Předem se omlouvám všem zaměstnancům státu, kteří svoji práci dělají dobře.

Dnes jsem se proměnil v tlumočníka. S novou kolegyní Katjou jsme velmi časně zrána vyrazili na Prahu 6, na Odbor azylové a migrační politiky – Ministerstva vnitra České republiky. Už den předem jsem maturoval na webu ministerstva, když jsem se (v češtině) snažil vyluštit pokyny k oznámení nové adresy občana EU. Jako řeknu vám, česky umím, ale nepřišel jsem na to. Web mě stále nabádal, abych se objednal online, ale v kýžené aplikaci nebylo kam kliknout… Volal jsem proto paní na ouřad, aby mi poradila. Ta mě znovu odkazovala na online objednávku, později mi nabídla telefonní objednání na třetí týden v září. Takto pozdě by ale Katja nesplnila zákonnou lhůtu (30 dnů), ve které musí oznámení učinit.

V 7:20 sraz u metra, hupky šupky do Ruzyně, po osmé jsem znovu skládal test inteligence. Tentokrát u automatu na pořadový lístky. Zvolil jsem EU občana, který není ještě k pobytu přihlášen na území Prahy. Pokyny nás nasměrovaly k okénku Informace, před kterým byla mega fronta. Už asi po půl hodině nás ultra zpruzenej obézní a umaštěnej chlapec odbavil tím, že nám dal lístek do fronty EU občan – pobyt přihlášen na území Prahy. No, neva, drobný nesoulad skutečnosti a volby v automatu; lístek jsme dostali. Před náma jen čtyři lidi, půl deváté, za chvilu budem venku, říkal jsem si.

Po hodině byl obsloužen jeden, slovy jeden, člověk. Po další hodině druhý člověk. No, k panu úřednímu jsme se dostali k poledni. Unikalo mi, co tak dlouho trvá, až při osobním jednání jsem pochopil. Jinej otylej klučina tápal. Ze všeho nejdřív se ale zajímal, jak je možné, že paní EU občanka neohlásila úřadu změnu pasu (má od prosince novej, pač ten původní expiroval). A tak to bude pokutička, jal se ten dobrý člověk volat kolegyni, ať chystá bloček. Asi pět minut jsme si vysvětlovali, že Katja nemá naše zákony v paži, jen jí nikdo neřekl, že má povinnost hlásit nové číslo pasu. Byl jsem hodně namíchnutej chováním toho cucáka umaštěnýho, ale krotil jsem se, protože na úřadě jedině s maskou raněné srny, jinak daleko nedojdete. Koloušek zvedl svoji monstr prcinu a odběhl k jiné kolegyni zeptat se, jak zneplatnit doklad o pobytu v Česku, aby mohl vystavit novej – na novou adresu. Čekali jsme asi patnáct minut, než se jeho odulá tvářinka zjevila za sklem. Upocenou rukou odkudsi vytáhl novej blanket, narval ho do tiskárny z roku 1820 (fakt, model na levelu – 1000), načež z útrob vyjel tentýž blanket, jen přes něho jehličky udělaly čáry. Aha, zas ta tiskárna posraná, bezděčně zahlásil ouřada. Tvářil jsem se maximálně chápajícně, třebaže jsem si myslel svoje. Další čekání na další asistenci. Katja se mě mimo jiné ptala, co se furt děje, na co čekáme. Tak jsem jí hezky anglicky řekl, že na nic (řekl jsem to jadrně). To už byl kolega zpět a česky mi na anglickou větu odpověděl, že on za to nemůže. Začalo zuřivý razítkování (už vím, od čeho mají úředníci červený prsty), Katja napočítala 13 bouchnutí do papíru. Jednání skončilo, Katja nedostala zpátky pas (váhám, jestli smí někdo zabavit někomu pas, tuším, že nesmí…), byly jsme odesláni k jiné přepážce.

