Řekni mi

Řekni mi, proč se zajímáš, jestli v pořádku dojedu, abys mě pak dvě hodiny ignoroval.Ztrácím se v tom. Třeba ale jen spíš, nebo koukáš při svíčce do dáli. 🕯️Ztrácím se v tom.  

Někdy

Někdy mám pocit, že je nám lépe bez sebe. Někdy mám smutno na duši, že nejsme spolu. Někdy se bojím, že nebudu už víc věřit. Někdy nevěřím ani sám sobě. Někdy se topím v citech. Někdy se jimi nadavuju k zalknutí. Někdy mám ze zimnice kabát. Někdy se do ostudy odívám. Někdy mám po ránu … Pokračovat ve čtení Někdy

Jinam

Ráno se převalilo skrze rám linky v dáli. Ostrým oranžovým nožům víčka staví hráze. Tmavej déšť se vpil do chladnýho asfaltu. Zježený chloupky brání kůži ve větru. A i dnes mám v hlavě galaxii slov, který sotva unesu. Odchází. Náhle. Rychle. Jinam.

Silně předjarních devět sil

V lednu jsem psal, že leden byl děsnej. Únor. To je vám měsíc! A letošní únor, zatím, přináší příjemné chvíle. Stihl jsem se vidět s Miluš, který mě inspiroval k dnešnímu blogu. Vlastně. Inspirací mi byla včerejší vychajda do Černého lesa u Karviné. A ano, jakkoli je město Karviná jedním z měst s nejhorším vzduchem, … Pokračovat ve čtení Silně předjarních devět sil

Skácelova Smlouva

Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh. Mám odedávna svého, pro vlastní potřebu, i k svému narovnání. A pro pokoru, které je mi třeba.Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí jak namoklá psí srst. Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest opravdu bolela a slza byla slza. © Jan Skácel