Nevím, co se to děje, asi nějaký erekce na Slunci, jinak si nedovedu vysvětlit, že 2x v jednom týdnu volám linku 112, že 3x v pár týdnech čelím nutnosti být tím nejlepším ze sebe?!

V pondělí jsem cestou z práce vylezl z busu na konečné v Bohnicích, abych kousek od točny potkal člověka, kterej bezvládně ležel na trávě pod stromem. Nehýbal se, nejevil známky života, nenapadlo mě nic lepšího než zavolat o pomoc. Operátorka mi vlažně poradila, abych s panem člověkem začal mluvit a když odpověděl, zavěsila.

V pátek jsme šli na jedno do Domečku, což je knajpička zrovna u té točny autobusů, od které jsem onehdy volal SOS. Pil jsem pivo, když v tom se od busu přišoural kluk. Mladší než já, hubenej jak lunt, ošklivý zuby.

Kluk: Dobrý den, mohl byste mi prosím zavolat záchytku?
Max: Dobrý večer, prosím???
Kluk: Jo, záchytku…

Kluk mluvil nesrozumitelně, drmolil a chvěl se. Stále ale trval na tom, že chce, abych zavolal záchytku. Vytočil jsem, znovu, 112 a operátorce popsal situaci. Mezitím se švarný neznámý začal kácet k zemi. Sotva artikuloval a začal se třást silněji. Z chumlu přihlížejících se ke mně sklonila paní, která mi pomohla přetočit kluka na bok do stabilizované polohy, kontrolovala dech, zatímco já jsem tiskl jeho zápěstí a hlídal pulz. Celý se to seběhlo rychle a kluk mumlal cosi, že udělal největší chybu svýho života, že ho čeká kriminál a tak podobně. V jednu chvíli se mi zdálo, že už je mimo sebe, proto jsme důrazněji vyžadovali, aby neusínal a mluvil s náma. Hospodská donesla deku, kterou jsme podložili klukovi hlavu. Ptal jsem se, jestli má u sebe doklady, jestli se mu smíme podívat do kapes… Po nekonečné čtvrthodině dorazila sanita, z ní vylezli dva chlapi. Jeden z nich rázným krokem směrem k nám a hlásí:

Záchranář: To vy jste volali? (úplně se ve mně vařila krev, co za hloupou otázku to bylo, když vidí dva lidi klečet u třetího, kterej leží na boku a třepe se).
Max: Dobrý den, ano, volali, pánovi se udělalo zle.
Záchranář: A co mu je? A proč se válí na zemi?
Max: … (kousl jsem se do rtů) … No, pán přišel s tím, že potřebuje záchytku a než jsem se stihl doptat na víc, složil se nám.

V tom přišel druhej záchranář, vyzval nás, že pána postavíme. To jsem zavelel, že na tři a spolu s paní jsme kluka v úchopu v podpaží postavili tak, že kluk se svezl do chytu záchranářů, kteří ho dosmýkali do sanity. Žádný díky, žádný nashledanou. Dokonce ani moje údaje nikdo nechtěl.

Borca dle všeho vezli na Bulovku, pač je to z Bohnic nejblíž a maj tam akutní příjem. Doufám jen, že to nedopadlo jak posledně s Katjou, když měla nehodu na motorce. To jsem totiž taky asistoval a na vlastní oči jsem viděl, jak sestra poslala přijíždějící sanitu jinam s tím, že už mají plno.

Docela bych rád věděl, jak kluk dopadl a co mu bylo. Nezdál se totiž opilej ani nesmrděl jak bezďák. Byl mimo, možná epileptik, dobře oblečenej, hladce oholenej, žádná troska. Zaráží mě ale otrlost zachránářů, kteří se mě jako laika ze všeho nejdřív ptají, co dotyčnému je a proč je na zemi, namísto aby si odpustili jízlivosti a šli rovnou k věci.

