Takže cože jako?! Praha, matka měst, Praga mater urbium, stověžatá krasavice, jejíž sláva hvězd se dotýká. Město, ve kterým si lidí plní sny, ve kterým se nemožné děje přes noc a zázraky na počkání. Tak přesně v tomhle městě hledám azyl, nikoli dočasný jako v předchozím blogu. Inzerátů na webu jsou tři psí kožichy. A stejně tolik blech mezi nima.

Zrovna včera jsem jel přes celý město po práci mrknout na tutovku: 2+kk na Praze 9, na metru, cena skvostná. Sice krvavá provize realitce, ale za hezkej byt v milé lokalitě jsem byl ochoten pustit žilou. Anoncovaný světlý byt, v němž je mimo velké vestavěné skříně také postel a základní nábytek, se v příšeří půlšesté večer vyloupl do prázdnýho kvartýru, studenýho severního pokoje s kk, vedle kterýho se tísnila ložnička velikosti poštovní známky. Ano, vestavěná skříň se konala, avšak my chlapci dvoumetroví bychom si při otočce z boku na bok v pelíšku zlomili čerstvě nalakovaný nehty na nožce. Paní realitní, velmi udržovaná padesátnice, přeskočila úvodní formality a šla rovnou k věci: 30.000 korun kauce, nájem a nájem dopředu a provize 14.000. To máme bratru slušný auto, který doveze a odveze zrovna tak spolehlivě nábytek z IKEA jako mě do práce. Jo. A žádný zvířata a párty! Pan majitel si nepřeje…

Minulej týden ještě lepší zážitek. Na Praze 5, ve Zbraslavi, podle popisu byste čekali skoro hotelový apartmán. Podlahové topení, vše nové, 2+kk, možnost využít přilehlou zahradu ke grilování či letní oslavě. Jak jsem se měl sejít s Laurou, abych si poplakal, zamáčkl jsem slzu a zkoušku z metod a technik výzkumu pro magistry o půl čtvrté v Brně jsem napsal rychlostí světla, abych před půl sedmou vyzvedl Mojmíra u Prahy a s ním letěl za paní majitelovou. Výborná dopravní dostupnost se ukázala dosti nadnesená, neboť dům, ve kterým byt je, se nachází v poslední zatáčce Prahy před Aljaškou, zastávka MHD u domu sice je, ale autobus tam jezdí v lichá úterý třináctého měsíce přestupného roku. Parkování na pozemku se konalo, jen jsem se bál, aby Edgar přes muldy dokázal přenést svoje italské tělo a nás dva v něm. Byteček údajně 45 m2 narvali majitelé do garáže či sklepa. Původně vjezdová vrata jsou vkusně nahrazena mléčným sklem, které propouští difúzní světlo, takže ideál pro lidi s alergií na slunce. Pidi předsíňka oddělující luxferami zbytek bytu nás vcucla do víru dění. Koupelna hezučká, jen pračku bych musel mít z domečku pro panenky. Pokoj s kk se konal taky. Vpravo kuchyně, do níž se dospělej chlap postaví a vedle něho se už neprotáhne ani myš. No a zlatý hřeb prohlídky: ložnice. Tak ta je libová. Přibližně čtvercová místnost protilehle od vstupu, kterou v zadní části u stropu zkrášluje jakási trubka omotaná záclonou (asi nebesa nad budoucí postelí). Paní bytná se nebála si říct o 16.000 s tím, že co se nevejde do bytu, můžu po dohodě narvat do kůlny. Ano, to každej chce, mít půlku svých věcí v kůlně, zrovna tam, kde jsou brambory a starej nábytek.

396118_451964144834867_385690543_n.jpg

V pořadí druhej byt, kterej jsem viděl, se mi líbí. Na Praze 8, v místech, která znám z dřívějška, která mám rád. Panelákov jak sviňa, parkování se řeší tak, že se neřeší, spojení do města nikoli hladké, přesto stále možné, neb tam jezdí i noční linka. Barák zvící hory betonu do výšky Burdž Chalífa se nakonec dá vydržet. V domě i kolem něho čisto. Byt tak akorát pro prima žití, malej obyvák s gaučem, kuchyně a ložnice s postelí a skříní. Dva balkony s tunou místa na Maxovy krámy. Současní nájemníci fajni lidi se psem a malým synem. Ve středu mi mají dát vědět, jak se paní majitelová rozhodla. Tuze moc si přeju, aby tohle vyšlo!

Děcka, su pryč druhej týden, věci v krabicích a taškách, točím čtyři trička, dvoje gatě, dva svetry a čtvery ponožky. Někdy propadám malomyšlenkářství, někdy mám pocit, že to snad není pravda. A třeba teď mám hlad, tak se půjdu nasnídat. A pak kafe a cigo. Takže plán mám.

P.S. Furt čekám na výsledek té zkoušky, co jsem ji v rychlosti spáchal v pátek, bo jestli tam není E, budu muset znovu a bylo by vhodné se přihlásit. A to vůbec nemluvím o jiné zkoušce, kterou jsem psal v předtermínu už v prosinci. Vyučující se taky nevyjádřil a zítra je druhej termín…

2 komentáře: „Realitní pábení

  1. Zivoot jde dal a kdo vi co ceka za hodinu ci za tyden na kazdeho z nas…. ;-) jednou jsi nahore jednou dole, ale bez tohoo by si nikdo nevazil toho ostatniho co za to stoji. Drz se.

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s