Vstoupil do mě klid, pokora, pocit, že vše se odvíjí tak, abych se měl dobře. Dobře nikoli materiálně, protože člověk neví dne ani hodiny, kdy se podělá pračka, kdy mu někdo naboří auto, kdy přijde o práci. Klid a pokora na duši, v hlavě. Moje Alter Ego dnes rukou Maxovou našlo na webu mega vypalovačku Fang das Licht od Karla Gotta a DJ Ötziho, která by za jiných okolností propadla skrze tlačítko next song do škatulky, ze které by sotva kdy byla vytažena.

Jenže dnes není obvyklo, dnes není jen tak den. Včera v noci jsem si zapsal, že su rád za svoje lidi, dnes si chci dopsat, že nacházím zalíbení v maličkých drobnostech.

Zrovna jako ráno, když jsem myl záchodovou mísu. Ruku hluboko vnořenou do keramiky, abych hubkou odral vodní kámen, rytmicky jsem drsným povrchem sdíral nečistoty, když v tom mi přišlo na mysl, že je dobře, že můžu a mám pro koho tohle dělat. Jistě, toaletu jsem měl čistou i sám, i když jsem bydlel sólo. A přesto mi potěšilo, že nejsem sám, že můžu a mám tohle dělat proto, abych byl doma. Doma v čistým a s čistou mísou. Podobně bizarně jsem později věšel čerstvě vypraný deky na šňůru na balkoně, abych za pět minut nato šel na hlt kafe a cigo. Balkon máme zasklený, pod poledním sluncem s mokrým prádlem se v něm udělalo skleníkové mikroklima protkané vůní aviváže. Dosedl jsem na rozpálenou židličku, chřípím zavětřil známé odéry a jak ohař se vydal v mysli po stopě, proč a odkud se při tomto vjemu ve mně bere harmonie. Možná, že mi čisté prádlo na balkoně evokuje mámino věčný praní a věšení, škrabkavý osušky, který jsem měl a mám moc rád. Možná, že když je doma voňavo a čisto, je doma domovem o něco víc.

Stihli jsme poklidit sakumpinkl celej kvartýr, jen koberec v obyváku už moc neřešíme, protože Jeho Veličenstvo Exupéry von Bohnitz de la Ostrava se v parných dnech pravidelně zbavuje válením se po čerstvě vysáté podlaze kubíku chlupů za minutu. Jak bych jindy na oko Exiho vyplísnil, dnes není obvykle. Dnes jsem šmátl po telefonu a hbitě pořídil fotku, která vypoví vše. Kočičák rezavej rozvalenej na tepichu, kočičák metrákovej rozvalenej jen ve spodničce na balkoně. Vypucovanej byt, mega šlágr pro pokročilé v uších, odpoledne výlet ven.

Včera jsme v Domečku narazili na jiného gaye, který na můj vkus dával víc než dost najevo, kým je. Nu což, každej jsme nějakej, totál vykroucenej nebo traktorista, každej dle svýho. Mnohem víc mě ale zarazilo, jak ochotně a okatě  se netajil svým zaujetím námi dvěma, jako mnou a Mazlem. Seděli jsme zprvu u stolku sami dva, pak si k nám přisedla Honzova partia. Netrvalo ani dvacet minut, abych se dověděl kompletní story životem otrávenýho člověka. Učitel na prvním stupni, vyhořenej, unavenej, po iks letech od rozchodu stále žijící s ex-partnerem ve snech a tužbách, opírající se o liché přikyvování kamarádů, kteří namísto rázného vzpamatuj se, udržují (minimálně včera ano) plané naděje a nereálné možnosti v člověku, kterýho poplácávají po rameni a nazývají ho blízkým přítelem. Svrběla mě pusa, už už jsem se chtěl do hovoru, kterej nešel neslyšet, vložit, škrtnout jednou pro vždy (sebe)lítostivý monolog, ze kterýho si člověk po letech opakování už sám nepomůže. Drahý důrazně vrtěl hlavou, takže jsem nakonec svoje moudra spolkl, připil Honzovi na zdraví. Jsem pokrytec, kterej se zařadil do řad těch, kteří říkají lidem to, co chtějí slyšet, aniž by tomu osobně věřili, ale na druhou stranu musím zpětně uznat, že bych taky nebyl zvědavej na nevyžádaný rady cizího borca, kterej by se mi snažil zbořit rokama zažitý návyky a postoje.

Dnes je jinej den. Neobvyklej, třebaže se nic extra nestalo a neděje. Doma totiž uklízí kde kdo, kočičího kamaráda má též kde kdo, na pivu byl včera taky kde kdo. Nic extra, nic, co by stálo za zmínku, přesto se mi do hlavy zapisuje, jak moc vděčnej mám být, jak moc můžu a mám poděkovat a udržet dnešní den, protože vím, že slunečno občas vystřídá déšť s vichrem.

Tak si říkám, že jak jsem před pár měsíci bojoval sám se sebou, s nutkáním podlehnout trudomyslnosti, poddat se nepřízni počasí a nechat se strhnout proudem rozvodněných týdnů, dobře jsem udělal, že jsem vydržel a našel v sobě další sílu a odhodlání, jehož výsledky teď můžu, byť jen v tichosti, předat dalšímu, kdo je potřebný a kdo bude chtít najít sílu a odhodlání v sobě. A je docela jedno, jestli to bude s porculánem čistým nebo špinavým, kočkou nebo bez. Důležité je věřit, že i po největších průtržích a katastrofách přijdou dny, v nichž může a má člověk znovu vybudovat to, co vzala voda. Savo a Exiho spoko výraz na to, bo s Fang das Licht (Chyť světlo!) přístupem jde všechno snázeji než s nejlepším sebeklamem. A ano, lovení paprsků někdy bolí a je zdlouhavé, přesto se můžou a mají zatnout zuby a propotit záda, aby se později ukázalo, že slunce svítilo celou dobu, jen pro změnu a na chvíli zas někomu jinému.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s