Jako jo, su fakt chlapec z menšího města. Minulej týden a tento jsem se o něco víc osmělil a vydal jsem se sám samotinkej na cesty po Praze. Cílem byla vždycky hospoda, tu s kamarádem ze Šumavy, jinde zas s Pražákama. A jakože pardon, ale mazec totok!

To takhle jedu krtkem, už aspoň vím, kterej směr je kam (jakože Černej most na sever, Zličín na západ a tak), ale stane se, že ve spěchu a valen davem hópnu do soupravy v opačným garde. Celej blaženej, že jsem dokázal svoje ostatky dovalit do vagónu, se ve mně hne děcko pokaždý, když na displayi u stropu vidím zastávku následující, ale ne tu, kterou jsem chtěl. Takže curyk, vylézt na refýž a chmatem chvatem opáčko tam, odkud jsem vyjel. 🚇🚊

No. A takhle se po asi týdnu dopravím z práce na Anděl, tj. žlutou linkou směrem na sever, abych si vybral z jednoho z tisíce výlezů zrovna ten, kterej mě dosmýká na protilehlou stranu rozložité stanice. Paniku krotím aplikací mapy.cz, bez které bych nemohl vůbec existovat. Po jednom cigu a mnoha jadrnostech stojím na perónu šalin, dokonce na správné straně, abych nastoupil namísto do sedmičky na Albertov do pětky kamsi do Chomutova. V rytmu super muziky si poklepávám nožkou a chválím sám sebe, jakejže místňák ze mě už je, když v tom se dopočítám páté zástavky, vylezu a ocitnu se kde? Ano, děti, ano. Zas kdesi jinde! To mi volá Dana a ten kámoš šumavskej, jenže já nutně musím mrknout do mapy a na IDOS, abych zas našel, jak dál.

Trasy-metra

Inu. Zkrátím to. Normální člověk jede Stodůlky- Albertov tak půl hodiny, včetně pauzy na záchod a splknutí s kámoškou, já jsem se již po dvou hodinách vypotácel kdesi v Nuslích, odkama jsem přesně podle navigace pro auta (jo, bo mapy.cz navigují pěšo blbě) dofuněl do knajpy U Olmerů. Parádní podnik, bezva atmoška a ceny ostravské s lehunkým přídavkem Prahy. Další stah porodní ovšem nastal, když jsem asi po čtyřech pivech naznal, že je čas jet domů. No a protože jsem Max maxovatej, tak samozřejmě nebydlím blízko práce, kolem které to znám. Kdepak. Bydlím na opačné straně města, nedaleko šaškecu. Jojo. Noční dopravní odysea skončila po další téměř dvouhodinovce a byl jsem rád, že jsem zapadl do betle a mohl se probudit až ráno.

Co z toho všeho plyne? Vlastně jen to, že mobilní telefon a pevné nervy a trpěliví přátelé jsou základními premisami ku životu pražskému.

P.S. Asi teď chápete, jak jsem zas měl stres, když mi Edgar blikal diskošku, že se mu nelíbí tlak v pneumatikách, že odmítá zapnout stabilizaci podvozku a asistenta rozjezdu do kopce. To by totiž znamenalo sice tam autim, ale zpátky a pak pro Edgara sockou, což je pro změnu kdesi na Praze 4, tedy obráceně od práce i bydla. Tak či tak, su rád, bo se aspoň nenudím a mohu slavit drobná vítězství opravdu denně. 🙏🎉

1 komentář: „Šmodrchal na entou

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s