Hodně rád čtu a knihy si klidně půjčím. O takový kousky se starám vzorně, pokud má výtisk přebal, hned ho schovávám, tělo knihy halím do papírovýho kabátku, dovnitř na první stranu si tužkou jemně vepíšu od koho a kdy jsem si kousek půjčil. No a tak se mi nestává, že bych zapomněl něco vrátit. O to víc jsem rád, že jsem konečně procitl z dlužnickýho spánku a jal se jeden restík uvést do pořádku.

V Brně jsme měli sousedy o patro výš, se kterýma se naši hodně přátelili. Oslovoval jsem je teto a strejdo, ačkoli rodina nejsme. No a tahle teta o patro výš mi půjčila Zdenu Frýbovou a její výtečnou sondu do lidských vztahů v prostředí výzkumnýho ústavu. Mohlo mi tehdy být tak deset, dvanáct… Myslím, že se po své knize i ptala, už si to nepamatuju. Později se (jsem) na výpůjčku zapomnělo, pak jsem se odstěhoval od našich a tím přestal být s tetou v kontatku. Pak jsem se odstěhoval z Brna úplně a teď znovu. Při každým stěhování si knížky řadím abecedně, ale nemusím je skládat jednu po druhé, pač si je šikovně kladu do krabic po blocích. Tak nějak si vysvětluju, že jsem na dlužnej kus beletrie nepřišel dřív. Až teď v Berouně, v bytě, ve kterým mám konečně pořádnou knihovnu. Rovnal jsem si hezunce hřbet za hřbetem, dělal si soupis, přidal svoje Ex Libris razítko tam, kde nebylo. A najednou mám v ruce Zdenu a hnulo se ve mně děcko.

A tak jsem letěl koupit novou Frýbovou, protože původní půjčená není ve stavu, ve kterým bych ji chtěl vrátit. Navrh přidávám krátkej vzkaz, poukázku na počteníčko dle chuti adresátky a jsem rád, že v knižním vesmíru zas nastala rovnováha. 😊😊😊

Reklamy

2 komentáře: „A vláda knih tvých zpět se k tobě navrátí

  1. Ahoj Maxi, pro majitelku knihy to muselo být milé překvapení 🙂
    My jsme s přítelkyní také tak trochu maniaci na knihy. Kdyby nám naše bytové a finanční poměry dovolily, měly bychom asi knihami obestavěný celý příbytek.
    Při stěhování – nejdřív do dočasné garsonky, pak znovu do domečku – jsme ale zjistily, že stěhovat metráky knih v jednom nebo dvou lidech je poněkud otravné a zařekly se, že další knihy už prostě přibývat nebudou!
    A sotva jsme to dořekly, tak já jsem NUTNĚ potřebovala jednu praktickou knihu, a to Příběh opravdové vášně. Což je o marmeládkách, a je to bichle 🙂 A přestože jsme se před pár lety začlenily v Praze do knihovny a poctivě a často si půjčujeme, stejně se k nám nějaká ta mrška škvírou – asi v podlaze – vnutí.
    Nafotila jsem naši knihovnu, mám to na svém blogu.
    Omlouvám se za mírný bordýlek, já totiž maluju obrázky a dosušit je musím dát tam, kam nemůžou kočky, takže vršky knih jsou ideální. No a časem tu knihovnu zanesu i jiným bordýlkem 🙂
    Jo, a díky za tip, Frýbovou miluju, a tuhle jsem snad vážně nečetla.

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s