Víkend jak korálek! Fakt, nekecám. V sobotu jsem si přivstal, zajel na poštu pro zápočťák, napsal blog. Po druhé jsme vyrazili na plánovanou návštěvu pančelky Dany a jejího skorochotě. Cestou jsme se stihli krapet poškorpit – Drahý měl nutkavou potřebu vracet se domů cosi zkontrolovat. Po necelé hodině jsme dorazili a uvítání bylo vskutku velkolepé – v moravským duchu. Paní domu nás pohostila chlebem a solí a rumikem (slivovice nebyla), pán domu přidal deci piva (takhle to neznám, ale bodlo). Dana šveholila už zdálky s hraně silným jihomoravským (snad slováckým) přízvukem, třebaže její rodná Prcka je k Brnu mnohem blíž.

Původně jsme přijeli pomoct na zahradě – sklidit tuny úrody, ale brzo jsme se rozhodli zajít do vsi na jedno. Velmi veselá nálada gradovala, takže cestou nezůstalo jedno oko suchý (místy myslím došlo i k ukrupnutí do textilu). Po asi stoosmi letech jsem si dal smažák, kterej chutná furt stejně bakelitově. Vůbec nechápu, co na tom kdo má. Dali jsme partii kostek a kolem desáté vyrazili zpátky, na táborák.

Děckaaa! Nemám moc rád youtube párty, pač to skončí obvykle dohadováním, kdo je na řadě, tak tahle byla libová! Do tří do rána jsme pěli na zahradě kolem ohně, došlo na všechny hity, který si nikdo z nás běžně nepustí; dostavila se i Helen von Dráčočková. Kámošce z Brna (původem zo Slovenska) jsme natočili naše pojetí večerníčkové znělky Pá a Pi, no lochecu kopec! Myslím, že sousedi zažili tu pravou moravskou békačku. Dana dneska malinko trnula, kdo jí hodí přes plot zdechlou myš nebo tak něco, ale uzavřela to s tím, že pro jednou se snad nikomu nic zlého nestalo.

Jak jsme se odpoledne chystali k odjezdu, hlásí Dana: To je super, že nemusíte domů jet pět hodin, že?  Jo, je to super. Beroun je prima. Jak podotkla matinka, mám tu zas svoji milovanou řeku (dokonce dvě), soutok, kopce, cárání pohledem po krajině. Mám to tu rád, ale je mi tu smutno. Nic hmatatelnýho mi nechybí, nestýská se mi po žádným místě, jen jsem (zatím) nenašel to svoje místečko. Jak třeba soutok Odry a Olše u Bohumína, tam to mám tuze rád.

No a pak. Už jsem to psal. Neskutečně, nebetyčně mi vadí ten zdejší nekonečně dlouhej zobák. Jestli v Ostravě mluví lidi kraťunce, tak tady maj evidentně času nazbyt. Paní v Penny než mi sdělila, kolik budu platit, skoro jsem vystál důlek. Kočena na benzince, která se mě ptala, jestli mám zákaznickou kartu, zas tak natáhla poslední slabiku, že jsem skoro nevěděl, co bylo na začátku právě dokončeného slova. Jako, abych pravdu řekl, nemluví tak všichni. Je tu hodně těch, kteří mluví hezky česky. Ale pak jedu do Prahy (nemám ještě furt sluchátka) a půl hodina cvalu autobusu mi zaměstná uši do oběda. Kolegyně v práci, která mi vydávala kabely k monitorům, se pousmála nad mojí prosbou prosimtě, potřeboval bych ešče tyhle káble. Slovo káble vyslovila měkčeji, než jsem ho řekl já, takže jsem se začal smát a zopakoval, že jo, že tyhle káble přesně potřebuju. Asi se zapíšu kromě lekci jógy taky do kurzu přažštiny a berónštiny, abych uvykl co nejdříve. 😂😂😂

P.S. Jsem jen krůček od rozhodnutí dodělat v Brně novo umčo a přihlásit se na jazykovědu, zejména mě zajímají oblasti slovní zásoby a výslovnosti. Češtinku mám moc rád, a proto musím přijít na zoubek všem těm bo není čas cype, viď hele, šalinám a dalším zajímavostem. A abych se hlouběji infiltroval do zdejší mluvy, poohlídnu se po škole v Praze nebo Plzni, bo je to kousek tam i tam.

2 komentáře: „Středočeská Morava

Napsat komentář k Pericola Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s