Po drahně týdnech první sobota bez cestování, návštěv, výletů či jiných aktivit. Léto se mocně nachyluje ke svému konci, ze Smraďavky opálená kůže bledne, v práci nastává klasický přechod do drsnobusiness režimu. Ozývají se též myšlenky na školu, poslední ročník magistra, plány diplomové práce, sázky na formu výuky – online nebo osobně?

Jak včera si pamatuju první letní party u Dany o posledním červnovým víkendu. Hráli jsme pétanque a möllky, grilovali, přijela Katja i Anyczka. Dva metry pryč a mě pod ocelově šedou oblohou v lese paneláků s tlakem letícím před bouřkou dolů rozbolela hlava. Vzal jsem si brufen, poslední.

Musel jsem si oblíct tričko s dlouhým rukávem. Nový. Mám ho na sobě poprvé. Koupil jsem si ho v Kroměříži cestou z Holešova na Smraďavku, jak jsme jeli vyzvednout babičku od doktora. Mám ho na sobě, slabě cítím aviváž, hodně cítím černočerný, tmatmoucí noce na chatě a ticho, ve kterých jsem se skoro bál dýchat, abych ho nerušil.

Na nohách mám ponožky, béžový, který jsem dostal v nejparnějších dnech. Teď, jak dříve nebyly potřeba, mě hřejí na zchladlé dlážce balkonu. Piju studený kafe, chroupu keksy a nebráním se melancholii. Četl jsem předpověď, léto se vrátí, září bude teplé a slunné. A mně dnes přijde, že jsem nestihl ani polovinu toho, co jsem chtěl.

Hezké věci na mě ještě čekají. Do Pece na Sněžku příští pátek, do Ostravy na konci září, koupání v Braníku po neděli, Vánoce na chatě v horách. Moc se těším, přesto si dnes dopřávám po úklidu a vaření odpoledne, který mě znepokojivě konejší. Večer přijede Dana s Mojmírem, jsou na Rum Festivalu. Poopiční polívečku mám, pitivo a nealko pro sebe též, něco na stůl a vypranovou, voňavou postel pro hosty nachystanou.

Je mi smutno po odcházejícím létu a vyhlížím podzim. Kdysi jsem o něm napsal hezkej text, uklidňoval v něm, že po podzimu je zima a po ní hned znovu jaro. A po jaře další léto.

Je mi smutno jaksi hluboko. Nic zlého se neděje, nestalo. Je to jen chvilka, kterou chci za každou cenu prožít, abych si se slunečníma brýlema ve vlasech dobře pamatoval, že koloběh se nezastaví a že je to tak dobře. Koho taky baví se 3x denně sprchovat a 2x týdně měnit lůžkoviny, jak je to všechny propocený.

Ještěže mám Exiho, Jeho Kočičí Výsost. Jak včera dojel nákup z rohlíku, prozřetelně jsem jednu papírovou tašku schoval. Kočky, alespoň ta naše, tuze rády krabice a tašky. Čím menší, tím lepší. Krabice a tašky a taky přepravky, obaly, koše na prádlo (ideálně s čistýma hadrama), kukaně v regálu mezi knihami a vůbec místa, do kterých zvíře bezpečně ví, že se nevejde. S o to větší vervou se kožíšek snaží pokořit fyzikální zákony a přesvědčit celulózu, aby se o něco málo rozestoupila. Sranda pozorovat souboj fauny s florou.

Nic zlého se nestalo a nečekám, že stane. Dnes prostě malinko dušičku nechat zkompostovat, co ještě zbývá. Večer lochec s Danou, zítra výlet do okolí. Brzy psaníčko o lingvistice a tělesnosti do diplomky, mezitím spousta dalších příjemností. Dnes ale ještě chvilku Skácelovu Smuténku, se kterou se po zimě vrací jaro skoro samo.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s