Po dalším čekání se nás ujala mladá kočena. Nepříjemná už při dobrý den. Beze slova začala mlátit do klávesnice, načež z ní vypadlo: A vy jste kdo? Slušně jsem odvětil, že jsem kolega z práce, toho času tlumočník. Tak vás poprosím o doklad!, štěkla na mě. Odmítl jsem s tím, že nejsem účastníkem řízení, a proto není potřeba, abych se prokazoval, neb nic od úřadu nežádám, nic nechci. Dámička chvíli pokračovala v týrání klávesnice a napětí mezi námi rostlo. Katja vycítila hutnou vlnu a ptala se, co se děje. Řekl jsem jí, že jsem byl požádám o svůj doklad. To Katja kroutila hlavou a anglicky mi řeka, že je to divný. Slečna protivná evidentně poslední anglické slovo (spíš celou větu) chytila a úkosem mě poučila, že mě z moci úřední vyzývá, abych se prokázal. Znovu jsem odmítl s tím, že nejsem účastníkem řízení, proto nemám povinnost se prokazovat (zdůraznil jsem, že pakliže není policistkou nebo jiným orgánem kompetentním k žádosti o ověření totožnosti, doklad jí nedám). Tím jsem asi definitivně zvedl hozenou rukavici, protože miláček kamsi volala a ptala se na GDPR a na to, jestli smí být přítomna úřednímu jednání třetí osoba. Jak mrskla se sluchátkem, vítězoslavně mi řekla: Buď se mi teď prokážete, aby mohla zde přítomná paní Katja udělit vaší osobě souhlas s tím, že smíte znát její soukromá data, nebo vás nechám vykázat. Katja znovu vycítila, že se něco děje. Slovo od slova jsem jí přeložil, oč jsem žádán. Začla se smát, že klidně souhlas podepíše, ačkoli není nic takovýho potřeba, že ani netrvá na tom, aby byl adresován výslovně mně. Přeložil jsem Katjin postoj paní úřední, ale ta furt trvala na mé občance. A to už jsem se dopálil. Řekl jsem jí, že její kolega nic takového nechtěl, a přesto byl Katjin požadavek vyřízen. Tím jsem úřednici malinko sebral vítr z plachet, ale nakonec mi suše řekla, že jak to dělá její kolega, ji nezajímá, že ona to chce mít podle pravidel, kdyby si náhodou někdo stěžoval (za slovem někdo jsem jasně pochopil sebe). Beze slova jsem položil doklad na desku stolu, mírně jsem se naklonil kupředu a velmi zřetelně ale tiše, cezeně mezi zuby, jsem paní řekl, že větší *** jsem za svých krásných 35 let neviděl a že jestli umí počítat, tak ať počítá s tím, že si její absolutní zvůli líbit nenechám, že na mně si na rozdíl od cizinců, co jí nerozumí, svoje komplexy léčit nebude. Ujistil jsem ji, že jestli nebudeme do 5 minut venku, tak chci mluvit s vedoucím, protože GDPR bude tou poslední věcí, která bude na pořadu dne. Děcka, nevěřili byste, ale fakt jsme byli za 3 minuty venku a ještě nám přibalila potvrzení, že jsme tam byli, dokonce na moji žádost připsala i čas, kdy jsme odešli. Jo, pokuta za pozdní ohlášení změny čísla pasu je až 10.000 Kč, Katja vyfásla 1500.

Co z toho plyne? Jsem rád, že dělám tam, kde dělám. Především ale! Ještě než jsme odešli od paní pokutovací, utrousil jsem (velmi nahlas), že zatímco všechno doposud bylo česky (od webu ministerstva až po formuláře a ústní jednání), složenku na zaplacení pokuty náš stát doplnil o anglické pokyny k platbě! Jakmile má člověk státu zaplatit, tak to najednou jde i anglicky, že???!!! To víte, očí na mě visely najednou tucty, ale fakt mě to dojalo. Jak jsem zvedal svůj zadek ze židle, tím nejsladším hlasem jsem poděkoval za ochotu a vinšoval hezkej den na účet někoho, kdo se bez pomoci našince sotva ubrání tomuhle nenažranýmu šlendriánu.

Česko je jak pevnost. Nikdo se s váma nikde nebaví. Nemluvíte-li česky, máte smůlu. Web sice částečně anglicky je, ale info na něm se čte těžko i rodilému v češtině. Úřad je oblepenej milionem pokynů a instrukcí, všechny komplet česky. Formuláře česky. Všechno česky! A to nejste na finančáku nebo evidenci vozidel! To jste sakra na cizineckým odboru v Praze, hlavním městě, kde pracuje mega hafo cizinců!!! Tam bych očekával plynulou znalost anglického jazyka na alespoň B2 úrovni jako podmínku! Ne, namísto toho tam sedí tupec, kterej se na všechno ptá kolegů, zpruzená paní super úřednice, která z moci úřední může prasknout, když si dovolíte říct ne, když si dovolíte nepřistoupit na šikanu a zbytečnosti. S tou občankou to nakonec vymyslela dobře, kdyby jí neporadili GDPR, těžko by mě k prokázání se donutila. A i tak, nakonec to nebyl GDPR souhlas ale obyč souhlas s předáním informací… Katja je EU občan, stejně jako vy nebo já. A i přesto jsme víc než půl dne strávili tím, že jsme jen ohlásili, že se přestěhovala. Nechci vědět, jak dlouho a na co čekají mimo EU lidi…

