Začnu smutnou zprávou. Vloni v květnu jsem napsal blog Jinam. V rodině se roznemohl tchán. Včera ráno odešel. Doma, ve své posteli. Naše vztahy byly velmi formální, spíše zdvořilostní. Dokonce jsem se s ním jednou pustil do sporu stran čehosi, co dnes, nejen proto, že už tu není, postrádá valné hodnoty. Myslím, spíše věřím, že ačkoli tchán možná chtěl jiného zeťáka, bral mě svým způsobem takového, jaký jsem. Minimálně mě vzal na vědomí. A to je jedině dobře. Včera jsem se za něho přimlouval, aby došel tam, kde mu bude dobře. Tak, sbohem. 🕊

Dnes je to třetí týden. Třetí neděle, kterou netrávím v Berouně. Věci se pozvolna uklidňují, nabírám rovnováhu, sbírám síly do budoucnosti, na kterou se začínám moc těšit. Měl bych se učit, ale místo toho sjíždím eshopy a probírám, co si pořídím do novýho bytu. Pokukuju po knihovně, tentokrát bude bílá. Už brzy nastane nové, v pořadí již ani nevím kolikáté, hnízdění. Nemůžu se dočkat, až si na svých pár metrech vytvořím karmickou chýši prostou všeho, co mi není libé. Obklopím se nočním tichem, ve kterým jsem v Ostravě psávával svoje blogy, tichounkou hudbou pianina a měkkým povlečením. Cítím se podobně jako kdysi, před hafo roky, když jsem ve svým prvním brněnským bytě poslouchával Jedna plus jedna v rádiu. Byl jsem tehdy blaženej. Ready Kirken dneska dávno už nefrčí, ale i tak mám tenhle song stále v hlavě.

Kolegyně Katja, když jsem jí líčil novej byt, se hned nabídla, že je plně k dispozici. Opatrně jsem svolil, ale vnitřně bych rád, abych si tohle celý vybojoval sám. Jsou to programy, o kterých jsem mluvil s Martičkou. Programy, který jsou v každým z nás hluboko vnořený, zapsaný do paměti, kterou nelze smazat, přepsat, neposlechnout. V mojí niterné paměti je instrukce: Spoléhej jedině sám na sebe! Pokud všechno půjde tak, jak to mám organizované, stane se ze mě pondělí poté Pražák. Jak jsem se tomuto stavu zuby nehty snažil vyhnout, teď není čas na hrdinství. A pak klasika: nová občanka, změnit techničák a dalším desítkám stran oznámit změnu. V tomhle mám praxi a seznam z loňskýho července mám taky schovanej, tak jen v doporučených dopisech přepíšu adresu a datum. 👍

Tři neděle, co jsem v meziprostoru, všechny pomíjivosti narvaný na hromadě v garáži, oblečení vprostřed pokoje, kterej okupuju, já v roli hosta, kterej už dávno přesáhl příslovečné tři dny, po kterých stejně jako ryba začíná být cítit od hlavy. Tři neděle, během kterých se mi program: Spoléhej sám na sebe! potvrdil i s matematickým důkazem správnosti. 💯

Dneska jsem ale krom poflakovaní se mezi učením stihl pobavit Danu. Dělala Míša řezy, došly suroviny. A tak jsem se chopil psaní nákupního seznamu:

kakajo (2)

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s