Půlka prázdnin utekla a já si po drahně letech stihl dosyta porajzovat, oddychnout a opálit se. Mockrát jsem měl v hlavě nápad na blog. Když jsem jel v metru a zaujala mě matrona oháklá za cenu luxusního auta, která se chovala přesně podle motta nahoře huj, dole fuj. Nebo jak jsme byli se šéfem na Náplavce na jednom služebním drinku, kterej se mile protáhl do půlnoci.

Zjistil jsem, že Praha je agarový město. Kdo neví, co je agar, vyhledá si na google. My ostatní si představíme laboratorní misku s agarem a nátěr kultury v ní. Podobně tak vnímám Prahu. Velká mísa s horou agaru a půldruhým milionem nátěrů. Jak ejakulace, při níž v mé fantazii soutěží spermie o vajíčko. Nejrychlejší vyhrává. Ovšem pozor! Spěchej pomalu, říká se.

Možná proto jsem musel minulej týden překročit otylého mladíka pod eskalátorem na Florenci poté, co notně pospíchal v levým pruhu tak moc, až se mu splašily pastelky a hlučně si odřel obličej o dlážku. Hlučné to muselo být, pač monstr rána překonala i moje odhlučněný sluchátka.

Agar_plate_with_colonies

Praha je ale agarová taky třeba proto, že se tu poměrně záhy ukáže, kdo je kulturou kultivováníhodnou a kdo nikoli. Třeba jak když jsem se snažil býti nápomocen pánovi v sámošce, zdvořile jsem ho neposlal do temných míst poté, co se k jiné dámě choval jako hulvát. Onen džentlmen byl rodu psa řeznického, jinak si těžko vysvětluji příval nelichotivých přívlastků na adresu prsatice v cudném kostýmku. Anebo byl jen navalenej jak činka, kdo ví. Každopádně jsem se křehulky zastal a schytal to za nás oba.

Praha je laboratoří i pro mě samého, pro to, abych byl lepší. Někdy, občas, často se přistihnu, jak s blahosklonnou povýšeností hodnotím lidi podle toho, jakým jazykem hovoří. Nejprve podlehnu svodům lát a nemít rád, abych vzápětí povolal svědomí a jím přetnul povrchní českou nabubřelost.

– – – – – Praha je dobrou terapií pro ty, co si nevěří. Taky je varovným morálním imperativem vzpínajícím se spolu s prostředníčkem v odlesku osobního, ničím nepodloženého pocitu lepšočlověka. – – – – –

Tohle jsem si zapsal v metru u Anděla, když jsem se zas pouštěl v duchu do odsudků. Tehdy, a to mám také poznamenáno, mi do oka padla paní, která v leopardním oblečku a s předlouhými gelovými nehty svírala svoji ratolest jak balíček podělaných plín. Totálně štítivě s výrazem nejvyššího hnusu ve svým značkovým overalu z Pařížské, asi nechtěně, vytvořila postavu, vedle níž vypadala docela obyčejně milá slečna jak pávice. Šelma matka se tak stala v mých očich lacinou štětulí z hlaváku (a je jedno, ve kterým městě ten hlavák je). Pamatuju si, že jsem se zas ujistil, že třpyt a líbívý obal proti přirozenosti prohrávají už v první minutě.

21986

Ponořil jsem se o něco hlouběji do zdejšího města a jeho obyvatel. A taky sám do sebe. A když už jsem ponořenej, dopřávám si letních večerů na zahrádkách, procházek na jednu ze sta bohnických vyhlídek. Je prima mít po všech těch smutných nebo stresových létech čas na sebe, na partnera, na kamarády, na sebe, na sebe, na sebe.

Letošní léto se láme vejpůl, jsem štastnej, teplej (jakože od slunka ohřátej), odpočatej tak, že ráno vstávám bez budíku po sedmé, naladěnej na srpen a jeho výletový toulky Slováckem, na Sněžku a do Krušných hor. Mezitím vším budu i nadále oprašovat svůj agar v misce. To aby mi kultura květnatěla a krásněla. Proč? Protože já, já, já.

1 komentář: „Rozmarná hlavička

  1. Brepto… upovidany, zase jednou a znovu zajimava prirovnani s trefne vtipnou glosou a sebemrskacskym uznanim vlastniho postoje, gratuluji ke vsemu. Jsi Ty Ty a Ty… tedy tytyty jeden … a jdu snad spat, zitra Bulgaria..

    Liked by 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s