Listopad můžu už dnes považovat za měsíc minulosti, neboť je 1. prosince. První adventní neděle letošního šílenství zvaného Vánoce.

Listopad nebyl fajn pro nás dva. Drobné záblesky radosti se topily v nervozitě, stresu, rozchodu, hledání nové rovnováhy a prioritizaci vlastního jsoucna. Jak by se řeklo u nás na fakultě: Prošel jsem autobiografickou ontologickou diskurzivní katarzí. Po silným třesku a odloučení jsme to zvládli. A jsem za to rád. Díky, Poklade!

Listopad byl taky super. V práci se mi daří. Ke své práci na jednom zákazníkovi jsem dostal jinou práci na zákazníkovi jiným. To víte, nervák od kosti, chtěl jsem s tím několikrát praštit, bo volnější procesní pravidla nejsou ničím, na co bych byl zvyklej. Ale ustaluje se to, první roli mám zažitou, druhou absorbuju. Zákazník, tzv. counterpart – člověk ve stejné roli na straně zákazníka, mi na konferencích opakovaně skládá poklony, reporty se zelenají. Takže to patrně dělám dobře a jen vnitřní potřeba být super dobrej mi nedovoluje polevit v úsilí. Nebo su jednoduše pako a zbytečně se stresuju.

S kolegy z Prahy jsme byli na služebce v Dánsku, ve městě Aarhus (pozor, čteme órhus). Druhé největší dánské město ve formátu Ostravy. Jen v Aarhusu nemají tolika průmyslu a smradu a je tam podstatně dráž. Jedno pivo za 65 DKK (což je v kurzu 1:3,5), večeře za 690 DKK a tak. Byli jsme přímo v centrále zákazníka, kolegyně, která schvaluje mnou posílané cenové návrhy, byla ohromná. Nikdy jsem nezažil, aby si zákazník sypal popel na hlavu, že přehlédl mail, zapomněl odpovědět nebo něco. O to větší důvěru mám, že s touto dámou se domluvím, kdyby nevím co. V Aarhusu jsme se viděli taky osobně se šéfkou celé divize, ve které pracuju. Super milá dáma, vlídná, vstřícná. Skoro mě dojalo, když říkala přede všema, že je ráda, že nás v Praze má, že ji těší, jak se staráme s kolegyní o to, aby všechno běželo a fungovalo. No, v práci dobrý! Hodně dobrý! Firmě se taky povedlo uzavřít pár smluv s novými zákazníky, s dalšími stávajícími jsme pár smluv prodloužili nebo rozšířili. Zdá se, že v létě oznámená finanční situace se pozvolna stává situací stabilní. Taky akcie nám hodně povyskočily. Moc bych si to přál, protože v téhle firmě vládne klid a lidskost, třebaže stále děláme v tvrdým poli byznysu a musíme vydělávat euráče jako všichni ostatní.

Listopad byl ve znamení univerzitního úsilí. Psal jsem, a stále píšu, rešerše, eseje, články a tak podobně. Občas je to na nervy, když přijdu unavenej domů a musím si znovu sednout k počítači, nastudovat hromadu textu a z něho utkat něco, co si troufnu odevzdat. Zvládl jsem ale velkou část, zbývá mi esej na téma Kybernetika a umění, ve které chci psát o algoritmickým umění, pak musím dopsat článek, ve kterým sestavuju metodickej pokyn pro pracovníky v sociálních službách pro seniory, pomocí kterýho budou moci vzdělávat svoje klienty na poli emailu a webu. No a pak ještě jedna esej, kterou dostaneme zadanou příští týden, jak skončí blok přednášek, kvůli kterým jsem přijel do Brna.

bricolagefractal-art-979327_960_720IcWZq0hfZ8PTFEq

Listopad byl měsícem potkávání se. V Brně jsem po letech byl na obědě s bývalou kolegyní a její rodinou, bylo to, jak kdybychom se viděli včera. Viděl jsem se též s nevlastní sestřenkou brněnskou. Asi po deseti letech… No a pak samozřejmě Martička a můj prima neslyšící kamarád. S ním jsme vymetli bary jak za mlada.

Listopad je za námi. Doma klidněji, v práci výtečně, ve škole stíhám. Vevnitř jsem furt krapínek zraněnej, ale hojí se to.

Děkuji svým přátelům, snad Vás vyjmenuju všechny, děti moje: Daně, Mojmírovi, Martičce, Miluš, Romanovi, Alex, Pájovi a mnohým dalším. Je moc fajn vědět, že tu jsme pro sebe nejen, když se smějeme u piva. A vemte jed na to, že já nikdy na podanou ruku nezapomínám!

Všem díky a jsem zpět.

Váš

Max

cropped-img-0484.jpg

P.S. V Aarhusu mají na přechodech místo zelenýho a červenýho panáčka vikingy! Hustý totok!

P.P.S. Dost mě mrzelo, když jsem od kolegů v Dánsku slyšel, že Česko je pro ně zemí piva. O ničem jiným nevěděli, jen to, že máme dobrý a levný pivo. Jako jo, je pravda, že dvanáctku za euro těžko někde jinde koupíte, ale i tak. Taková pověst mi nepřijde z nejlepších. Je ale fakt, že když jsme se bavili o tradičních dánských věcech a dostali jsme ochutnat obdobu našich Hašlerek, nedalo mi to, abych neposlal do Aarhusu zásilku našich bonbónů a Becherovku. Su zvědavý na reakce, jak budou chutnat, bo mě moc dánský kokino nejelo a jejich likér podobnej anýzovce taky ne. Zato ryby mají výtečný. A to říkám já, nepojídač mořských potvor… 🤗

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s