Jak jsem napsal, tak jsem taky dnes učinil. Cestou z práce jsem si vyzvedl zbrusu novou sadu skvostných příborů a hrnců, díky mami, a doma jsem silně protřídil svoje kuchyňské načiní. Až mi bylo líto vyhazovat použitelný kusy. Tak jsem je nehodil rovnou do kontyšu, ale položil vedle, třeba někomu ještě poslouží. Krom hrnců jsem se zbavil hromady dalšího harampádí, že mám najednou místa v lince na tančení. Hlavně ale, povedlo se mi vybalit drtivou většinu krabic, takže obyvák je už docela obyvatelnej. Během večera mi přišlo několik avíz, že dopravce bude brzy doručovat regály a skříňky, který jsem si objednal. Poprvé v Lidl eshopu, tak jsem zvědavej. Všechno v bílé, bo kdo má furt hlídat prach…

Že ale píšu tisíceré díky… Ráno jsem jel poprvé do práce z novýho bydla mhd. Nejdřív busem, pak metrem. Cestou jsem mimoděk pozoroval lidi. Tu spolucestující s tikem v obličeji, o kousek dál si paní kousala pusu zevnitř, vedle mě si chlapec dral kůžičku kolem nehtů, člověk stojící opodál nervózně těkal očima, jak kdyby se mu chtělo hodně na velkou (možná chtělo, neptal jsem se). Cestou zpátky jsem si taky všímal ruchu. Podobný výjevy drobných i větších starostí nešly přehlédnout. A tu do mě vstoupil ledový klid, bohorovná jistota, že se mi nic zásadního neděje, že třebaže jsem pár chvil strávil s žaludečním nechutenstvím, spát mi nešlo, otázky se valily, aniž by přicházely odpovědi, že i přesto přes všechno jsem si uchoval duševní rovnováhu, jakkoli byla pod tlakem.

V práci jsem dnes měl hovor s Nadřízenou. Milá půlhodinka, během které nepadla žádná výtka. Byl jsem pochválen. Přemýšlel jsem posléze, že mi paradoxně stres v soukromém životě a press, kterýmu jsem čelil, pomohly překonat nesnáze s novým zákazníkem, kterýho jsem chtěl dvakrát poslat do míst, kam slunce nesvítí. Pamatuju si na konferenční hovor, před nímž se mi navalovalo na zvracení z prádzných útrob a hromady kafe a cigaret, ale kterej jsem dal, jak kdyby se nechumelilo, ještě jsem v rámci byznysu vtipkoval. Zvláštní pozorovat synergii mezi stresem a výkonem, které jsem živým důkazem.

Dnes už jdu spát, abych zas ráno desetkrát típl patnáctej budík. Už vím, že na bus to mám dvě minuty, na metro pak pár kroků a že odpoledne potřebuji koupit cukr, pepř a pár dalších poživatin.

1 komentář: „Tisíceré díky

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s