Můj kartáček ode dneška není cizinec. Ode dneška má svůj kelímek spolu s pastou a dalšími hygienickými proprietami.

Děcka! Je ze mě Pražák! Chápete to? Brněnskej bard, Ostravskej dřystal, Skácelem prorostlej, Ostravicí kropenej,  boha! Dneska jsme s Danou a Mojmírem žduchli moji saky paky do kéru v Práglu, zítra fičím na ouřad zpečetit novou kapitolu do občanky a dalších míst… Su jakejsi nesvůj, jakejsi vzdálenej všemu, co mě těší, bo řeka, která dala jméno mýmu druhýmu domovu, teče sakra daleko, bo břehy Svratky, kam chodívala denně, jsou sice o něco blíž, ale furt mega daleko. Navíc jsem tu sám, v bytě kdesi v sedmnácti podlažích, jeden z mnoha, jeden z malýho města ve městě, jeden sám, svůj, po svým.

Su za to všechno rád, protože ležím na matraci, kterou jsem si vypral a na které je další, nová, tenká, matrace. Ležím ve voňavým, levandulí a zítřkem vonící loži. Není tu ani Mazel, ani Exupéry, ani Meggie ani nikdo jinej, jsem tu jen já. Mám po boku lampičku, umytou lednici a koupelnu a záchod a nakoupeno základně, to jsem stihl. Je tu internet, takže home office zítra zvládnu, jen co vyříznu tu změnu adresy.

Děcka. Musím a moc rád v těchto místech tisícerekrát poděkovat Daně a Mojmírovi, kteří se mě ujali v době, kdy se ke mně všechno otočilo pokakaným dopředu. Jsou to titíž lidi, co nás stěhovali z Ostravy do Berouna, titíž lidi, kteří mě mají rádi, třebaže znají moje tajemství a slabosti. Kéž bych jen mohl kdy alespoň srovnat účet na čistou nulu… ❤️😘🍀

No. Takže dost rozjímání. Čistě racionálně se neděje nic extra. Byt je super, všechno, krom pár frcků a tapiserie Michalangela, kterou mám ode dne 0, je doma. Zítra to dořeším papírově, pak poslat dopisy na správná místa, v úterý měsíční hovor s Nadřízenou, příští týden snad budu ready na poslední zkoušku. Dneska jsem dostal další áčko z kurátorství…

Věci se dějí tak, jak se dít mají. Su v novým, su tu rád, moc se těším, jak si poladím místa pro noční rozjímaní, jak si tu vytvořím filo-ezo komnaty, v nichž se vrátím ke svým kontemplujícím textům.

To ale až zítra, pozítří, jindy. Dnes poslední panák kávovýho rumu, kterej byl a akci, pověsit prádlo, aby do rána uschlo, dopsat tento blog a hají. Bo, co se v novým bytě první noc zdá, to se prej stane. Tak se nemůžu dočkat!

P.S. Že prej moje poslední blogy jsou smutný a nadějný v jednom, to mi říkala kámoška z Ovy, co jsem s ní včera hodinu dřystal. Tak vězte, že v dupě su fest, ale není čas na slzy a hrdinství, teď jedu na bazál, v režimu „je to v ISu zelený, tak cajk.“ Další prostě přijde, tak či tak. 🙏🕊

1 komentář: „Kartáček našinec

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s