zzshmp-sanitka

S Katjou, mojí kolegyní finskou z práce, to taky byla sranda. Byl jsem na cestě na večeři ke kámošce, v busu za Florencí, když mi volá domatená Katja, jestli mě neruší, že potřebuje pomoc. Zlehka přiškrceně mi sdělila, že měla nehodu na motorce a že potřebuje někoho, kdo motorku odtáhne ze silnice, protože ona už je v sanitě na cestě do nemocnice. Děcka! Krve byste se ve mně nedořezali! Velmi autoritativně jsem Katju přerušil a několikrát se ptal: Where are you? (Kde jsi?). Na Kolbenově ulici ve Vysočanech, kdesi u jakési zastávky šaliny. Kde přesně jsi, Katjo?!, ptal jsem se znova. Katja mi popsala okolí, vypadla z toho křižovatka Kolbenovy s Nemocniční. Katja mi předala policistu, kterej sepisoval událost. Domluvili jsme se, že všeho nechám a přijedu pro motorku. Takže jsem šusem vystoupil druhou zastávku za Florencí, v cuku letu doběhl zpátky na metro, dal si extra záležet, abych nevlezl blbým vchodem nebo nenasedl na opačnej směr. Na Vysočanské jsem z krtka vyběhl jak lasička a proběhl parčíkem, abych zjistil, že Katja je dávno pryč, motorka uklizená na krajnici. Policista se mě jen zeptal na telefonní číslo (tím ověřil, že já jsem já), dal mi klíče a doklady od motorky. Zeptal jsem se ho, kam ji odvezli a tím to skončilo. To už jsem měl domluvenýho Mojmíra, kterej má vozík. Hned jak Mojmír s bráchou naložili zuboženou motorku, fičel jsem Uberem domů pro doklady a klíče od auta, abych v dalších patnácti minutách stál v budově akutního příjmu Bulovky. Žádný GDPR, dokazovaní, kdo jsem a co tam chci. Za Katjou mě pustili zákazu návštěv navzdory. Byl jsem mile překvapen, že sestry i lékaři uměli docela dobře anglicky, takže jsem nemusel moc překládat. Dokonce i sanitář, kterej vezl Katju na sono a CT, se snažil instruovat v angličtině. Katju pustili kolem desáté s tím, že je jen potlučená, že nikde nenašli zlomeninu, krevní výron, nic zásadního. Katju jsem odvezl domů a ujistil ji, že vše, co bude potřebovat, je předem splněno, abych druhej den napsal děkovné psaní týmu Bulovky a týmu sanity, která pro Katju přijela.

Czech flag with Finnish flag on a tree stump isolated

Je to jakýsi podivný, potřetí v krátké době jsem se připletl do situací, ve kterých obvykle nebývám. Jednou jako pomoc na telefonu, podruhé jako (asi) zbytečně aktivní spoluobčan, potřetí jako první pomoc neznámému mladíkovi. Co si o tom mám myslet, netuším. Každopádně su rád, že jsem si ověřil, že v krizových chvílích nepanikařím, jsem schopen vzpomenout si na zdravovědu. A ano, přiznávám, že mě hřeje dobrý pocit, že jsem někomu pomohl. Podobně jako kdysi, když jsem dělával pravidelně canisterapii, po níž jsem se cítil krásně volně, čistě. Že by to byl signál „najdi si novýho psího parťáka a začni zas dělat něco, co má doopravdy smysl“? 😇🐕🤔

P.S. Včera při domácí rozpravě padlo cosi o boxerovi, který by se mohl stát kočičím společníkem a tedy novým členem domácnosti. Navíc, pokud vím, jsou boxeři mimořádně milí a milují kontakt s člověkem, tedy ideální na výcvik k asistenci a canisterapii. No, uvidíme.

boxer-172440251_irecept-full

P.P.S. Už několik týdnů mívám tik v levém horním obočí. Je to dost otravný a vadí mi to v práci. Tak jsem si nasadil víc minerálů a B komplex, abych dnes zjistil, že mě pálí pindík na toaletě. Jak nejsu hypochondr a doktorům se vyhýbám, přestanu se svým lékařem ordinovat skrze emaily a zajdu si tam osobně. Určitě bude mít radost, že mě po skoro roce od registrace podruhé uvidí. Mezitím jsem stihl několikrát změnit adresu, jednou pojišťovnu, mám o několik kilo méně. Bude mít, doufám, radost. 😜😍🤩

1 komentář: „Záchranářská ulička

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s