Dneska je to klidnější. Zvládli jsme se zákazníkem drsnej úkol – nastavit, aby jim připojení z domova běželo hladce i pro stovky zaměstnanců. Dělali jsme na tom od minulýho týdne a je pravda, že jsme to mohli zvládnout rychleji, ovšem řada lidí má nemocenskou, hlídají děti, není jim dobře po duši a tak. Platí to nejen pro kolegy z Česka ale rovněž pro kolegy z Dánska. Situace se už malinko zlepšuje, protože kolegové v Číně se postupně vracejí do kanceláře.

My v Česku jsme doma už řadu dní a nikdo netuší, kdy se budeme moci vrátit. Řeknu vám, na jednu stranu si uvědomuji, jaký štěstí mám(e), že můžu(eme) pracovat z domova. Člověk věci neznalý by řekl, že pohodička, ráno v pyžámku kafíčko, zapnout si počítač a jedeme. Není všechno tak skvělý, jak se na první pohled zdá. Přiznám se, že jsem si musel vytvořit v hlavě jízdní řád. Věci samozřejmý, který běžně provozuji automaticky, si nyní musím psát do poznámek a upomínek, abych se jim věnoval. Tak třeba pít vodu. V práci udělám dva litry za pracovní dobu, mám na to lahev, kterou vím, že musím do oběda otočit jednou a do páté podruhé. Nebo jídlo. Ráno snídám až v práci, cestou si u metra koupím jogurt a rohlík. Pak kafe, cigo, mám takovej svůj ranní rituál. Přijdu do kanclu, zapnu se, projedu maily, pozdravím se s osazenstvem a pak hned utíkám do své rutiny. Jenže doma? Doma se probudím, tento týden už nikoli sám od sebe o půl osmé ale zuby nehty s budíkem po osmé, spolknu prášek na tlak, zaliju kafe horkou vodou (včera jsem si koupil vita kávu, bo mi ranní nášup kofeinu nedělá dobře na hercnu), na balkyšu dvě špinky a už je akorát tak čas na první ranní hovor přes skype. A tak to jede až do oběda, kterej ale nemám kde koupit, takže se chrtím u plotny, abych uvařil čočku na kyselo (tu já tuze tuze rád), zelnou polívku nebo jen v cuku letu pokrájel ledovej salát, rajčata a mocarelu. Odpo, tak do dvou, trochu oddech, pač všichni tráví právě přijaté živiny, abych se do cirka pěti zas ocitl v meziprostorovém kontinuu, ze kterého je úniku jen v případě akutní potřeby močit. V pondělí, středu a v pátek míváme týmový skype hovor, je tam tak 30 lidí, Nadřízená se zajímá, jestli všechno máme, jestli jsme v pořádku a tak. Jakkoli je moje Šéfka mladší než já, vyvolává ve mně její zájem až mateřskou něhu, protože si nepamatuju, že by se mě kdy manažer ptal, jesti jsem v pohodě.

Takže home office, lidově homáč. To je dobrá věc, když vás škrábe v krku a nevíte, zda to bude na dva dny nebo dva týdny. Nejdéle jsem pracoval soustavně z domu tři týdny, to bylo tehdy, když jsem se přesouval do Ostravy. V tehdejší firmě byl homáč samozřejmostí, ale hodně záleželo na konkrétním manažerovi, jak věřil svému týmu. Pamatuju si, že úplně první práci z domu, někdy v roce 2009, jsem musel zdůvodňovat. Dnes stačí jen poslat Šéfce pozvánku do kalendáře, kterou když potvrdí, je hotovo. No jo. Jenže teď o nic nežádám(e), teď jsem (jsme) doma na highly recommended to stay home (silně doporučeném zůstání doma). Jak jsem místy ráno proklínal hnusnej autobus z Berouna do Prahy, pač v něm lidi smrkali a vůbec to bylo eklhaft, tak teď bych se vyburcoval snad i o hodinu dřívejším spojem. Když máte barák a zahradu, asi je to jednodušší, když žijete na nižších desítkách metrů čtverečních, který navíc vídáte 24 hodin ze dne, tak se občas stává, že si na balkoně představujete, že nekoukáte na větrem rozfoukanej bordel u popelnic, že kolem vašeho domů nehoukají nonstop záchranky, že se nehádají sousedi nebo že ten prach, co se shlukuje do cucků pod topením a za dveřma, není váš. S hrnkem vita kafe a cigem v koutku v ranním chladu nastavíte svoji nocí pomuchlanou tvář opatrným paprskům slunce, zavřete oči a rázem jsou hluky příbojem moře, plastovej odpad kolem kontejnerů korálovými útesy a váš balkon visutou terasou nad divukrásnou scenérií. Jedině škoda, že musíte po chvíli oči zas otevřít a odklepnout do popelníku. Práce z domova se jaksi stala zlatou klecí. A to, prosím pěkně, nemám děti a nemusím tak vymýšlet program ještě jim. Nemusím přemýšlet, co jim dám k obědu, jak a kdy budeme dělat úkoly ze školy tak, abych do toho ještě stihl úkoly svoje. No, klobouk dolů! Smekám a držím pěsti, to je štěstí!

Včera jsem si dělal pořádek v telefonu, mazal starý kontakty a fotky, třídil poznámky a vůbec. A zjistil jsem, že Vodafone provedl aktualizaci zobrazení operátora. Dříve se mi v záhlaví obrazovky zobrazovalo Vodafone CZ, od včera tám mám: VF – Jsme s Vámi. Malinká věc, potěšilo mě, že i nadnárodní giganti nemyslí jen na sebe. A ne, nejsem idealista, vím, že data zdarma a další výhody si dnes štědří dárci nechají zaplatit. I tak myslím, že je to milé gesto.

Dneska to tak píšu, jak mi myšlenky jdou hlavou. Moc jsem nerežíroval obsah a spád, prostě jsem to napsal. Chtěl jsem si poznamenat, že jsem rád, že jsem v oboru, ve kterém jsem, že jsem rád a vděčnej, že pracuju pro firmu, která mi věří, že můžu být doma a pomáhat svým dílem tam, kde to umím.

P.S. Asi mě šlak trefí! Konečně se na webu objevila Skácelova sbírka, kterou ještě nemám. Ovšem, a to pardon, za 999 Kč? Pan majitel rozhodně ví, co prodává!

big_davne-proso-9TD-42288

SONET SE SLAVÍKEM A OBAVAMI

Poznáš až nebudou už slova

jak veliký byl zázrak v tom

že větev vyslovila ptáka

a slavík řekl nahlas strom

A nikým netázaná navždy

po desáté mi odpověz

do jaké hloubky ve snu voní

pod zemí muškát dřín a bez

A nikdy nezeptaná znova

dříve než rukáv ticho schová

zeptej se nač se bojím ptát

Moc toho zbývá nebo málo

co by se za dva lidi bálo?

Když slavík zpívá nemá kdy se bát

— JS —

Bez-názvu-1

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s