílek do puzzle.

Píšu: oBvB. Myslím: ostravský Brňák v Berouně. Nazrál čas, abych královské město Beroun, v jehož okrese žiju, přestal nazývat Prckou. Byl jsem se podívat na náměstí, k Berounce, projít po městě, nasát ducha uliček, který v Brně či Ostravě neuvidíte. A říkám: Beroun, zdá se, může být dobrým přístavem pro poetu Skácelovými verši v Brně rýhovaného, který tvrdou dělnickou třídou zocelen v Ostravě přistoupil na další krok na své cestě. Proto, když budu psát v Berouně, vězte, že tím myslím nejen samotné okresní město ale též obce k němu územně náležející. To jen tak na okraj, technická, aby nedošlo k mýlce.

Zvykám si na strašidelnej přízvuk, kterej mi trhá uši. Úplně nejvíc humáč jsou protahovaný koncovky, který, zdá se mi, místní vyslovují s pečlivostí tak, aby jejich nesmyslná délka vynikla nad ostatníma písmenkama slova. Nevím, už jsem to asi psal, ale když jsem se vloni představil paní zástupičce v základce v Prcce u Mělníka, tak ta jen spráskla ruce a hlásila: Bože, konečně někdo, kdo mluví česky! Jojo, psal jsem to, teď jsem ten blog i našel. To víte, mému hudebním sluchem zatíženému uchu neuniknou intonační a další rozdíly. Úplně nejsmutnější je, že zdejší heleeeeeeeeee, viď, tyjoooooo, dyť joooooo móresy zvolna přecházejí do krve i Drahému. Sem tam ho prosím, ať nemluví jak pako, pač ani v Holešově, coby jeho rodišti, se nemluví divně. Možná to moc řeším, ale je to, jak když slyšíte sbor, kterej neladí, jak když vám poslech čehokoli násilně přeruší cizorodý element, kterej vás rozčiluje.

Děcka, fičím se schovat před slunkem, jinak se rozpustím. Taky počítač začíná stávkovat, jak se nestíhá chladit. Mám(e) se dobře. Těším(e) se na všechno, co přijde. Mám(e) radost a tak ji mějte se mnou(s náma). Nezapomeňte na pitný režim, kterej se dle slov jedné bodré dámy z Českého rozhlasu Brno (dělala se mnou rozhovor) musí dodržovat za každýho režimu (nalila si stakana vodky a šli jsme na to). Nás teď o víkendu čeká jen a jen zahálka a rajzy po okolí, v pondělí dorazí pančelka Dana na kolaudaci a ve čtvrtek se uvidí, jak dvě kocóřiska brněnsko-holešovsko-ostravsko-berounský dorazí po prvním dni na ostro.

P.S. Pančelčin partner mi vysvětloval, že se Berounu někdy říká Beoun (jakože to R hodně polknete). A na to jsem se vytasil s brněnskou verzí, která mě inspirovala, takže celou rubriku pojmenuju po ní. V Brnisku by nebyl žádnej Beroun ani Beoun, u nás by každej mluvil o štatlu na sótoku dvó řek jako o Beróně. Fajne, no ni?😂😂😂

Reklamy

3 komentáře: „OO:oBvB

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s