Dneska bylo ráno! Hrůzinec! Ještě fčil se třepu v doznívající střevní křeči. Vstal jsem před desátou, protože na deset si měla přijet paní pro matraci, kterou jsme po předchozím nájemníkovi zdědili a kterou nepotřebujeme. Jen tak v ranním negližé (rozumějte v pyžamové spodničce) jsem si vyběhl na balkon dát kafik, co mi Mazel připravil. Telefon jsem si vzal s sebou, kdyby psala paní, že už je před domem. Seděli jsme a plánovali, co všechno do uvolněného sklepa schováme a jak se nám provzdušní byt. V tom se paní ozvala, že je na místě. Drahouš promptně vyskočil a… A zavřel za sebou balkonový dveře na kliku (zevnitř).

Prvně mi vůbec nenapadlo, že se v pár okamžicích stanu obětí mučivých stavů, avšak jak jsem byl čerstvě probuzenej, kafe a cigo… U nás v Brně se říká: První špinka (cigo) ranní, podporuje sr*ní. A je to přesně tak! Jakkoli netrpím na ranní toaletní běhy po cigaretě, dnes si mé útroby vzpomněly, že chtějí, abych je odnesl na záchod zrovna v době, kdy jsem byl zavřenej na balkoně! Polonahej v trenkách jsem těkal vyvalenýma očima jak vůl v kopcu po 2 x 3 metry vzdušným dvorečku. Tlak vnitřností sílil, začalo mě polívat horko. Pokud je pravda, že trénink svalů pánevního dna blahodárně působí proti hemoroidům a na problémy s prostatou, pak po dnešku konstatuji, že mám obé ve stavu novorozence, jak jsem držel všemi silami svěrače u sebe. Matka příroda vymyslela mechanismus směrem ven jako kratochvíli pro labužníky v oblasti tortury. Mezi krůpěje na skráních a svíravé cvičení svalů v břichu totiž sem tam šoupne kratinké intermezzo provázené mohutným škrundavým zvukem, v němž se člověku na chvilku uleví. Skoro se zdá, že krize se nekoná. Jenže hned vzápětí se celý proces opakuje s daleko větší intenzitou… A tak furt dokola, dokud to, co chce ven, neopustí tělo.

V nastalém dramatu, kdy už jsem dávno marně čekal na odpověď skrze messenger, rezignovaně asi pětkrát neúspěšně volal svému trýzniteli, jsem se začal uchylovat k úvahám o plánu B. Jak to jen udělat, abych vydržel na balkoně do doby, než si mě někdo, kdo asi, všimne a pustí mě do bytu. Račte mrknout na uspořádání našeho balkonu a jistě uznáte, že nápad hodit to do rohu by nebyl tím pravým ořechovým. Mozek mi frčel na tisíc procent ve snaze zachránit zbytky důstojnosti, kterou jsem z valné části vytratil hned, jak jsem se rozespale pustil ven oděn jen v úzký pruh látky přes krajinu pohlavní. V návalu zoufalství jsem dokonce připouštěl řešení, že bych se podvolil potřebě do toho pruhu látky a ten pak vyhodil. Tenhle plán mě malinko uklidnil, ale pak mi došlo, že kdybych to provedl takto, musel bych na své pryčně setrvat nahej úplně, navíc s uzlíčkem nevábnosti. Takže ne, ani takhle ne. Celou tu dobu, kdy jsem osnoval záchranné programy, mi samozřejmě kontinuálně běhal mráz po zádech, tekl pot po zádech, kručelo v břiše, na židli jsem se kroutil jak paragraf…

Řeknu vám, že dnešních dvacet minut směle řadím mezi nejdelší zážitky svýho života. Jak se vrátil Manžel, skoro jsem ho porazil mezi futrama. Jako vítr jsem prosvištěl bytem, jen jsem stihl vyštěknout cosi nehezkýho. A teď, maje ukojeny základní tělesné potřeby a oděn poněkud patřičněji, vyhlašuji toaletu jako základní lidské právo! A nadto trvám na tom, aby výrobci balkonových dveří přišli s inovací, která nedovolí nedobrovolné věznění.

P.S. Pikantní třešinkou budiž pan Vampna, kterej se zas promenádoval po svým balkoně a viděl tak více než zřetelně moji vampnu a můj boj s přírodou. Asi karma, že jsem o něm nedávno psal, jinak už fakt nevím.

Reklamy

1 komentář: „Karmická tortura

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s