Jak jsme venku sedli a dali si rychlý kafe, omlouval se za nás Čechy, že nejsme všichni stejně blbí a nepřívětiví. Musím ale konstatovat, že když jsem kdysi v Brně pomáhal erasmus studentům nebo kolegům v bývalé firmě vyřizovat cizineckou agendu, pracovní a sociální věci, asistoval u lékařů… Všude to bylo stejný. Českej člověk prostě jak slyší cokoli jinýho než češtinu, přepne se do režimu: Já jsem Čech a kdo je víc a jestli se mnou chceš jednat, nauč se můj jazyk! Hnus tenhle přístup, zejména ve městech, do kterých my sami lákáme cizince za prací, protože tu práci nikdo dělat nechce, nebo na ni už nás Čechů není dost.
Světlou výjimkou byla pohotovost v Městské nemocnici Ostrava, kam jsem vezl kolegu z noční. Tamní lékařka sice mluvila nic moc anglicky, ale snažila se a nebyla nepříjemná jen proto, že někdo nemluví česky!

P.S. Stížnost na úřední chování psát nebudu, ačkoli Katja mi řekla, že ji klidně můžu jmenovat. Tuším, že jednak bych nic nevyřešil a druhak bych akorát tak byl tím, kdo tzv. dělá problémy… Je to smutný, ale i dnes bohužel tenhle hnusně povýšenej systém, kterej nejde obejít nebo minout, vyhrál! Je mi stydno, protože ve Finsku, odkud Katja pochází, mají tohle většinou online vyřízeno během cesty metrem, ve kterým mají všude LTE signál nebo wifi, zatímco my máme v Praze červeným inkoustem domatlanýho úředního šimla, kterej zapomněl, že je tu pro lidi.

P.P.S. Já jsem nepočítal štemple, ale dal jsem si tu námahu a sečetl čistý čas, v němž se skutečně děly úřední úkony. Vyšlo mi méně než 10 minut, do nichž počítám vše mimo čekání a dohadování o ničem. Tedy po osmé příchod, před jednou odchod, v tomto intervalu 10 minut kýžené činnosti. To je bratru 10 minut z téměř pěti hodin, což dává efektivitu limitně se blížící nule a čekárnu natřísklou zcela zbytečně až po strop… V oné čekárně působí obzvláště pikantně velké logo Charity České republiky, která nabízí tlumočnické služby, právní a jinou pomoc s jednáním na tomto pracovišti. No řekněte. Není to hezké? Charita, která musí pomáhat tam, kde to má dělat ochotný úředník… Chjo, chjo, chjo!

P.P.P.S. A abych si byl jistej, že nejsem potížísta, kterej kam se hne, má na krku vykázání z moci úřední, zeptal jsem se později v kanclu ostatních kolegů cizinců, jaký mají zkušenosti. Až na jednu výjimku (partner oné výjimky je policajt) jsem slyšel svůj dnešní příběh. Kulisy mírně jiné podle dne a ročního období, ale leitmotiv v libretu na jedno brdo. Chceš zabít den, přijít domů vymáčklej jak jebák a odkládat stěhování, svatbu – jakoukoli změnu čehokoli? Běž jednou jedinkrát do tohohle baráku!

P.P.P.P.S. Katju jsem objednal na změnu adresy v techničáku do Berouna, protože tam na mě byli milí. Tak snad budou stejně milí, až se tam potkají s angličtinou. Dám vědět. 😂😂😂

Reklamy

5 komentářů: „Státistán vol#1 – OAMP MV

  1. Ve světle oné (snad africké) tanečnice, co ji ve vlastní zemi údajně strýc znásilňoval, a ona utekla k nám, aby se zde – údajně již rok – bez přihlášení k pobytu či jakýchkoli dokladů (ale daně prý platí, hahaha) polonahá natřásala v plzeňském baru, tedy ve světle toho, že před pár dny ji chytili, dostala od soudce drobnou podmínku, žádné vyhoštění, prostě nic, a bez jakékoli identifikace v cizí zemi jedeme dál kočárem černým kolem bílých skal, tak ve světle toho je vše ostatní bohapustá šikana. Že zdravím Katju a taky se jí za ty burany omlouvám.
    Já zažila podobnou šikanu na stavebním úřadě, když jsme s přítelkyní rekonstruovaly domek. Pan úředník byl debil bez znalosti základů češtiny, komunikovali jsme pouze písemně, a jeho pokyny a rozkazy, které na nás vyštěkával mailem, byly nepochopitelné a tudíž těžko proveditelné. Dám příklad, klasiku: Pojďme jíst, děti! x Pojďme jíst děti!, o shodě podmětu s přísudkem ani nehovořím, to bylo na pěst. Okradl nás snad o půl roku a spoustu peněz tím, jak vymýšlel krávoviny a my musely luštit, co po nás vlastně chce. Pak jsme ho měly prvně potkat osobně, když k nám měl přijít na kolaudaci. Omluvila jsem se Zuzce, že má trpělivost je u konce a pokud to hovado plácne jedinou blbost, ohrozím celé naše bydlení, protože si na něj, včetně jeho tupé češtiny, budu stěžovat… Ráno v 9 k nám přišel vysoký, sympatický chlapec, samý úsměv, všechno nám podepsal, všechno pochválil, a …odkráčel nasírat další ubožáky. Jojo, svět (těch neschopných a negramotných) úředníků je bludiště, kde se člověk snadno ztratí a není mu pomoci.

