PzP vol. 2 – na chvostu k lepšímu

Ačkoli teď neležím v betli ale sedím u stolu, pokračuju v PzP, Povídání z pelíšku, sérii. Narozeniny, naše oboje, proběhly ve znamení veselí a party a nezvykle jiného mixu gratulantů a gratulací. Ne, ne, kdepak. Na dárky a formality si vůbec nepotrpím, ba naopak. Prezenty rád dávám, nerad dostávám, protože při třesení mé pravice najednou … Pokračovat ve čtení PzP vol. 2 – na chvostu k lepšímu

Pokusný, dobrovolný Max

Dnes jsem měl super zajímavý den. Před nedávnem jsem se přihlásil do klinické studie vakcíny proti lidskému HPV viru, breberce, která ženám umí vyrobit rakovinu děložního čípku, mužům rakovinu žaludu, oběma pohlavím rakovinu konečníku. Ti šťastnější skončí jen s genitálními bradavicemi, který se ale, dle všeho, léčí blbě a dlouho. No a zrovna tahle vakcína … Pokračovat ve čtení Pokusný, dobrovolný Max

PzP vol. 1

Ani přesně nevím, kdy naposledy jsem napsal blog. Ne, že by nebylo o čem; namátkou: Byli jsme na týden v Krušných horách, několikrát u maminky tchyně v Holešově, Drahého nej kámoška bude rodit a snaží se vydržet tak, aby malá byla štírka, začla mi škola, oslavil jsem rok v nové práci. A mnohé další. Ne, … Pokračovat ve čtení PzP vol. 1

Sobotní předdeští

Po drahně týdnech první sobota bez cestování, návštěv, výletů či jiných aktivit. Léto se mocně nachyluje ke svému konci, ze Smraďavky opálená kůže bledne, v práci nastává klasický přechod do drsnobusiness režimu. Ozývají se též myšlenky na školu, poslední ročník magistra, plány diplomové práce, sázky na formu výuky - online nebo osobně? Jak včera si … Pokračovat ve čtení Sobotní předdeští

Bohumín nás potřebuje!

Jistě jste zaznamenali útok člověka, který z prozatím ne zcela známých pohnutek obzvláště trýznivým způsobem připravil o život jedenáct lidí, z nichž mezi nimi byla jeho žena a syn a mezi nimiž byly i děti. Pro zprávy, které bych raději nečetl, klikněte na tento Google odkaz. Jakkoli nechci svůj blog propůjčovat jakékoli agitaci, považuji za … Pokračovat ve čtení Bohumín nás potřebuje!

Jaká je Praha – díl první: Distanční, balanční

Nazrál čas oprášit zapadlou rubriku Max seriálový, v níž jsem před lety psal o Brně a Ostravě a o tom, jaká jsou to města, jak se v nich žije, v čem jsou jiná a v čem stejná. Praha je mi přístavem půl roku, tedy račte vstoupit do Maxovy říše ústřižků myšlenek z metra, autobusů, prostě těch, … Pokračovat ve čtení Jaká je Praha – díl první: Distanční, balanční

Fang das Licht!

Vstoupil do mě klid, pokora, pocit, že vše se odvíjí tak, abych se měl dobře. Dobře nikoli materiálně, protože člověk neví dne ani hodiny, kdy se podělá pračka, kdy mu někdo naboří auto, kdy přijde o práci. Klid a pokora na duši, v hlavě. Moje Alter Ego dnes rukou Maxovou našlo na webu mega vypalovačku … Pokračovat ve čtení Fang das Licht!

Přívozská liša

Dovolená ve Smrádi se přehoupla ke svému konci rychleji než rychle, ani jsem se nestihl zrekreovat a bylo po všem. A jistě, dovolená od slova dovolit si meteorologicky proběhla ve znamení deště a zimy, že jsme s Danou a Mojdou při jejich nečekané návštěvě na chatě seděli ve dvou mikinách zmrzlí jak sobí exkrementy. A … Pokračovat ve čtení Přívozská liša

Rozmarná hlavička

https://www.youtube.com/watch?v=b7rfb3srnS0 Půlka prázdnin utekla a já si po drahně letech stihl dosyta porajzovat, oddychnout a opálit se. Mockrát jsem měl v hlavě nápad na blog. Když jsem jel v metru a zaujala mě matrona oháklá za cenu luxusního auta, která se chovala přesně podle motta nahoře huj, dole fuj. Nebo jak jsme byli se šéfem na … Pokračovat ve čtení Rozmarná hlavička

Pololetní vysvědčení na konci školního roku

V pondělí jsem v práci skoro chytl infiš. Bylo před obědem, když si mě Nadřízená s kamenným výrazem zavolala. Nadřízená: Maxi, máš chvilku? Max: Doposud uvolněné dopolední srandičky se instantně transformovaly do panika režimu. Jasně, co se děje? Nadřízená: Trochu jasněji ukázala složku a pokynula mi, abych ji následoval. Nadřízená: Už se posazovala do křesla … Pokračovat ve čtení Pololetní vysvědčení na konci školního roku