Pomalu si to začíná sedat. Cesty z busu do kopce už funím jen deset minut, v práci, zatím!, uklidňovačky, že nás se nic zlýho netýká (jako našeho týmu), doma s Mazlem super klid, byt v Ově vrácenej – díky drahá Maruško – a nebudeme nic platit, vyjma vyúčtování vody a tepla, Edgar zvládl dravou jízdu po D5 do zPlzně (tak jsem to tam slyšel, ze z Plzně…).

Včera jsem se viděl s kamarádem z Mostu, kterýho znám z Brna. Dřystali jsme do osmé, pak už jsem jel dom, bo se přikosilo. Den předtím a den před tím dnem jsem se rozhodl, že když už jsem se dostal až sem, začnu si plnit sny. Jakože opravdu plnit. A tak jsem sjel celej web a mohutně rozšířil svoji sbírku díla pana Skácela. Na účtě sice průvan, ale jsem hrdým majitelem krásných, a místy vzácných, tisků, další jdu zítra vyzvednout na poštu a další jsou na cestě. Stále jsem sice nesehnal třeba sbírku Dávné proso, ale to přijde.

Konám dobro. Jako ne jen teď a tady, konám ho obecně. Ve středu se Katja, moje nová kolegyně finská, zmínila, že na přepis, kam jdeme (opět spolu) v pondělí, asi bude potřebovat v zelené kartě novou adresu. Hrk, hned jsem měl adresu alijancky. Velice milá paní nám vše vysvětlila, vytiskla, poradila. Poslal jsem na ni moc hezkej mail jejímu šéfovi, kterej mi dojatě odpověděl, že za 30 let praxe nikdy nedostal kladnou odezvu. No, tak jsem ho odpanil pozitivním feedbackem. Katja má každopádně doklad o pojištění, dneska jsem ještě stáhnul a vzorově vyplnil formulář na dopravní referát MěÚ Beroun a hurá do toho. Pevně věřím, že tam bude ta milá dáma, která jednala onehdy se mnou.

img_0701-e1566582968897.jpg

Když mluvím o plnění si snů. Tak dlouho, ale opravdu roky, jsem toužil po knihovně. Nikoli ale po regálku na tři knížky. K.N.I.H.O.V.N.A. v mém pojetí by měla pojmout tak třicet metrů poezie a násobně více prózy. V novým bytě v pracovně/pokoji pro hosty mám předskokana, do kterýho jsem narval asi třetinu svýho fondu (jen beletrii), básničky mám v obyváku, chci na ně vidět. Pan Skácel dostal, samozřejmě, čestné místo. V tomtéž pokoji je nově konečně gauč/křeslo pro hosty. Puntíkovaný sofa vzalo před časem nenávratně za svý, novej malej gaučík se nedal rozložit. A tak jsem nelenil a na fejsu zakoupil od paní z Černýho mostu posezení na jednu dupku. Je sice pokapaný savem, ale za 1/4 cenu jsem ani nepípl. O to míň, že mi ho Katja dovezla až domů. V případě potřeby jedním tahem vykouzlím spaní pro jedno tělo, který bude hajat v objetí knih a obrazů.

Mazel dnes jel do Prahy za kámoškou na noc. Budou něco řešit, co lépe říkat z oka do oka. Jsem tak po dlouhé době sám doma. A jsem blaženej. Na balkoně s prádlem vonícím škrobenkou s příchutí levandule, s rulandou, zapadajícím sluncem, který mi stále dovoluje sedět tu jen v tričku a šortkách. Exupéry, Jeho Kočičí Výsost, slastně odpočívá na otománku pro hosty, večer mě čekají verše brněnskýho barda básnickýho, mobil vypnutej a emaily vyřízený. Jsem blaženej, protože konečně mám pocit, že to všechno, co jsem jako hořká amara na sílu přehltl, má konečně hmatatelnej dopad. Skácel dopadl do knihovny, Exi dopadl na ležink, ležink dopadl do pracovny, já jsem dopadl do klidu. Alespoň pro teď, pro dnešní večer. A za to su rád.

P.S. Konečně jsem dovybalil. Od paní Alex a jejího pana K. jsem při rozlučce v Ostravě dostal tohle tričko. Nebudu ho nosit, dám ho zarámovat. Další sen. Z dneška, kterej bude brzo skutečností. V pracovně hned vedle knihovny a naproti (nyní Exiho) lože. Kde jinde, no ni?! 😂

img_0716-1.jpg

Reklamy

2 komentáře: „Miš-maš máš, u Maxe dobrý

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s