    Liked by 1 osoba

  2. Osobně – ač nerada, musím oponovat. Každý, kdo mě zná ví, že jsem ten Poslední, kdo by se úředníků zastával. Naopak. Jenže – „Neznalost zákona neomlouvá“ – neplatí pouze u nás a nejen v EU. Info o povinnostech dostávají cizinci, a to z obou světových stran, už při vyřizování pobytu. Některé firmy pro svoje pracovníky tohle dokonce zařizují jako službu. A nepatří tam jen věci ohledně pasu, ale i možnost tlumočení a zastupování. (btw. na webu jsou formuláře v ruštině i angličtině; stejně jako koho můžou kontaktovat pro pomoc).
    Když si nebudete na úřednici stěžovat – těžko může člověk čekat, že se někde něco změní.
    Co se týče Vašeho – já jsem Čech … Jednací jazyk (nejen¨) kvůli mě v Dojčland nezměnili, a přesto se necítím dotčená.

    To se mi líbí

    1. Jolanko, to přece není potřeba, aby Česko ustupovalo cizincům a měnilo úřední jazyk. Bohatě by postačilo, kdyby úřady byly přívětivější, kdyby na nich, stejně jako třeba v tom Německu nebo Finsku, aspoň někdo mluvil anglicky – dnes v zásadě mezinárodním jazykem. Úplně by postačilo, kdyby ten kluk na OAMPu nebyl debil a neřešil to tak přezíravě ve stylu „já ti teď ukážu“. Víte, je to tak, že zejména Praha a Brno jsou plný IT lidí z ciziny. Jaksi bych předpokládal, že když mám ve městě 10.000+ zaměstnanců, co nepřijeli do země za češtinou, budu potřebovat posílit jednak zaměstnance na svým úřadu a taky budu potřebovat jazykový vybavení. Ne proto, že ustoupím v úředním jazyku, ale proto, abych svým lidem nepřidělával práci tím, že budou muset dokladovat překladatele v podobě kolegů a kamarádů. Kdyby fakt na tom OAMPu uměli anglicky, věřím, že by zkrátili jednací dobu na půl. Všechny papíry česky, jen vysvětlit co a proč cizinec podepisuje. Takhle jsem to zažil třeba v cizině. Mluvili se mmou anglicky, ale papíry byly v místním jazyce. Zvládl jsem to bez pomoci, proč by taky ne, když mi neházeli klacky pod nohy.

      Liked by 1 osoba

  3. :) Naše premisy se liší.
    Úřad, potažmo stát, tady Nemá XY zaměstnanců. Ti patří firmám, které se o ně tedy mohou postarat. Což některé dělají. Od přípravy podkladů/formulářů (zaměstnanec podepíše zastoupení) až po ev. doprovod. Když někam vyjíždím, zjistím si, co je třeba. Vždyť i jako občan mám povinnosti a termíny. btw. je zajímavé, že právě IT a příbuzné obory mají o tomhle nejmenší přehled.
    Co se zrovna, a nejen, Práglu týče – angličtina určitě není na cizinecké nejzastoupenějším jazykem.
    Úředník „zdobrévůletlumočník“ by ovšem při jakémkoli problému nesl odpovědnost, a to i hmotnou – proč by měl? (ofiko tlumočníci mají pojištění) Osobně – nikdy bych nepodepsala papír, který by mi někdo neznámý „převyprávěl“. Následky jdou vždy za mnou. Příkladů takové, z mého pohledu lehkovážnosti, by se, bohužel, našlo moc a moc.
    Ostatní – já zase věřím, že kdyby se lidé chovali tak jak mají – a jak jim umožňuje správní řád – stížnost s postupem, informovat nadřízené …“otravných“ úředníků by ubylo. Není to jednoduché, občas mám dojem, že je to jako boj s větrnými mlýny – ale snažím se.

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s