Nedávno jsem psal, že se věnuju víc sám sobě. Snad abych dostál nově nastolenému pořádku, dopřál jsem si letní dovolenou. V pátek jsme vyrazili po robotě z Prahy, abychom již po čtyřech hodinách ztýraného Edgara potrápili v kopcu nad Smraďavkou nedaleko Starého Města.

Sobota se po páteční welcome party nesla ve znamení dopolední zahálky a litrů vody, který spláchly předchozí alko hříšek. Po poledním jsme se vypravili do vsi zkouknout lázeňskej cvrkot. Hic byl jak cyp, takže jsem po letech odhodil tričko a šel zprvu se sebezapřením, později už skoro uvolněně nahoře bez. Odpolední žár zesiloval a nedaleká přehrada se zdála optimálním řešením hrozícího přehřátí organismu. Su prozíravej a hlavně jsem měl stále maličko bolehlav, takže jsme si na dečmenu dali suprově vychlazenýho birella. S tričkem na hlavě a týdnem volna mi panoramata kopců pod bedlivým dohledem Buchlova stiskla pomyslné tlačítko reset.

Na chatě je vůbec dobře. Vrátil jsem se o dvacet let v čase, protože v místě není signál téměř ani na hovor, voda ze studny, lesy a zvuky zvířat v nich, mokrý dřevo a jeho hustej dým v očích pod noční oblohou, navlhlá deka na trávě, na kterou si beztak člověk lehne, protože hvězdopraveckej kaleidoskop za hustou oponou stromů jen tak v Praze nebo Ostravě nehrozí. Prima byla sobotní noc.

V neděli se začlo nebe kabonit, stihli jsme si zajít dolů na wifi a k večeru se stavila bývalá kolegyně cestou od rodičů domů na kus řeči. Po dvou hodinách a šestileté pomlce jsem odcházel s pocitem, že jsme se viděli předevčírem, bo Rencek krom vlasů na ježka neztratila ze svýho šmrncu a řízu ani ň.

Teď jsme u maminky tchyně v Holešově. Přijeli jsme pro babičku, která musela včera odjet, aby si vyzvedla důchod a skočila k doktoru na měření cukru. Už včera večer se spustil déšť, dneska lije celej den. Na koupání to není, na rajz lesem též ne. Tak když už jsme v civilizaci, půjčil jsem si počítadlo, abych vám napsal, že normální lidi si na dovolené uženou dítě nebo úpal či úžeh. Já jsem si vyrobil řidší pojednání v kabině čistoty, patrně z té skvělé vody s vyšším obsahem síry (ano, Smraďavka se nejmenuje Smraďavka omylem…), bolest v krku, kterou mi Poklad chce furt léčit slivovicou a únavu, že si ve středu, jak se dofuníme do Prahy, požádám o dovolenou, abych se z dovolené vzpamatoval.

Ne, teď trochu v autorské licenci přeháním. Jih Moravy u Uherského Hradiště můžu doporučit. Máte-li rádi klid a místa, ve kterých se nebudete míjet s davy turistů, odbočte ze státní za buchlovskejma kopcama doprava a po pár minutách se před vámi otevře údolí jak korálek. Odér síry vás spolehlivě dovede až k centru dění s lázeňským domem a loveckou restaurací, vedle kterých se rozkládá parkově upravená louka.

No nic. Pobalíme babičku, cestou prikupíme proviant, abych večer na terase s čajem s rumem vyslechl koncert padajících šišek, nočních sov a větví ve větru.

P.S. Mapy do navigace si rozhodně stáhněte dopředu, powerbanky s sebou, protože oblast je to opravdu odlehlá.

P.P.S. Poprvé v životě jsem viděl volně v přírodě hada. Jak jsme šli z koupačky, vprostřed lesní cesty se v písku vyhřívala užovka hladká. Býval bych na ni šlápnul, kdyby se nesmotala do výhrůžného odprejskni, blbečku, stíníš mi postavení. Uctivě jsme poodstoupili a pomalým přibližováním jsme krasavici přiměli odplazit se do trávy, kde, doufám, našla bezpečnější místo ke slunění.

116803440_332398317939423_866918081542002871_o

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s