Ani přesně nevím, kdy naposledy jsem napsal blog. Ne, že by nebylo o čem; namátkou: Byli jsme na týden v Krušných horách, několikrát u maminky tchyně v Holešově, Drahého nej kámoška bude rodit a snaží se vydržet tak, aby malá byla štírka, začla mi škola, oslavil jsem rok v nové práci. A mnohé další.

Ne, že by nebylo o čem. Točit blbiny kolem dokola, na to jsem byl dycky kadet. Třeba jak jsem včera vzal Drahého do Benátek. Delší dobu chodí a plánuje, kam poletíme na dovču. Prej Itálie, slunko, moře, pizza a Prosecco. Nelenil jsem, zavelel jsem k nástupu na palubu. Boarding ticket nebyl potřeba, stačilo se připoutat. Za ani ne hoďku jsem edgarovy oře krotil na nevelkém náměstí v Benátkách. Nad Jizerou. Drahý čučel jak bacil do apatyky, v jakéže prcině zas jsme. Zámek ho nadchl, výhledy na krajinu řeky Jizery ještě víc. Jen hotovost jsme u sebe neměli a bankyš byl daleko, takže pravý benátský kebab neproběhl.

Su od půlky března doma. S několika krátkými epizodkami chození do ofisu v modelu 2:3, tj. dna dny tam, tři dny doma, se víc než půl roku tužím na betli a sofa. Dobu jarního tání a třetího stěhování vystřídalo léto, který jsem se zařekl, že si letos dopřeju vrchovatě. Těch západů oskara, birellů a piveček na zahrádkách bych nespočítal. Výletů blízko i daleko, setkání a smíchu. Letošní léto bylo pro mě po letech slunné. Nic než práci jsem nemusel.

Ještě úkrok zpět, do těch Krušných hor, do kterých jsme jeli na začátku září. Děcka. Máte rádi místa, kde potkáte akorát tak stromy a ticho? Vyhovuje vám za celý den neslyšet šrumec aut a dřysty lidí? Vábí vás odlehlá místa? Pak rozhodně vyražte do krajiny kolem Božího Daru, Potůčků (Potůček?). Tamější kdysi hornická oblast vybízí k rajzování mezi rašeliništi, k dejchavičnosti směrem vzhůru na Klínovec nebo Plešivec. Odměnou vám bude nekonečná pláň luk a ticha. Ani jsme nestačili pochodit půlku toho, co jsme měli v plánu. A to jsme si, prosím pěkně, jeden den dali skoro třicet kiláků z Božího Daru do Jáchymova. A jistěže, moje dívčí ruka velikosti lopaty a mapa, toť kombinace rovnající se jistotě, že člověk namísto tří hodin na cestě stráví v horách celej den. Zas jsme ale viděli skautský kříž, poddolovaný svahy, na padrť opitýho naháče, kterej se před náma obnažil na vzdálenost dvaceti metrů na hrázi rybníku. Prolezli jsme bývalý cínový důl Rolava, došli k nejzápadnějšímu bodu Česka, já jsem si po třicetipěti letech splnil sen a doplnil svoje místopisné znalosti a konečně jsem viděl města Most, Litvínov, Chomutov, Ostrov, Jáchymov, Cheb, Hranice, Aš. Telegraficky: Most milounkej, hrad Hněvín nic moc, ovšem kostel přestěhovanej skoro o kilák monumentální, zejména pak jeho klenba. Litvínov smutnej příběh, Chomutov hezký náměstí a okolí, jinak nuda, Ostrov totéž plus zámek s krásnýma hodinama, Jáchymov mega krpál, takže kdybyste měli vztah přes Jáchymov, budete mít lýtka jak atlet, kostel s ciferníkem, který ukazuje i fázi měsíce, doly znám z Ostravy, Cheb a jeho náměstí mi vzaly dech, nádherná příhradová architektura domů, zachovalý špalíček a chutnej oběd, Hranice o ničem a Aš je bohem zapomenutý cípeček na západě naší země. O to hezčí mi přišly všechny ty malý horský osady a vesničky, který se tu a tam objeví na úbočí kopce nebo vprostřed pastviny. Sečteno podtrženo: Krušné hory, jejich část v okolí Jáchymova, jsou přesně tím, čemu já říkám aktivní volný čas, který utiší uřvaný pražský krysaříky z kanclů.

PzP: Povídání z pelíšku, dnes první díl. Jojo, naučil jsem se popustit si otěže, povolit si uzdu, nedřít do úmoru, nepucovat stokrát pozuklózenej kér. Klidně si v neděli zalezu do betle, na zádech s hlavou vysoko na polštáři, nohy pokrčený tak, abych si na stehna mohl položit počítač. Do té stejné postele, na kterou jsem si po patnácti letech konečně koupil novou přikrývku a povlečko, takže mi už netrčí nohy a netáhne na cemřík.

PzP: Povídání z pelíšku, kterej se mi na homáči (home office) stal druhým obyvákem, kterej mám obloženej knihama, nabíječkama a kterej mi furt okupuje chlupatec rezavej.

PzP: Dnes poprvé a brzy, snad, znovu. Dnes telegraficky, že se mám dobře, jsem naladěn zvládnout třetí klání magisterského psaní, nyní již na ostro, pač jsem začal diplomku. Dnes poprvé z pelíšku, ve kterým si klidně zahálím, pač venku je už na rozdíl od července kosa jak z nosa, od Suchdola se ženou černý mraky, Exi vedle mě slastně chrupká kočičí sen.

Mějte se fajně, puseny moje, váš

Max

P.S. Kriste Pane! Proč se furt musí měnit to, co funguje? Kdo zas ve wordpress nevydržel a pošachoval ovládádní textu? Jak teď mám asi zarovnat tuhle slátaninu do bloku, jak se sakryš nastaví formátování? Chjo. Jdu na cigo, třeba na to přijdu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s