Název dnešního blogu vznikl spontánně na peronu metra cestou z roboty do Kobylis. Bylo to včera odpoledne, bavili jsme se o ranní milé příhodě s krásně upravenou dámou v letech, která se mě na Florenci ve spojovací chodbě z céčka na béčko ptala, jestli jde správně na metro do Zličína.

Ona dáma byla ve věku mojí babičky, které bylo devadesát, a snažila se navázat kontakt s mnoha kolemjdoucími přede mnou. Stála v krčku pod eskalátory, nebylo možné ji nevidět, neb na sobě měla křičivě rudý kabát, na sněhově bílých vlasech rozložitý černý klobouk a na fazoně velkou třpytivou brož ve tvaru lilie. Jak si většinu cest metrem krátím poslechem, mám času pozorovat okolí habakuk. Tato madam mě upoutala už když jsem sjížděl dolů. Možná, že jsem si její pozornost přivolal, protože jsem obdivoval, jak šik a glamour vypadala. Několik posledních metrů před koncem jezdících schodů už jsme spolu mluvili očima, vytahoval jsem sluchátka a rukou jí pokynul, abychom ustoupili poněkud stranou proudu lidí. Zvedla hlavu a pod krempou se vylouply dvě modré oči. Paní se mi úslužně omlouvala, že zdržuje, že jistě pospíchám.

Madam: Dobré ráno, mladý muži. Byl byste tak laskav…, který vlak jede na Zličín, je to ten žlutý?
Max: Dobré ráno. Doprovodím Vás? (až nábožně jsem si dal záležet na výslovnosti slova Vás).

Naše kratinká konverzace mi nabídla, abych červené babičce nabídl rámě a udělal jí společníka skrze spojovací tunel, po schodech dolů a dovedl ji na správné nástupiště. S úzkostlivou snahou nejít příliš rychle, aby mi stíhala, ale ani příliš pomalu, abych ji neuvedl do rozpaků, jsem měl paní po pravém boku tak, jak káže etiketa, a až oslavně jsem kráčel pyšný, že si zrovna tato žena vybrala zrovna mě, abych jí ukázal správnou cestu. Potěšilo mě to a ani jsem neměl strach, že zas nastoupíme do vlaku na opačnou stranu, protože Florenc znám dobře.

Když jsme sešli ze schodů do prostoru metra, velmi mírným náznakem jsem paní vymanil ze svého rámě, nepatrně se uklonil a poděkoval za společnost. Vůbec nevím, proč jsem to udělal, protože celá ta akce dohromady trvala asi tři minuty a dotyčnou sotva kdy potkám znovu. Nějak mi ale odkudsi znělo, že mám být nejzdvořilejší, jak jen dovedu. Paní se měkce usmála, hlavu už ale nezvedla, viděl jsem zpod klobouku vlídný úsměv a sotva zřetelné děkuji. Nastoupil jsem do vagonu, paní něco lovila v kabelce.

pexels-photo-1592948

Pražák ze mě ještě není. Sice se den za dnem učím názvy míst, méně se ztrácím a získávám tak na jistotě, stále mě ale tohle město neovanulo svým pelem. Slušňákem jsem ale jaksi od vždycky, díky mami.

Nemyslím si, že by nás v Praze nebylo takových slušňáků víc, jak se o Praze říká, že by fakt tenhle štatl obývali jen samí neotesanci. Lidi tu sice o něco víc spěchají a hledí do sebe místo kolem sebe, ale zažil jsem i světlé okamžiky prosté lidské blízkosti. Zrovna dneska ráno paní učitelka s asi dvaceti ratolestmi ze školky nastoupila do metra na Pankráci. Marně se pedagožka snažila stádečko udržet kompaktní, sotva se zavřely dveře, děcka byly po celým vagónu. Ani nevím, jakým zázrakem, ale mladej kluk v jedné částí a holčina v opačné, oba zoufalé pančelce nahnali děti zpátky doprostřed, že stály skoro vzorně a na boty mi šláply asi jen stokrát.

Dneska po práci fičím na bus a do Brniska, zítra první den druhého semestru prvního ročníku magistra. Ani jsem, myslím, nepoznamenal, že v prvním semestru jsem všechno dal, vyjma jednoho předmětu, který si zapíšu znovu příští rok, a jednoho, pro který jsem odmítl potřetí přepisovat esej. Vyučujícímu jsem tehdy napsal jako správnej slušňák velmi zdvořilý ale jasný email, že pakliže jeho výtky, které vedly dvakrát k hodnoceni F (jako fail, jako bohužel) neupřesní tak, abych věděl, co po mně chce, nehodlám se dál zabývat uměním a kybernetikou. Ještě jsem panu přednášejícímu poradil, že pakliže mi neposkytne jasné instrukce, může mi zrovna dát F potřetí. Hned poté jsem požádal, abych nemusel tento předmět v dalším semestru absolvovat, čemuž bylo promptně vyhověno, protože je to předmět volitelný.

1 komentář: „Maxák – pražák slušňák

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s