Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jako červ, oděn jak prelát sám;
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní;
srdečně přijat, každým odmítán.

F. Villon, A.D. MCDLVIII

Lidi jsou hrozně hloupí. Platí-li evoluční výhoda těch organismů, které se adaptovaly a které přežily, pak my lidi jsme odsouzeni k záhubě. Kolega Villon se totiž vyjádřil poměrně pregnantně již v době, kdy Guttenberg vyfikundoval knihtisk.

Proto mi není jasný, proč nestačilo půl tisíciletí. Proč se musí lidi cítit stejně, jak se cítívali kdysi, proč jsou tu tytéž emoce a tlaky, když knihy a nás samé v nich už dávno neopisují mnichové, když pár řádek básníka vydá za hutnou vědeckou monografii.

Před pěti sty lety stejně jako dnes a mám tušení, že dnes jako za pět set let. Tentýž pramen a tatáž žízeň. Už aby včera bylo zítra.

intro-1587574979

 

1 komentář: „Žabovřesky A.D. MCDLVIII

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s